Přesně, my bydleli 6 měsíců ve Volgogradě a dodnes nezapomenutelné zážitky z bídy a otřesných životních podmínek, nikdo mi doma po návratu nevěřil… a jejich štěnice, tzv. tarakány, jsme si aspoň ve svém pokoji na koleji pomocí insekticidů přivezených z domu, vyhubili.

Potravinové lístky na cukr a máslo měli občané v Rusku i v 80 a 90 letech, takže pro jejich starší generace žádné překvapení. Pro nás tehdy 20 leté zahraniční studenty byly jejich poměry kulturním šokem. Na osobu bylo 0,5 kg másla + 1,5 kg cukru na měsíc. Máslo nebylo balené po 250 g, ale prodavačky ho odřezávaly z velkých kostek a balily do hrubého papíru.

Ráda přidám svoji první a doufám i poslední zkušenost s elektromobilem. O dovolené jsme vyrazily na poznávačku do Norska. Kamarádka pronajala k cestováni Volkswagen ID 3, autíčko komfortní, jízda tichá, jízdní vlastnosti skvělé. V Norsku elektromobilita velmi rozšířená a státem podporovaná. Cena pronájmu na polovině oproti autu se spalovacím motorem. Po 250 km přišlo první dobíjení a tím střet s realitou provázený často zoufalstvím jestli nabijeme nebo ne. Cestovaly jsme týden a náš každý den provázely hlavně myšlenky kde najít dobíjecí stanici, u které bude fungovat aplikace, kterou si předem stáhnete, zaregistrujete se v ní a ještě nevíte, zda se nabíjení spustí nebo ne. Protože ne u každé stanice stejné společnosti se zadaří.. Společností je na trhu několik, každá má svou aplikaci a stojany, u některých se cizincům vůbec nezadaří registrace. A to nemluvím o době nabíjení, které proběhlo v lepším případě za 30 minut v horším trvalo hodinu. Zlaté klasické auto s tankováním za 5 minut a dojezdem cca 800 km.

V článku je napsáno, že se panely zásadně nedávají na eternitovou střechu, nám je firma na eternit garážové střechy nainstalovala naprosto bez problémů, ale je pravdou, že po střeše nechodili, nýbrž instalovali se žebříků.