Miluji hory... Jeseníky, Orličky, Novohradky, Lužičky, ale Beskydy jsou srdeční záležitost. Snažím se vyrážet brzy ráno, klidně jsem v pět už na cestě. Cesta je cíl, nepotřebuji hospodu, rozhlednu, stačí studánka, skála, vše potřebné v báglu. Když jdu na kopec pěšky, lidi potkám jen na chvíli, kolem lanovek a hospod. Nejraději chodím sama, nejkrásnější je v lese ticho. Často volím neznačené cesty, miluji staré mapy, podle kterých cestu plánuji. Úžasné jsou hory v podzimních mlhách, zimních vánicích, za jarních dešťů. Nikdy nezapomenu na nádherné podzimní ráno v Prachovkách, kdy sluníčko začalo prosvěcovat mlhu a my měli celé hodiny skalní město jen pro sebe. Věřím,že pohodlnost větsiny mi stále bude umožňovat tyto chvíle uprostřed přírody prožívat.
Díky za ta slova... mám to stejně. Sice 2 děti, ale už dospělé, podstatně vyšší příjem, takže i jejich studia v poho utáhnem. Práce mě baví a když potřebuji relax, není problém si ho zaplatit. A takhle to plánuji, co to zdraví a hlava dá, takže fakt kecy pana B. vypínám a doufám, že už brzy fakt definitivně skončí v propadlišti dějin.
Obě děti na osmiletém gymnáziu cestovaly, zájezd vždy odpovídal jejich zaměření...latináři Řím a okolí, angličtináři Anglie a Skotsko. Oba byli nadšení, odnesli si krásné zážitky. Lyžáky si také moc užili, na lyže a snowboard s námi jezdí odmalička. Takže já byla za školní akce pro děti vděčná a podpořila jsem vždy jejich účast. A mimochodem minulý týden v Nassfeldu jsem na sjezdovce potķávala školní lyžák z jednoho moravského města...a děti tam rozhodně nebylo málo.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hory jsou kruté a nádherné, a proto je milujeme.
RIP Ondřeji 🕊