Jen od opravdu dobrých přátel člověk uslyší nepříjemnou pravdu. Říkat druhým nepříjemnou pravdu, kterou by měli vědět, ale nejspíš se jim nebude líbit, není příjemné a věty jako: "Víš ty nové a velmi drahé plesové šaty co sis koupila, ti vůbec nesluší, protože v nich vypadáš jako mrkev." nebo "Vypadáš jako by tě přepadl kadeřník s odbarvovačem." a podobně, patří na seznam vět, které lidem neříkám, protože je dokážou urazit a pořádně naštvat. Takže, když člověk přijde do společnosti kupříkladu v nových šatech, všichni mu je pochválí a kolem nepříjemné pravdy, že v těch šatech vypadáte hrozně budou chodit jako kolem horké kaše. Chudákovi v takových šatech raději neřeknou nic, ale zaručeně to za jeho zády sdělí všem ostatním. Takový už je život a lidská povaha.
Opravdoví přátelé by měli být upřímní a pokud jsou lidé opravdu dobří přátelé, obvykle se dobře znají a ví co si jeden ke druhému mohou dovolit. Jenže na přátelích nám záleží a dívat se jak si někdo na kom nám záleží ničí nejen svoje zdraví, ale i zdraví svých dětí, je vážně o nervy a pokud člověk není diplomat může to vést k neuváženým zbrklým pokusům stav věcí napravit...
Odkdy je obec povinna zavést na pozemek sítě a vybudovat k němu komunikace - to slyším prvně. A za 28 korun za metr čtvereční určitě nekupovali stavební pozemek - nejspíš to bylo v katastru vedeno jako zemědělská půda - a na té se samozřejmě stavět nesmí. Ne dokud není vyjmuta ze ZPF. To je v dnešní době mnohem jednodušší, než by mělo být, ale přesto musí kupující počítat s tím, že s tím bude spousta shánění a lítání a že to může trvat roky než se podaří to zařídit. Navíc jak jsem pochopila jednalo se o smlouvu o kupní smlouvě budoucí, takže to vypadá, že ten pozemek ani nebyl jejich, když na něm začali stavět...
Z toho jak je článek napsaný to vypadá, že stavěli na pozemku, který nebyl určen k zástavbě a navíc nebyl jejich, a pak měli potíže se zastupitelstvem obce, které pozemek patřil a které se to nelíbilo... Nějak mi není jasné na co si stěžují.
Nevím co je to s dnešními dětmi za problém. Pamatuju si, že ve školní jídelně bylo pár jídel, které fakt nikdo nechtěl, ale luštěniny a ryby k nim nepatřily. Pokud vím tak naprosto bezkonkurenčně vedla dušená mrkev... a vyhazování jídla nepřipadalo v úvahu, alespoň na prvním stupni určitě ne - družinářky nás hlídaly jako ostříži, a navíc žáci druhého stupně mívali služby v jídelně a jedna z prací byla hlídat kyblík na zbytky aby se do něj zbytečně nic nevyhazovalo, a těch soucitných co nechali nebohého prvňáčka, který utekl družinářce a dostal se až ke kyblíku na zbytky, vyhodit zbytek oběda, bylo fakt málo. Většinou si pamatovali, jak taky museli dojídat, a byli to ho názoru, že když mohli (museli) dojídat oni můžou dojídat i všichni ostatní. Možná trochu drsný systém, ale spolehlivě fungoval - rodiče se nemuseli obávat, že děti vyhodí draze zaplacený oběd a děti se naučily překonávat nesnáze a jíst co dostanou.
Vzhledem k tomu, jak bezohledně se cyklisté na cyklostezkách chovají, tak je štěstí, že to byl jen pes a ne malé dítě. Pes měl být na vodítku, ale cyklista se musí chovat tak, aby byl schopen reagovat na nenadálé situace, zvlášť pokud se po komunikaci pohybují chodci a to i v případě, že stezka je rozdělena na pruh pro cyklisty a pro chodce, pokud tyto nejsou odděleny dostatečně vysokou zábranou, která vylučuje vběhnutí do jízdního pruhu. Ve většině takových případů je chyba na obou stranách. Ano, pes měl být na vodítku, ale na druhou stranu, cyklista, který vidí, že se v dohledu pohybuje malé dítě nebo pes, který není na vodítku, by měl mít dost rozumu, aby zpomalil, případně zastavil a vedl kolo. Dítě se stejně jako pes může zachovat nepředvídatelně a jít s malým dítětem po stezce pro chodce, která je hned vedle stezky pro cyklisty, kde šedesátkou hvízdá jeden cyklista za druhým je adrenalinový zážitek, který nikomu nepřeju, nemluvě o tom se po takové cyklostezce pohybovat s malými dětmi na kole, které jsou ještě nepředvídatelnější a přitom jsou to taky cyklisté. Zkusila jsem jednou a počet ohleduplných cyklistů, kteří byli ochotni přizpůsobit rychlost jízdy tomu co vidí a omezit tak riziko úrazu, byl nulový.
A pročpak jsou ty větrolamy přestárlé... nemůže to být tím, že je posledních 30 let nikdo neudržoval...
To vypadá, že někdo zase objevuje Ameriku. Ano Jižní Morava má problém se suchem, ale není to nový problém. Ani náhodou. Je to problém hodně starého data. Koneckonců, kdy Morava jako taková naposledy dělala čest svému jménu? Postupné vysušování krajiny v Evropě tvá už stovky let a není to jen u nás. Například Pusta byla ještě před pár sty lety největším mokřadem v Evropě a co je tam teď? Taky tam mají problém se suchem... dost ironie, ale na druhou stranu v okolních městech jsou asi rádi, že už nebývají pravidelně pod vodou...
A to tornádo taky nebylo zdaleka první. Bylo to jen první tornádo, které prošlo obydlenou oblastí. Těch předchozích, které nenadělaly takové škody si jednoduše nikdo nevšímal.
To by se dalo pochopit u cesty vlakem, kde se jízdenky kupují den předem nebo těsně před odjezdem, ale letenky se přece až na nějaký ten last minute objednávají celé týdny až měsíce dopředu, tak jak může být na letišti neočekávaně velký provoz? To nechápu a připadá mi to jako holý nesmysl. Zní to trochu jako "domácí úkol mi sežral křeček" ...
Mám otázku. Co, že je to ta generace Z? Soudím, že asi nějaká mladší generace, ale mladší než kdo - to z článku vůbec není jasné.
Ale není divu, že se mladší generece (ať už Z nebo ne) hroutí. Kdo by se nehroutil, když odmalička dostává motivační známky a všichni s ním jednají jako v rukavičkách. Když můj syn chodil do první třídy měly všechny děti samé jedničky! Vzhledem k tomu, že při správně nastaveném známkování (a požadavcích na studenty) by se průměr střídě by se měl pohybovat mezi dvojkou a trojkou a rozhodně nešlo o třídu samých géniů, je jasné, že něco bylo hodně špatně a že u více než poloviny dětí známka neodpovídala výkonu a co si z toho odnesly za ponaučení? Jedině to, že za špatnou práci si zaslouží dobrou odměnu. A to se s nimi pak táhne celý život! Učitelé se dne bojí být se žáky sami, natož aby jim narovinu sdělili co si myslí o tom, že se neučili, a to dokonce ani formou špatné známky. Učitelé by měli být ke svým žákům upřímnější, míň jim podlézat a snažit se je více naučit. Dřív bylo běžné, že kantor řval za studentem, který se nepřipravil až na chodbu a ještě za ním mrštil index s doporučením, ať se nevrací dokud se to nenaučí, ale dnes... se kantor musí na studenta usmívat, i když je jasné, že na to ten student ani nekouk (a nebo v horším případě je tupý jak poleno), protože jinak by se mohl dotknout jeho citlivé psychiky a doživotně poškodit jeho ego. A taky že jo. Vyrovnávat se s neúspěchem se člověk musí naučit, stejně jako to že bez práce nejsou koláče... Nejlépe se to naučí v dětství dětství a když se to v dětství zanedbá, tak už se těžko dohání!
Stát (respektive politici) by se měl hlavně zamyslet nad tím proč se u nás s přibližováním k mezinárodním standardům ve výchově převzatých ze západních zemí začínají objevovat problémy, které tyto země mají již dlouho, ale u nás dříve nebyly a tato země by se nich i nadále krásně obešla - viz například dramatické události, které se nedávno odehrály na filosofické fakultě (u nás to byl první případ, ale celosvětově to nebylo nic nového).
Otázky zní jasně - Proč se v době, kdy byla většina dětí vychovávaná podle zásady, škoda rány, která padne vedle, se podobné věci neděly, a dnes, kdy dospívají ti co již byli vychováváni podle liberálnější západní filosofie, se takové věci začínají dít? Co k tomu mohlo vést? A kráčíme opravdu po správné cestě? Není celý tento systém od základu chybný? A pokud je chybný, proč jej prosazují?
A odpovědi... pokud jde o ty tresty, pak nejlépe to asi vyjádřil Werich v pohádce František Nebojsa. A co se týče nevychovaných dětí - krásně to vyjádřil jeden můj kolega, který byl před dvaceti lety v Americe a jel se podívat do údolí smrti, kde přespával tam v kempu. Museli udělat hodně opatření proti medvědům (všechno jídlo umístit v plechové bedně mimo kemp a podobně), ale kemp byl plný rodin s nefalšovanými nefrustrovanými dětmi. V kempu byl takový rambajs, že kolega dospěl k názoru, že rodiče děti do kempu nejspíš vzali v zoufalé naději, že je tam sežere medvěd, ale měli smůlu, protože každý rozumný medvěd se kempu, kde se ještě ve tři ráno nedalo spát, širokým obloukem vyhnul.
To si s tím McDonaldem děláte srandu? Jak je to boj, který vede každý z nás sám v sobě. Vždyť jejich obchodní strategie je zaměřená na děti! Jde o to nabídnout dětem návykové potraviny s vysokým obsahem škrobu, tuku a cukru a naučit je to jíst. Jakmile se to povede je vyhráno, protože až děti zvyklé na tuhle stravu vyrostou naučí do McDonaldu chodit svoje děti a ty zase svoje děti atd. Člověk, který nevyrostl na hamburgerech své děti na hamburger a hranolky nevezme a co víc jeho děti nemají žádný důvod se takového jídla dožadovat. Proč by měly, když je tolik lepších jídel, které si za tu cenu mohou vybrat... Správné stravovací návyky jsou o výchově jako všechno ostatní! A kam učitelka zatáhne děti, když s nimi jde do města... ano, přesně tak, k McDonaldu - nebo do KFC, což je to samý v bleděmodrém. A proč to udělá - no přece proto, že tam ty děti chtějí (nebo aspoň většina z nich) - a proč tam chtějí - protože jsou tam zvyklé chodit a proč jsou tam zvyklé chodit... to je otázka...
Stejný scénář jako v Afganistánu? V Afganistánu přece Rusové byli. Před Američany! A měli tam potíže s místními, které Američané podporovali, když bojovali proti Rusům... Pak se Rusové z Afganistánu stáhli a najednou byl Afganistán plný nepřátelských Afgánců, se kterými Američané dalších dvacet let bojovali, než se z Afganistánu stáhli stejně jako předtím Rusi a nechali to tam osudu... Události v Afganistánu nahlíženy jako celek, to rozhodně není scénář, který by se měl v souvislosti s Ukrajinou připomínat!
Nabízí se otázka, proč chce stát motivovat rodiče, zrovna tím, že přestane neplatit zdravotní pojištění, pokud se stane, že rodiče z nějakých důvodů nepracují a jsou s dětmi doma. Ne že bych to úplně schvalovala, ale docela to chápu...
Zaměstnavatel drží místo do tří let, takže pro dítě musíte sehnat školku a sehnat pro tříleté dítě státní školku je třeba v Brně téměř nemyslitelné - o mladším dítěti ani nemluvě (v celém Brně jsou pokud vím troje státní jesle). A i když školku máte - její pracovní doba je jen o málo delší, než osm hodin, takže s dojížděním nemá jeden člověk šanci dát dítě do školky a zase ho vyzvednout. I při dvou rodičích to znamená, že jeden opouští byt brzy ráno, aby pak s vyplazeným jazykem doběhl pro děti než se školka zavře a druhý je dává do školky a vrací se domů navečer. Totéž může být problém u menších dětí, které už chodí do školy. Ke zkráceným úvazkům tak mají rodiče opravdu motivace opravdu dost! A i na starší děti, které už nepotřebují doprovázet do školy a ze školy, je potřeba dohlédnout a přijít dejme tomu v šest hodin z práce a zjistit, že děti ještě nemají hotové domácí úkoly - to je opravdu lahůdka... A co teprve to jak zaměstnavatelé skáčou nadšením, když dítě onemocní a zaměstnanec s ním musí zůstat doma...
V takových chvílích opravdu chápu rodiče, kteří si tohle chtějí ušetřit a raději zůstanou s dětmi doma. Je tolik věcí, jak by stát mohl rodiče motivovat k chození do práce a zajištění dobrých pracovních podmínek, které to rodičům umožní, by mělo jít v ruku v ruce s tím, že přestane podporovat rodiče, kteří do práce nechodí.
Bezobalové obchody jsou hezká věc, ale k omezení množství obalů bohatě stačí vratné obaly a obaly vyrobené z materiálů, které jsou snadno odbouratelné... Pamatuju si dobu, kdy obaly fakt nebyly problém. Většina nápojů byla ve vratných lahvích (dokonce i plastové flašky od nápojů byly jednu dobu vratné), prací prášky byly v papírových krabicích, pečivo se dávalo do papírových pytlíků (kde pravda rychle tvrdlo) a jediná plastová flaška v domácnosti byla většinou od jaru... O látkových plenách a podobných přežitcích (alespoň z pohledu dnešní doby) ani nemluvě. Vzpomínám si jak jsme jako děcka v hodině Ekologie čučeli na americký dokument o dopadech, kde chlápek přišel domů se dvěma taškami s nákupem, vybalil nákup a pak odnesl dvě tašky odpadků. Vůbec jsme nechápali, kde ty odpadky vzal...
A stačilo pár let s neviditelnou rukou trhu a jsme tam, kde oni, ale tohle je lidech o přístupu. Vyžaduje to rozumný přístup jak od výrobců, tak od zákazníků, ale posledních třicet let bohužel vychovalo generaci lidí, kterým je za těžko vrátit flašky do obchodu. Už to slyším - Já se přece nebudu tahat s flaškami zpátky do obchodu. To po mě nikdo nemůže chtít! Jednodušší je ji přece vyhodit. Že do třízeného odpadu - Jupí! - jak uvědomělé a ekologické. Vyrobit z třízeného odpadu novou flašku je přece o tolik jednodušší a ekologičtější, než umýt tu starou!
Zvýšení teploty o 1 a půl stupně ve srovnání s předindustriální érou, to je dost nepřesné vyjádření, uvážíme-li, že předindustriální éra zahrnuje nějakých pět miliard let... Ve srovnání s předindustriální érou by se klidně dalo mluvit o snížení nebo zvýšení teploty o deset stupňů a více a furt by to byla pravda.
Na svátek by měl být svátek a měl by ho mít každý kdo může. Je jasné, že některé profese do práce musí, ale prodavačky k nim fakt nepatří. Malé obchody to beru, tam si většinou sedí ti obchodníci, kterým to patří a je to jejich věc. Navíc ještě pamatuju dobu, kdy byly od sobotního poledne až do pondělního rána všechny obchody zavřené a jediné, kde se dalo něco koupit byla benzínka, večerka nebo cukrárna a svět se kvůli tomu nezbořil, tak proč vyšilovat kvůli nějakým ani ne deseti dnům v roce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tady se nabízí otázka přímo na autora článku. Jak se má dítě naučit převzít zodpovědnost za své výsledky ve škole, když dnes pedagogové nedávaní známky dětem, ale dávají je do elektronické žákovské knížky (často bez vědomí dětí)? Děti se o tom jaké mají známky často dozvídají až od rodičů a proto si o tom, že by si za takových okolností vytvořily vazbu - moje známky - moje zodpovědnost - můžeme nechat jen zdát. U velké části dětí za těchto okolností selhává pochopení toho, že známky dostávají ony a ne rodiče. Když do toho připočítáme ještě motivační známky, které dětem znemožňují pochopení toho, že na to aby dostaly dostaly dobré známky musí máknout a učit se. Tak lze konstatovat, že název článku je sice hezký, ale na tom, že z toho, že děti na svou zodpovědnost kašlou, rodiče viní školu a učitele nejspíš něco bude. Škola v tom, aby děti naučila přebrat zodpovědnost za své výsledky, v dnešní době bohužel opravdu neodvádí dobrou práci.