Úplně normálně. Jeden jedinec na sobě pracoval tak, že ze sebe vymazal možnost něco cítit, mít pud sebezáchovy a další užitečné věci pro život. Jeho nitro se proměnilo ve věc. Tak se to stalo. Co s tím má společnýho Bůh? Dyť my Boha vůbec nepotřebujeme. Celý život většinu národa vůbec nezajímá a ty co chodí do kostela Ho berou jenom jako prostředek, aby se měli dobře. Když sem přišel v těle a uzdravoval, tak Ho taky zabili. Tak co po Něm chcete, když Ho nechcete? Chcete toho druhýho zlýho, tak ho máte. Pořád všichni kecají nic nedělají a pak to tady tak vypadá.

Lidi přicházejí a odcházejí. Stavy do lidí přicházejí a odcházejí. Pokud se nebudete chtít pohnout jinam, tak nic neodejde. Že něco vypadá, že to bude napořád, jen tak vypadá. Když postoupíte o level jinam, tak zjistíte co řídí Váš pohled na svět a proč jindy - třeba v dětství byl ten pohled krásný a teď je takový. A to jde taky změnit. Pak zjistíte, že když toho člověka nemůžete propustit, tak to škodí oběma a že je blbost toto provozovat. Když ho milujete, tak mu škodit přece nebudete. Pokud máte ráda sebe, tak to dělat taky nebudete. Tím dáte oběma svobodu.

No ano, kdyby se chtěli uzdravit, tak by hledali cestu a našli by ji. Každý člověk je jiný a to, že jsou jak přes kopírák způsobuje duchovně ten střelec. Naprosto nechápu proč ještě po roce není duchovně vymazaný z této mapy, když se slouží mše a lidi na to téma kostelíčkujou jak o život. Normálně je likviduje on. Místo toho, aby se s Ježíšem vydali na cestu k uzdravení, tak to jde naopak, protože nikdo se nemodlí jinak, než Bože proč jsi to dopustil, my se chceme mít přece dobře. Každý "zakletí" jde sundat. Jenže člověk, kterej hledá problém v těch ostatních nemá v sobě prostor pro samu sebe. Žít v minulosti a budoucnosti je nesmysl. Člověk žije tady a teď a pokud není ve střehu, tak padá.

Nevím mě takhle nedávno umíral můj nevlastní otec, mohla bych se zachovat stejně jako Vy, ale já viděla, že na něm Bůh pracuje, tak jsem ani nepípla. A dopadlo to dobře. Musíte si uvědomit, že tady vidíte, jak člověk strašně trpí třeba půl roku, ale tento půl rok se v tom člověku něco odehrává, když se to odehraje, tak s ušetří tisíckrát více utrpení tam na druhém břehu. Utrpení sjednocuje s Bohem.

Já nevím. I se mnou Bůh hraje hru na Joba. Já už si na to jenom zvykla. Včera jsem se poprvé chvilku za tu paní modlila. První jsem viděla ránu přes celý její tělo. Pak jsem viděla její stav a okamžitě mi došlo, že toto není truchlení za děcko. Ten vrah z fakulty sám sebe vymazal fyzicky z povrchu zemského, ale duchovně jeho nikdo nevymazal. Normálně duchovně skáče po všech matkách těch těch zemřelých dětí a totálně je likviduje. Stačilo na to 5 minut modlitby. Já za celý roky nepochopila, co ti lidi v těch kostelech dělají. Bůh přece není Kaufland, že já tam budu jako mít docházku do toho kostela, budu se jako jaksi modlit za to, co by se mi líbilo a ty Bože po tobě chci, abys mi za to splnil, aby moje děti byly chytré, krásné, zdravé, aby dobře vystudovali, dobře se vdaly a měli hezký dům a spoustu zdravých dětí... mít se dobře přece není smysl života. Takže ta paní se teď má jak se má a protože to nejde dobrým směrem, tak tam něco chybí. Život je dar a ať se stane cokoliv, tak každé ráno se přece vzbudím a řeknu Bože, i dnes jsem se probudila (tedy v noci neumřela) - tento den je dar od Tebe, co můžu pro Tebe udělat... a třeba mi to nejde udělat, protože jsem na dně, tak řeknu: Ježíši mě to nejde, udělej to za mě. Když toto tisíckrát vyslovím, tak On to tisíckrát udělá. A pak začnu poslouchat Jeho a On mi třeba před 14 dny řekne nevoz děti do školky. Tak já nejedu. Za dva dny zjistím, že tam smrtelná kletba na nás. Přemýšlejte o tom, co se asi stane, když Boha lidi neslyší, nebo neposlouchají. JAK SE PAK MŮŽETE ZEPTAT, PROČ TO DOPUSTIL? Víra není monolog, víra je dialog.

Proč jakoby byla? Dyť ona s ní je. Člověk má v sobě marastu, že pro oči nevidí. Nechápu proč se ta paní zabývá něčím co bylo. Má žít tady a teď i s tou o které si myslí, že odešla a už se nevrátí. Trestá se sama.

Já to taky nechápu. Proč někdo žije život o Ježíšovi a ne s Ježíšem. Když je člověk na tom takhle blbě tak vždycky proto, že něco neudělal. Podvědomě to ví, ale hledá to někde, kde to fakt nenajde.

Já znám takových lidí více a sama k nim patřím. Zemřelí mě prostě nebolí. Autorka tohoto článku by se měla učit 🙂.

Samozřejmě zase jedna z těch co si myslí, že mít se dobře znamená dobro. To, že Boha na nic nepotřebujete Vás bude jednou hodně stát.

To je krásná modlitba, taky se tak modlím za členy mojí rodiny, který tu nejsou. Občas se mi stane, že pro ně i tam můžu něco udělat. Nebo oni něco udělali pro mě. Jsme spolu, ale jiným způsobem dál. Vůbec nezažívám smutek, ale těším se za něma.

Vy se máte modlit v Duchu a v pravdě. Taková modlitba není za moje představy a přání, ale za ty Boží. Pak třeba vidíte, že někdo Vaši dceru smrtelně proklel. Takže se přestanete modlit za to, aby se vrátila dobře domů, ale začnete hledat cestu u Boha jak tu kletbu zrušit. Nebo si myslíte, že krásná, mladá, šikovná holka nikoho neirituje? Že jí to někdo nezávidí? Na to, aby jste tyhle věci viděla musíte začít žít v Boží vůli. A tam se i s těmito věcmi velice dobře vyrovnáte. Pokud toto neděláte, tak si nestěžujte.

Zasahuje, pokud člověk nežije v Boží vůli, tak ty zásahy nevidí a nechápe. Prostě poprosíte Boha o čokoládu a On Vám dá něco lepšího. Vy jste nedostala čokoládu a jste naštvaná. Bůh se snaží, aby jste se někým stala. On Vás stvořil jako nedokonalou a chce Vás dotvořit. Víte mě umřel strašně brzy úplně zdravej dědeček. Prostě vlezl do zdravotnického zařízení tak trochu zbytečně a bylo po něm. Uplynulo dalších několik desítek let - já to nechápala. On byl jediný, kdo se v naší rodině fakt modlil. Pak jsem byla donucena modlit se taky, neb bych chcípla. Nikdy bych do toho nešla. Uplynulo další 10 let a já pochopila, proč ten dědeček umřel. Proč si ho Bůh vzal. Jeho modlitby v nebi zachránily mě. Tělo i duši. Od té doby se vůbec nepohoršuju nad tím, že si Bůh vezme třeba děcko. Stejně tak jak můj dědeček zachránil moji věčnost, tak toto dělají i děti. Jedno takový mám i ve vzdálenější rodině. Umřelo ve dvanácti na leukemii. Oni se odvrátili od Boha, ale to děcko v nebi maká a výsledek je bomba. Rodiče to ovšem nevidí.

Mě umřel bratr bylo mu 21. Zavinil si to sám. Jak jste přišla na to, že vraždí Bůh? Na té škole vraždil Bůh? Nežijeme tady v nebi. Je tu zla hromady. A že si t zlo tady hromada lidí v sobě pěstuje není věc Boha, ale naší svobodné vůle.

Kdyby jí byl Bůh oporou, tak by jí byl i dál, protože Ho zná. Ale ona Ho nezná.

Jediná pravda je ten Boží pohled. U žádné policie pravdu nenajdete, tedy ani útěchu ne. U policie nezměníte, že to dítě je mrtvé. Jen skrze modlitbu zjistíte jak jste mimo.

Mě taky zemřel bratr. Rodina přestala věřit. Já teda nevěřila nikdy. Tenkrát jsem řekla, jestli Bože jsi, tak tě nechápu. A dál si žila to svoje. Pak si pro mě Bůh přišel, tato témata ve mě změnil a jde se s tím vyrovnat úplně dobře. Můj bratr je v pekle, on si to zavinil sám a já ctím jeho svobodu. Měla jsem ho moc ráda. Jde se vyrovnat i s tímto. Proto nechápu autorku tohoto článku, když dceru v pekle nemá, že se za ní nemodlí a že s ní není duchovně. Že nejde za Ježíšem a neřekne Mu uzdrav moje rány. On by je uzdravil, ale musí si pro to uzdravení ta paní přijít. Všechno má svůj smysl. Buď si to zlo pácháme v životě sami a to i v případě, když jsme ho nezpůsobili, ale nesnažíme se ho řešit, nebo to co vypadá jako zlo je ve skutečnosti dobro a my to jen nevidíme očima Boha. Jakmile to uvidíme, uzdravíme se. Někdy fakt stačí jen ten Jeho pohled na věc.

Nechává. My ten smysl neznáme. Jedna osoba třeba prosila Boha, ať její děcko nenechá umřít - chtěla si to na Něm i vynutit. On jí ukázal, že to děcko až vyroste bude feťák a půjde do pekla. Teď když je malé a čisté, tak do nebe. Ona to přijala a stalo se. Myslíte, že to bylo zlé od Boha? Ne, On dělá věci v pravý čas a my do toho nevidíme.

Ovšem kdyby Vám ukázal jak se má vnučka v nebi, tak by jste jí záviděla. Tady jste jenom chvilku a spíš tady není o co stát. Věřící se těší tam. Ti co umřeli jenom přešli jinam. Můžete s nimi být dál v modlitbě. Já to tak dělám a vůbec mi nechybí protože jsem s něma dál.

Ježíš toto dokáže utišit. Ježíš toto dokáže i uzdravit. Křesťan se modlí za svoje děcko dál a za svoje uzdravení. Víra je vztah. I nevěřící Tomáš to dokázal. Proč? Protože to dokázal Ježíš.

No já ten článek vůbec nepochopila. Co jako chce? Ona by měla svoji dceru propustit, jinak jí bude víc a víc blbě. To ostatní už nevrátí, tak o co jí jde? Já nechápu proč lidi ukazují na druhý a o sebe se nestarají. Dyť má taky další děcko a budoucnost před sebou.