Dobrý den, tak upřímně řečeno krásné by to teprve mělo být. V tomhle přídě je nevýhodou že vše je běh na dlouhou trať a než všechno pořádně zaroste a začne to vypadat jako výsek přirozené přírody tak to potřebuje čas. Takže na rozdíl od Tillandsíí které tak mám už léta a jsou dokonale přisedlé ,drží už samy svými kořínky a vypadá to jako bych větev uřízl někde ,,v lese " , tak u těch orchidejí na první dobrou poznáte že je to uměle vytvořené.
Ale ono nakonec stejně šlo spíš o praktické důvody tohle zkusit. Parapet vyskládaný květináčky byl docela nepraktický vzhledem k tomu že venku za oknem mám každý rok od jara do podzimu několik druhů čilli papriček a ty je potřeba taky obsluhovat. A pokaždé vyskládat obsah parapetu někam do kouta, pak zas narovnat zpět, pokud možno na stejná místa. . .. a tohle dělat třeba v horkém létě každý den. Takhle můžete mít XY rostlin (počet záleží na celkové výšce a rozvětvení kmínku ) na půdorysu cca 30 x 30 cm. A všechny vezmete najednou, jedním pohybem přemístíte, jedním ,,vrzem " vezmete třeba do vany osprchovat a zas vše hladce a najednou vrátíte na místo.
Abych to jen nechválil, pro kytky je to nejspíš opravdu velká změna kdy většina velkých listů odumře (tady ovšem může mít velký vliv i mé lajdáctví ) a docela to trvá než zas začnou růst, a květy budou asi až příští rok (doufám 🙂 ) Takže to pravé estetično teprve příjde.
Tiše závidím, ale přeji. Já nemám s svým věčným průvanem, větráním a negativním vztahem k teplotám nad 19 stupňů šanci.
A přeji i krásné Vánoce a všechny ty obvyklé věci do příštího roku. Zdraví Vám i kytičkám. 🙂
Také jsem kdysi zkoušela pěstovat. Leč moje provozní teplota je mezi 16-19 stupni. To se orchideím nelíbí. Navíc věčně větrám. Za každého počasí. Průvan se jim taktéž nelíbí. Tak mám krásnou diphladenii celoročně obalenou květy, říkám jí "Julča" a Julče nevadí vůbec nic. Jen bývá občas extrémně žíznivá.😉
Tak poslední odstavec bych si dovolil rozporovat. Léta pěstuju Tillandsie vyvázané na kmínku jen tak postaveném (s podstavcem ) na okně. Před nějakým časem mě napadlo takhle pěstovat i orchideje jako ,,návrat k přírodě ". Všechny jsem vytahal z květináčků. Přitáhl domu hezky pokroucenou větev, tuhle něco odřízl, támhle to zas přidat aby byl tvar co nejlepší k mým potřebám. Celé to veledílo přišrouboval ,,na stojáka " k 4 mm tlusté PVC desce cca 30 x 30 cm . A pak jsem na to rozmístil jednotlivé rostliny s tím že jsem je posadil na jakési polštářky z vláknitých mechů (roste to na stromech podél řeky, nebo třeba vlhčích místech v parcích atp. první reakce rostlin byla nejspíš mírný šok protože zastavily růst, pak se začaly zbavovat těch největších listů . Když už jsem začal pochybovat o svém experimentu tak začaly vyrážet nové vzdušné kořeny, objevily se nové lístky a už zase holky jedou. Celá sestava je opět volně na okně a přiznám se že často ve víru událostí zapomínám porosit. Pokud by je takhle pěstoval svědomitý pěstitel který na ně nezapomíná nemůže být problém.
To může vypadat krásně 🙂
Přeji paní Štěpánové krásnou roli, aby se v ní mohla správně realizovat. Naštěstí nekoukám na nekonečné splašky, takže jsem si názor na ni neměla čím zkazit. Zažila jsem ji několikrát na výstavách, které jsme pořádali v Praze a musím říct, že to je (nebo tehdy byla) bezprostřední fajn žena, která si na nic nehraje. Je to prostě Bára, žádná fiflena. 🙂
No, tak ono to rčení zase až tak hloupé není, opravdu záleží na tom, co člověk jí.
Lidské tělo je vlastně stroj, který ke svému fungování potřebuje přísun různé potravy. A když bude jíst člověk jídla nezdravá, tak se to na jeho zdraví určitě ukáže.
Je to jako třeba s autem. Když budete tankovat špatný benzín, tak se po jednom natankování také hned nerozsype, ale budete-li pokračovat, tak rozhodně nebudete jezdit dlouho bez problémů.
Ale ten pořad byl velice přehnaný, a rozhodně neměla být jeho hlavní tváří tato žena. Zřejmě jí tu práci někdo dohodil z protekce, protože ona sama je přece příkladem toho, jak se jíst nemá.
Já jsem teda viděla jenom asi dva díly, a víc jsem na to nekoukala, jelikož mne ten pořad nijak neoslovil. Ale tu paní znám, jelikož byla v určitou dobu populární, a bylo jí všude plno.
Sice jste v podstatě zopakovala, co už jsem napsala, ale je to pravda: záleží na tom, co člověk jí. Ale mně osobně bylo to heslo "jste to, co jíte" z celé duše odporné. Přemýšlím, co paní doktorka jí, že ztoho vypadá tak, jak vypadá.
Jenže ono ani to nejkvalitnější jídlo není samospasitelné. Znám několik manželských párů, kde oba jí naprosto stejné jídlo ve stejném množství, protože se neustále stravují v restauracích (a tam nikomu víc nedají), přesto jsou dámy v těchto párech jako slůňata a pánové jako tyčky od plotu. Znám manželský pár, který je samé bio a nejvyšší kvalita: oba už mají odoperovaný žlučník. Atd., atd. Podívejte se na chudáka Kate: neumím si představit, že by měla na královském dvoře špatné stravování. Na to, aby vypadala pořád super má i stravovací poradce. A čím musela projít.....
Každý by měl umět najít souznění se svým vlastním tělem, nepoužívat jídlo jako vizitku toho, co všechno si může dovolit a jíst proto, aby žil. Nikoliv naopak. Ale měl by to dělat každý sám se sebou. Všichni poradci včetně paní Cajthamlové jsou k ničemu. Co nemá člověk v hlavě, to si nekoupí ani u poradce.
No vidíte. Je to opravdu individuální a hodně záleží na tom, jak tu funkci svého těla každý navykne.
Já například bez večeře, která se odehrává kolem 20 hodiny, neusnu. Měřím 173 cm a až do 67 let, jsem vážila 59 kilo. Pak jsem pomalu začala přibírat a dneska mi je 76 a vážím 67 kilo.
Jím 3x denně, snídani, oběd a večeři. Žádné svačinky nepraktikuji a nechápu, jak mohou lidem radit, aby jedli každé 4 hodiny, když chtějí zhubnout.
No, vždyť jsem psala: je to velmi individuální. Záleží i na způsobu života a kvalitě toho, co člověk jí. Ale tahle paní lítá ode zdi ke zdi.
Minulý týden jsme si zrovna s manželem dělali legraci: jako příloha u oběda byl špenát a tak jsme s manželem s vážnou tváří přezkoumávali, zda zelenáme. Když jsme to, co jíme.
Němců co prožili druhou světovou válku a mají z ní údajně trauma už moc není. Trauma je výmluva.
Není. To trauma je v nich dodnes. Je sice trochu přeformulované, ale je.
A k němu se přidává další aspekt: nechce se jim pracovat rukama. Naivně se domnívali, že "vítací" politikou si ucpou díru na pracovním trhu.
Ano jsem místní, a přesně vím, kde se to stalo. To misto, které je tam označené , je pouze označeno jako obec Velká Hleďsebe, většinou se bere centrum obce. Na mapě máte označené i ML. Nehoda se stala mezi VH směr ML.Svítí tam i lampy veřejného osvětlení. Kousek před viaduktem….
Dobrý den, paní Bousková, předesílám, že v nejmenším nechci zpochybňovat, co jste psala - především proto, že jak píšete, jste místní.
Ale od Vaší reakce jsem se začala soustřeďovat na mapky u článků: vždy a všude jsem zatím našla naprosto konkrétní místo, kde se jakákoliv událost odehrála. Nikoliv centrum obce, ale vždy místo "příhody".
Myslím si, že základní nesmysl jsou právě ta jména dávaná čemukoliv, co v současnosti člověk žije. A nemusí to být jen o jídle.
Posledních minimálně 30 let končím s jídlem mezi pátou a šestou večer a (pokud nemám nějakou služebku, kvůli které vstávám brzy ráno) snídám mezi osmou a devátou. Podotýkám, že celou tu dobu jsem se živila sama, nikoliv jako zaměstnanec. Jsou dny a je jich hodně, kdy se do postele dostanu mezi jednou a druhou ráno. Přesto jsem nikdy nezažila pocit hladu. Bavit se tedy o půstu mi přijde velmi nepatřičné. Prostě ne každý člověk je konstruovaný tak, aby se cpal od rána do večera. Naopak: když jsem s touhle životosprávou začala, pocítila jsem obrovskou úlevu. Moje "trubky" nezvládají trávit cokoliv, co bych snědla večer.
Co vím, tak i prezident Masaryk dodržoval tuhle životosprávu - prý měl zásadu, že i střeva potřebují volno. 🙂
Je to všechno individuální a připadá mi velmi směšné, že dáma, která za peníze kdysi hlásala hluboké stravovací "pravdy" teď opět cosi hlásá - za co? Že by toužila po ztraceném zájmu veřejnosti?
No, bylo by dobré sledovat to celorepublikově. Pokud ANO nebude cosi lidem dávat (a nevím, kde na to vezme, protože republiku ožebračili už tak, že víc nelze), znamená to tedy, že Fialova vláda lidem nic nevzala.
Jasně nevzala. Jen přestala rozdávat. Neměla z čeho.
Měl by se přihlásit každý, kdo od ANO něco dostane. Tedy pozitivního. Šikany rozdali dost.
6
Sledujících
0
Sleduje
6
Sledujících
0
Sleduje
Coca-colový Santa Claus mi pije krev od prvního momentu, co se kolem Vánoc objevuje na každém rohu.
Kvůli neexistenci Ježíška jsem dostala nafackováno už jako čtyřletá - odmítla jsem věřit, že do uzavřené místnosti jaksi záhadně vnáší dárky. Byla jsem nazvána parchantem nevděčným. Že by měl nějaké náboženské souvislosti mě ve snu nenapadlo. Vnímala jsem ho jako zařízení na rozlišování hodných a zlobivých dětí. Ty první dostanou, ti druzí nikoliv.
Ale smysl mi dává oslava slunovratu. To, co spousta lidí považuje za naprostou samozřejmost, ale přitom dělají všechno pro to, aby to samozřejmostí přestalo být.