Ráda přidám svoji první a doufám i poslední zkušenost s elektromobilem. O dovolené jsme vyrazily na poznávačku do Norska. Kamarádka pronajala k cestováni Volkswagen ID 3, autíčko komfortní, jízda tichá, jízdní vlastnosti skvělé. V Norsku elektromobilita velmi rozšířená a státem podporovaná. Cena pronájmu na polovině oproti autu se spalovacím motorem. Po 250 km přišlo první dobíjení a tím střet s realitou provázený často zoufalstvím jestli nabijeme nebo ne. Cestovaly jsme týden a náš každý den provázely hlavně myšlenky kde najít dobíjecí stanici, u které bude fungovat aplikace, kterou si předem stáhnete, zaregistrujete se v ní a ještě nevíte, zda se nabíjení spustí nebo ne. Protože ne u každé stanice stejné společnosti se zadaří.. Společností je na trhu několik, každá má svou aplikaci a stojany, u některých se cizincům vůbec nezadaří registrace. A to nemluvím o době nabíjení, které proběhlo v lepším případě za 30 minut v horším trvalo hodinu. Zlaté klasické auto s tankováním za 5 minut a dojezdem cca 800 km.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Potravinové lístky na cukr a máslo měli občané v Rusku i v 80 a 90 letech, takže pro jejich starší generace žádné překvapení. Pro nás tehdy 20 leté zahraniční studenty byly jejich poměry kulturním šokem. Na osobu bylo 0,5 kg másla + 1,5 kg cukru na měsíc. Máslo nebylo balené po 250 g, ale prodavačky ho odřezávaly z velkých kostek a balily do hrubého papíru.
1 odpověď