Vzpomněla jsem si, jak byly asi v šedesátých letech módní šaty z barevných šátků. Šily jsme si je samy, padly na to většinou čtyři šátky stejného vzoru, nebo v různých kombinacích, kreativitě se meze nekladly.

A když chce někdo sukni z ručníku, proč to neakceptovat, vždyť na různých slavnostech "vynášejí" některé dámy kdeco. No a IKEA boduje. Proč ne?

Amsterodamská Rusalka mě nepřekvapila. Během "covidových prázdnin" jsem využila nabídky na internetu, kde zdarma promítali desítky oper ze světových operních domů, s těmi nejlepšími interprety. Seznámila jsem se tak s operami různých pojetí .Část jsem uvítala klasickou, část jsem zkoprnělá sledovala v inscenacích, podobných té v Amsterodamu.

Vězte že nikdo nezná našeho Vodníka, takže návrháři kostýmů se mohli vyřádit - panovník v zeleném brokátu, pošitém drahokamy, jiný v gumovém plášti, zpod něhož mu vyčníval dlouhý ocas, Rusalka, pojatá jako horor, Princ ji hledá v močálech v automobilu se šoférem. V Bludném Holanďanu zazněla sice v prvním dějství líbezná píseň přadlen, ale na jevišti se ladně a líně pohybovaly polonahé krásky, které si užívaly relaxace po návratu ze sauny...

.Pro mne z toho plyne jediné: když máš raději klasiku, nenavštěvuj podobně upravené opery; přenech je těm, kteří v nich najdou zalíbení. Snad mladší generace. (Ještě máme v zásobě do budoucna AI, ale toho se vzhledem ke svému věku nedočkám.)

Jak je vidět, odporné komentáře psala určitá skupina "diskutujících", jejichž stejné názory můžeme číst jako reakce na cokoli, volbami počínaje a vlajkami konče (máme městskou vlajku žlutomordou!). Jsou to lidé zahořklí, nespokojení sami se sebou, kteří nesledují dění, málo vzdělaní, nevšímaví k okolí, u článků čtou pouze nadpisy a jejich zásobna sprostot vystačí na cokoli. Co c nimi? Alespoň odstraňujte jejich výplody, aby neotravovali ostatní lidi a vzduch.

Konečně se najde někdo, komu se mohu svěřit , jak dlouho mi vstávají vlasy na hlavě při "verlibě" nebo "čarodejnici". A slýchám to i z televizní obrazovky. Vždycky v čase před posledním dubnem čekám na zázrak, ale nedočkám se. Zkrátka -a dobře - čarodejnice deje čáry, čaroděj je děje.

Jako bývalá učitelka českého jazyka jsem si v počátcích svého působení novotvary a slohové "květy" dětí psala; škoda, že se nedochovaly. Ale měli jsme i jiné starosti: jak na příklad nevyprsknout na přednášce představeného,jenž zmiňoval "soudruha Gustáka" a pohovořil později o "podílu opic na polidštění lidí."

Měli jste, vy dříve narození, v oněch dobách "klapoklides?" (Správně psáno klapoklidez), A ta nešťastná souškačelka!, později užívaná zkráceně" souška". Abych pravdu řekla, někdy jsme si připadaly opravdu jak ty poschlé a neduživé stromky - soušky na kraji lesa. Děkuji Vám za články!.

Naše vedení v EU teprve začíná. Nemyslím, že by měl Váš příspěvek začínat slovy "Darebáčtí politici..." Držme palce naší vládě, aby z toho vyšla se ctí. Část národa už kritizuje EU dávno před Vaší glosou, tu druhou část jste tak trochu otrávil, nebo jsme Vaše slova plně nepochopili, snad jen prvoplánově.

Musím říci, že bych se bez té glosy obešla. Snad budu zvědavá na tu, kterou uvedete v závěru. Polepší se náš falešný obraz EU? Asi ne, když na něm pracovali darebáčtí politici za podpory bruselských úředníků.

Vážená paní Burešová, sleduji Vás už dlouhá léta, jste velmi sympatická dáma a Váš hlas a zjev na mě působí uklidňujícím dojmem. Jen mě mrzí, že svoje sympatie mohu vyjádřit v souvislosti s (nejen pro Vás) nepříjemnou událostí.

Pořad Máme rádi Česko jsem se pokoušela několikrát dodívat do konce, abych v něm tu lásku k Česku našla, ale bohužel, nepodařilo se mi to.

Buďte hodně zdravá a nadále plná elánu, těším se na váš pořad.

Jak tak pročítám diskusní příspěvky, mám dojem, že se zase ozývají chytrolíni,aby zesměšňovali, zlehčovali, zkrátka,aby se nějak projevili, ačkoli jim nic nedochází.

I kdyby cesta statečných chlapů měla za cíl jen a pouze osobní setkání s ukrajinským prezidentem, určitě to mělo význam: jsme tady, jsme s vámi.

Bohužel, už se zase začíná rozpouštět jednota lidí u nás i v mezinárodní politice. Už se zase pomýšlí na košili, která je bližší než kabát; stavějí se pomyslné hradby, za něž se schovají brzo ti, kteří "jsou jistě proti válce", ale... ale ta válka se dotýká i vás, moudří a opatrní. Možná budete patřit v budoucnu k těm, kteří si přisvojí svá hrdinství až už nebudě žádné nebezpečí. I po druhé světové válce se takoví našli. Bohužel, pamatuji si to osobně.

Tak se trochu pochlapme, jak můžeme, i když to rozhodně nebude lehké.

Mnohým z článku o burgrech nedošlo, že se jich nikdo neptá na jejich zálibu v této pochoutce.. Autor se trefil do černého. Mc Donald je (vlastně byl) pro mladé Rusy západní pochoutkou, mohli se cítit zase o něco světověji. A teď jim ji vzali. Mnozí se budou ptát "proč". A o tom to je.

To hlavní - darovaný obraz- jste místo velké fotografie rádoby dojatých pánů, kteří většina lidí až tak nemusí vidět, neukázali. Proč?

Vážený pane Zbořile, děkuji Vám za vzpomínku na Jana Skácela.

Jen mne zarazilo,že už je to sto let. Dva svazky jeho souborně vydaného díla mi leží na stole vedle počítače. A tak jako někdo sahá po bibli... Setkala jsem se s ním osobně na besedě, pořádané naším klubem kultury Nacvičili pásmo jeho veršů (ta drzost přednášet před autorem) - a já se tak blíže seznámila s dílemi i s jeho vážně působící tváří, neustále obtočenou pramínkem cigaretového kouře. Je to dávno, co citát z Druhé básně o luně a člověku ozdobil mé svatební oznámení...Je to dávno. Z nevěsty je prababička, ale ta láska ke Skácelovým veršům je stálá.

"básníci básně neskládají / báseň je bez nás někde za /a je tu dávno je tu od pradávna /a básník báseň nalézá". Kéž čtenáři veršů budou stále nalézat verše , které hladí i když občas jemně bolí. Smuténka pofouká.

Jako dříve narozená mám v paměti hodně jeho filmů, Prvním pro mne byl Panu učiteli s láskou. A s láskou na něj vzpomínám. Obohatil celou generaci.

Konečně jsem si přečetla komentáře k dojemnému a hladivému článku a nikdo ze zúčastněných ani slovo proti němu! Ba naopak, všichni jsme vyladěni díky vzpomínce na stejnou notu, bez urážek a výpadů.

Lidé zlatí, zůstaňme takoví i do budoucna! I přes nejednotné názory na celer v salátu a výšku chlebíčků buď me tolerantní a ohleduplní!

Tohle jsou moje 81. Vánoce. Možná budou i další první.

Přeji Vám Všem, abyste i na ty letošní vzpomínali v oblaku vůně vanilky a skořice, bez hořkosti, jen se slzou dojetí a radosti. Ta je povolena.

Večer zapalme jednu svíčičku navíc jako vzpomínku na ty, kteří nás předešli, ale stejně tu budou s námi, dokud tady budeme my.

Takže voňavé, klidné první letošní Vánoce Vám všem!

Jste skvělí, občas krásně jedovatí,máte šmrnc a spád. Tak pokračujte a nenechte se rozhodit některými diskusními příspěvky. (Ale to se nestane).

Z níže napsaných komentářů vyplývá,že se u některých úvodní článek minul s pochopením. Je z nich vidět,že tyto příspěvky jsou důkazem dalšího jevu současnosti: všechno vnímat negativně, to, co je napsáno, se patří hned shodit a negativně okomentovat.

Já s jeho obsahem souhlasím. Objevila se možnost pobýt s rodinou déle , věnovat se věcem, na které nebyl dosud čas, uvědomit si, jak cenné je zdraví a lidský život...No a škarohlídové jsou na tom už tak zle, že nejsou sto pochopit, jak byl článek zamýšlen a řídí se heslem: pojďme na všechno nadávat,všechno pomluvit, všechno shodit.

Naštěstí zde ještě jsou ti, kterým stojí zato na chvíli zapomenout na trable a

dívat se třeba ,jak hoří slunce v korunách oranžových javorů. No, je to kýč, ale tentokrát vítaná náplast na smršť kolem nás. Nemáte poruce strom? Tak to zkuste obejmout blízkého člověka. Také to funguje.

Šlachta. Jasně,stručně, srozumitelně.

Pane Tomáši ! Stačila jsem se podívat na pár příspěvků domnívajíc se, že tady najdu aspoň něco rozumného. Mýlila jsem se. Já mám ten dojem,že stačí nadpis a první slova a už se smečka vrhne na kost. Co to do nás vjelo? Zviditelnit se,dát jim to sežrat! - komu? Ale to je fuk! Máme demokracii, tak můžu napsat svůj názor.

Několikrát jsem si četla diskuzní příspěvky,bavily mě ty vtipné, ale drtivá většina obsahovala jen urážky,dehonestacii lidí, o kterých pisatel neměl ani zdání, krom toho.že si někde přečetl jeho jméno.

A tak mě to mrzí za Vás, jak umějí být lidé zlí a nespravedliví. Ale Vy nevypadáte nějak dotčeně, takže jedete dál a to Vám chválím a zdravím Vás.

Stačí přečíst si knihu doktora celostní medicíny Jana Hnízdila a Michala Třísky"Všichni jsou psychopati jenom já jsem letadlo". Vydalo NLN s.r.o. v Praze 2021, 1. vydání.

Obálka knihy je opatřena vtipnými karikaturami Štěpána Mareše, ale obsah je pojat- ač s humorem - naprosto vážně /a občas jde z toho čtení mráz po zádech/.

Po přečtení nelze pochybovat o jistotách, které nás obklopují.A nejsou zcela radostné.

Ten psychopat si nedokáže uvědomit, PROČ a hlavně KOMU vyslovení nedůvěry především patří. Chybí mu schopnost sebekritiky a ta se nedá naočkovat. Připomíná robota, naprogramovaného na určité chování a veškeré skutečnosti a dokázané pravdy neumí zpracovat. Ne že nechce, ale opravdu to nedokáže. Byl by k politování, ale chudáci jsme my, občané. Ale jestliže se budeme také jen litovat, tak si takové psychopaty vlastně zasloužíme. (Psychopat zde není nadávka, to je diagnóza.)

Pavel Figura Co je to Barandov?