Budete se divit, ale zažila jsem si to taky, trauma z toho nemám, to je život, svobodný. Svobodný život zahrnuje dobré i horší časy, jsem zvyklá.
U pásu jsem pracovala, i v těžké výrobě, nebylo to lehké, ale že bych kvůli tomu byla zlá na děti, to fakt ne.
Prostě jsem tu dobu asi vnímala jinak.
A Váš pohled na tu dobu mne překvapil.
Nemyslím si, že by si všichni 60+ nesli z té doby traumata, vždyť v ní prožili své mládí.
A už rozhodně nesouhlasím s tím, že si z té doby přinesli názory na výchovu, o kterých píšete.
Mí rodiče byli velmi tolerantní lidé.
Na zadek jsem dostala asi 4-5× za život, paradoxně nejvíc v dospělosti. A vždy to bylo proto, že o mně měli strach.
Nechci tu dobu nijak adorovat, ale že bych kvůli ní byla zlá nebo přísná na děti to je tedy zcela absurdní.
Je třeba si též uvědomit, pro jaký svět byly vychovávána dnešní generace 60+. Vyrůstali v nesvobodě, pod tlakem autoritářského režimu, vesměs připravováni na kariéru v průmyslové výrobě, kde je třeba jistá disciplína a potřeba se přizpůsobit celku. Kdo z vás někdy pracoval na lince za totáče, ten asi tuší. Muži byli navíc zpracováváni buzerací a šikanou na dvouleté vojně, není divu, že je tahle generace silně traumatizovaná, současně nezná ani jiný způsob výchovy a ve svém věku jednak není ani schopná (nebo ochotná) mít na svůj život kritický náhled a pak jej i tou kritikou de facto popřít. Totáč k osobní reflexi nevedl, nebyl na to čas ani možnosti, koneckonců se to celkem názorně projevuje i ve zdejší diskusi.
Lidi jsou plní nezpracovaných traumat, která je však ovlivňují na nevědomé úrovni a oni tak bez odborné pomoci na to nemají náhled, nelze po nich chtít víc, než jsou sami schopní a ochotní dělat.
Někdo se novým výchovným trendům aspoň částečně přizpůsobí (a všem bych to v jejich zájmu radila) a někdo ne. Všichni bychom se ale měli zajímat a o dětskou psychologii a snažit se v tomto ohledu svůj přístup k dětem zlepšit, vyděláme na tom všichni.
Zase jsem se o sobě něco dozvěděla.
To jsou věci.
Měla jsem krásné dětství, trochu dobrodružné mládí, ale co se týká případných traumat, tak ta vznikala až po revoluci.
Třeba když mně bezprostředně po mateřské vylili z práce bez jakýchkoliv náhrad nebo když jsem četla v inzerátech po mateřské že shánějí zaměstnance pouze do 35ti let, nebo když můj manžel byl půl roku bez výplaty, protože se rozpadalo ČKD.
A věřte, ne všichni jsme pracovali u pásu.
Je to lotr, a těm se v naší zemi nic nestane. Vše se dá zamést pod koberec, když jsou peníze. I soudci, kteří svým slibem, že budou soudit spravedlivě a podle zákona, slyší na každé zacinkání korunkama.
Oni za to nemůžou. Museli si vypomoci, měli zmrazené platy.
Teď co jim je ÚS nařídil rozmrazit už budou určitě sekat latinu.
Lékaři dostávali umístěnky a museli nastoupit tam, kam byli posláni. Sehnat školku nebo jesle bylo velmi těžké. Dítě ve školce mohlo být jen tehdy, když byla matka zaměstnaná. Po narození druhého dítěte muselo že školky odejít po 6 týdnech. Pokud byl předškolák s matkou na mateřské, chodil po obědě domů.
No já v té době prožila 27let.
Do školky jsem chodila já i moje sestra a bez problémů. Maminka zaměstnaná byla.
V roce 1992 se mi narodila dvojčata.
Starší dceru mi do školky nevzali, protože jsem byla s dvojčaty doma.
Pak ani do družiny.
Tak si to zase pamatuji já.
Lékaři umístěnky dostávali, ale i v Praze jich bylo dost.
Tahle vláda Signalisty nás hodila o 5 let zpátky.
Ale alespoň nám nechybí fantazie.
Nejsem příznivkyně ani jedněch, ale Signalista mě pobavil. Taky už jsem tu četla Dluhjura. Nemáte něco na Bendu?
Jinak vážně, poslední dobou všichni řvou jak mají málo, doktoři, učitelé, státní zaměstnanci, policisté....a nakonec alespoň něco kápne.
Ale že jsou na tom nejhůř hasiči je smutné.
Fakt je, že o tom taky často přemýšlím.
A to nejen co se týká zdravotnictví ( preventivní zubní prohlídky už ve školách, fluorizace, školní očkování proti TBC, lékaři rozesílali pozvánky na očkování i dospělým, dostatek lékařů, žádné tříměsíční čekání na specialisty, operace), ale ani takové problémy s důchody, školkami, školami, jeslemi nebyly takové problémy.
Tím nechci říct, že bych se do socialismu chtěla vrátit, ale dost věcí jsem si v tom 11/89 představovala jinak.
Otázkou je, jak by to vypadalo, kdybychom zůstali součástí Rakouska Uherska.
Karel I. na rozdíl od Franze Josefa prý byl Čechúm docela nakloněn.
Jak by to bylo v tom případě s obsazením Sudet, jak by dopadl v takovém případě Mnichov?
Co by bylo po válce? Vyhráli by volby komunisté?
Jaký by byl vliv Moskvy na takové soustátí?
Byli bychom 40let v područí velkého bratra?
Byl by nějaký 68 rok?
Čelili bychom lépe konkurenci Číny, USA ?
Nakonec jsme stejně všichni v EU.
Tato vláda lže pořád. Loni lhali o výši rozpočtu kde se vytahovali jak ho dodrželi, ale nakonec se provalilo že Dluhjura ulil několik desítek miliard mimo rozpočet a navíc si tam napočítal peníze které tam neměli být. Výsledek, rozpočet překročen o 60 miliard na 347 miliard. Letošní rozpočet (258miliard) zase bude o hodně překročen, záleží kolik ulije desítek miliard mimo rozpočet a jestli se udrží pod 300 miliardami nebo je opět překoná. Na příští rok Dluhjura slibuje rozpočet na 245 miliard, ale už teď mu tam chybí 50 miliard. Dokáže příští rok alespoň jednou udržet schodek pod 300 miliardami?
To je roztomilé"Dluhjura". Nemáte ještě něco na Jurečku, Rakušana a Markétku?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jako se vším (např.elektroauta). Ve svých lavicích něco vymyslí a hodí to papír.
(Nevadí, že nejsou nabíjecí stanice, zázemí, servisy připravené, likvidace zajištěna)
Když se to s předškolní péčí nedaří, hodí odpovědnost na jiné.(kraje, obce) a že se to nedaří, je zjevné.
Apropo, není to tak dávno, co si učitelky MŠ musely dodělávat VŠ vzdělání, aby děti dnes mohla hlídat kdejaká pomocnice v kuchyni.
Těm se omlouvám, ale je to tak.