Úžasný článek, moc děkuji. Pomohla jste mi pochopit, co se děje s mojí maminkou. Už dva roky - po týdenní hospitalizaci, kdy byla jen na pozorování na neurologii a nic nenašli - netuší, že je doma. Neví, kam tady dávají hrnky. Neví, proč jsme ji tam odvezli a nechali ji tam (je to už 53 let její byt). Níže v příspěvcích nacházím úplně stejné příznaky a chování. Myslí si, že všechno zvládne, ale po několika krocích zůstane bezradně stát, protože zapomněla, co chce. Čisté prádlo sebere ze šňůry a nacpe do kabelky - to je její, našla to tady a vezme si to domů. Neví, že si má čistit zuby, ani kde je koupelna, ale poctivě trénujeme. Jsem zoufalá, když jí někdo dá třeba bonboniéru - nemá žádnou "klapku" a celou ji sní, pak má samozřejmě zažívací potíže s nepříjemnými důsledky. Chodím k ní ráno před prací a odpoledne po práci, domů se dostanu kolem 8. večer a je to nesmírně náročné i pro moji rodinu. Maminka nesnáší, když je sama doma, pracovní dny tráví v denním stacionáři a je tam šťastná. Dopoledne si ji odvezou a odpoledne ji přivezou zpátky. Je to velká pomoc, mohu jít v klidu do práce. Když je potřeba, pečovatelky mi zavolají. Máme požádáno o domov, teď nám přiznali i 3. stupeň příspěvku na péči, tak uvidíme. Maminka chce být mezi lidmi, stále se ptá, jestli bych to nemohla nějak zařídit.
Pro mě roztomilá vzpomínka - přijeli jsme před pár lety s manželem na prohlídku Dolních Vítkovic, protože milujeme technické památky, a pán obstarávající parkoviště nás poněkud nerudně vměstnal kamsi na kraj, "bo tu bude to zas*ane techno". Krása, používáme dodnes v různých situacích. O nějakých Coloursech jsme tenkrát neměli ponětí, tak teď už víme, co to je 🙈😁
Já bohužel nedokážu být tak smířlivá. Kdyby si někdo z těch lidí vyzkoušel na vlastní kůži roli věřitele, kdyby zažil tu bezmoc z toho, že nedostane prostě ani korunu zpátky, a že je to legální, takové nesmysly by nikdo nenavrhoval. Navíc to vidím i z pozice externí mzdovky mnoha firem, kdy dlužníkovi nebo povinnému vychází zaměstnavatel vstříc a ten pak neplatí nic (exe) nebo jen to povinné minimum (ins) a věřitelům zůstávají oči pro pláč. Nemluvím o exekutorech, ti si opravdu mastí kapsy na "ničem". To je stát ve státě. Celý ten systém by se měl změnit.
Velmi podobnou situací teď procházím. Maminka (84) si teď pořád balí věci, které si "vezme". Má radost, že když kramovala v šuplíku, našla tam "svoje věci". Nepozná hodiny, neví, který je den. Obleče se sama, ale vezme si, co jí přijde pod ruku, vykramuje celou skříň, netuší, jak je venku. Nají se sama, ale když před ni postavím jídlo. Odrecituje bezchybně svoji adresu, ale neví, že je doma. Když se sprchuje, stojí hodinu pod sprchou, pravou rukou si celou dobu mydlí levé rameno a pak spokojeně odejde z koupelny. Bydlí sama. K ní bydlet nepůjdu, mám svoji rodinu, která mě potřebuje. K nám ji vzít nemůžu, máme byt v patře bez výtahu, přišli bychom úplně o soukromí, a když to nepoznává doma, u mě by byla už úplně ztracená. Můj starší syn, který babičku opravdu má rád, mi řekl, že se uhoním k smrti a přitom vůbec ničemu nepomůžu. To zjištění se mnou otřáslo. Ještě pracuji a když chci maminku zkontrolovat a postarat se jí o všechno, nemám absolutně žádný volný čas. Chodím k ní ráno, dohlédnu na oblečení, hygienu, připravím snídani, nadávkuji léky (14 tablet za den!!!), nachystám pití a odejdu do práce. Dopoledne si ji odvezou do denního stacionáře, kde má společnost a oběd. Odpoledne ji přivezou domů. Cestou z práce se tam zastavím, uložím nákup, zkontroluji, co chybí, připravím večeři, něco uklidím (umyju třeba zem, druhý den dám prádlo do pračky, třetí den umyju WC atd.) a odejdu domů na další směnu. V sobotu u ní celý den. Umístění do domova jsem se rozhodla začít vyřizovat, když se mi hrozně zvedl tlak, začala jsem být dušná a je mi neustále špatně od žaludku.
Jak že to skončil? Výpovědí ve zkušební době, bez udání důvodu? Diletantismus redaktorů je opravdu bezbřehý.
Ve zkušební době se nedává a nedostává výpověď. Jde o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, nikoli o výpověď. Každé skončení pracovního vztahu nelze nazývat výpovědí.
Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, není to možné bez udání důvodu. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze ze zákonných důvodů. Důvod musí být ve výpovědi uveden.
Viděli jste vůbec ten papír, na jehož základě byl pracovní poměr ukončen?
Spíše je pravděpodobné, že šlo o služební poměr podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Tam se jednalo o zrušení služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem ve zkušební době.
2
Sledujících
1
Sleduje
2
Sledujících
1
Sleduje
Ten jeho úsměv je nesnesitelný.