Proč musí učitel pořád blábolit u tabule o něčem, co dnes v sekundě vyjede každý průměrný chatbot? Všechno je to otázka informací, technologií a financí. Dřív měli informace k dispozici zejména učitelé, dnes je může mít každý žák a student ve stejném rozsahu a kvalitě ve svém mobilu nebo tabletu. Pomocí hypertextových odkazů ve Wikipedii nebo Kiwixu lze nastudovat jakékoli téma i s kontextem a souvislostmi. Možný je i výklad a správná interpretace obsahu, pokud není zřejmý jeho přesný význam. Buď se lze doptat dobrého chatbota, nastudovat online materiály z referencí nebo zadat pokročilý dotaz do vyhledávače. Možností je mnoho. Takto si lze osvojit téměř každý tematický celek, zvláště pokud jde o popisné vědy. Jak je z textu výše zřejmé, až kolem 80 procent školních procesů lze už dnes efektivně nahradit používáním moderních elektronických prostředků a jejich aplikací. Digitální obsah má totiž mnohé výhody. Pomocí hypertextu lze obsahem brouzdat kontextuálně, najít všechny potřebné souvislosti a vysvětlit obsahové nejasnosti. To bývá častý problém při frontálním výkladu, a proto se často tak málo žáci naučí a i to málo rychle zapomenou. Pokud má žák k dispozici psaný obsah výkladu, tak má větší šanci na hlubší osvojení si látky než při pouhém pasivním poslechu téhož obsahu. Dobrým důkazem je, že básně se učíme z knihy nikoli poslechem. Proto dnes umí studenti po maturitě jen trochu pofiderní češtiny a angličtiny a manažeři firem si rvou vlasy, že absolventi škol a adepti do firem toho moc neumí a že je musí zaškolovat téměř od začátku. Takže je toho asi hodně špatně.😪
A co teprve, když si ten psaný obsah sám napíše... tam je teprve ta pravá hloubka osvojení látky a možná proto má učitel s výkladem před tabulí pořád svůj význam.
U nás se to vyřešilo jednoduše:
Už několik let tvrdí, že chce být doktorkou.
Ok. Vysvětlila jsem jí, že když bude chtít, samozřejmě může, ale že se bude muset hodně učit a hodně snažit. Ani ne tak proto, že by všechno to ze základní školy potřebovala jako lékařka. Ale že bez opravdu dobrých známek a znalostí ze školy ji nevezmou na školu pro lékaře. Takže si za tím musí jít sama, a že jí to nebudu hlídat.
Stejně jako ví, že nedostane trest za špatné známky. Nepovede se? Nevadí, doučíme, jen musí říct, z čeho to bylo a podíváme se, proč jí to nešlo a co s tím.
Zatím má na vysvědčení samé a snaží se. Přijde domů, jde udělat úkoly. Bez připomínání a bez mé asistence, jen předloží ke kontrole.
Sama jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží.
Bohužel, samé jedničky, dneska vůbec nic neznamenají. Často to jsou motivační známky a ty neříkají nic o tom jak se dítě učí.
Já jsem takovou výchovu měla a naprosto s tím nesouhlasím.
Naopak - když necháte dítě v prvních krůčcích osamělé, tak se celý život bude potýkat s pocitem osamělosti a fatálním pocitem, že se na něj už v tu chvíli řítí úkol tak velký a tak těžký, že ho smete.
A úspěch? Jednu dobu jsem se tomu věnovala, sledovala jsem kariéru úspěšných lidí. A víte co? V naprosté většině případů tam byl někde nějaký člověk, který rozpoznal potenciál dotyčného a v klíčovém okamžiku mu podal ruku, aby mu pomohl někam výš. Bez toho to sice taky jde, ale jsou to spíš náhody a jde to těžko. Sám toho člověk moc nezmůže, síla je v tom, když se spojí víc lidí a jednoho z nich podpoří, a pokud takovému člověku ještě podtrhává nohy konstantní pocit opuštění nejbližšími lidmi, tak se mu žít dobře nebude, i kdyby toho úspěchu dosáhl. A to vůbec už nemluvím o tom, že neopečovávané děti si velmi často vybírají nepečující partnery, takže mají touto výchovou zaděláno na průšvih i v partnerském životě.
Vést dítě ke zodpovědnosti ještě neznamená nechat ho osamělé. Spíš naopak.
Tohle je těžké téma, protože mnozí pedagogové jsou neschopní. Mě si jednou pozvala učitelka mého syna a stěžovala si na něj, že je nepozorný, ať s tím něco dělám. Překvapeně koukala, když jsem jí sdělil, že je to na ní, aby upoutala jeho pozornost, že já zodpovídám za jeho chování doma, ona ve škole. Navrhovala psychologickou poradnu. Na to jsem jí řekl, že jestli si to opravdu přeje, tak to udělám, ale v nejlepším případě mu budou diagnostikovat ADHD, a ona mu bude muset vypracovat individuální plán výuky, ale jednodušší pro ni bude, když začne učit zajímavěji a děti více přivýuce více zapojovat na na místo využívání dlouhodobého monotónního frontálního výkladu. Pak už si nikdy nestěžovala. I když vím, že kolegům vykládá, že má chudák smůlu, že vyfasovala tu nejhorší třídu, protože takových dětí tam má hodně.
Na druhou stranu, ať si o některých pedagozích myslím co chci, nikdy jsem neúspěch dětí nesváděl na učitele, v tom má článek pravdu, že to je velmi zhoubné.
Nedivím se, že už si víckrát nestěžovala. Já bych si taky nestěžovala...
Na druhou stranu, byla jsem dítě, které věčně kouká z okna nebo se baví se spolužáky a nedává pozor (a navíc jsem ještě měla ten zlozvyk, že jsem si v hodinách zpívala) a opravdu nevím, co si ta učitelka představovala, že s tím, že Vaše dítě ve škole nedává pozor, asi tak uděláte.
Tady se nabízí otázka přímo na autora článku. Jak se má dítě naučit převzít zodpovědnost za své výsledky ve škole, když dnes pedagogové nedávaní známky dětem, ale dávají je do elektronické žákovské knížky (často bez vědomí dětí)? Děti se o tom jaké mají známky často dozvídají až od rodičů a proto si o tom, že by si za takových okolností vytvořily vazbu - moje známky - moje zodpovědnost - můžeme nechat jen zdát. U velké části dětí za těchto okolností selhává pochopení toho, že známky dostávají ony a ne rodiče. Když do toho připočítáme ještě motivační známky, které dětem znemožňují pochopení toho, že na to aby dostaly dostaly dobré známky musí máknout a učit se. Tak lze konstatovat, že název článku je sice hezký, ale na tom, že z toho, že děti na svou zodpovědnost kašlou, rodiče viní školu a učitele nejspíš něco bude. Škola v tom, aby děti naučila přebrat zodpovědnost za své výsledky, v dnešní době bohužel opravdu neodvádí dobrou práci.
To, ze v kojenaku dělal někdo skvělý, přece ještě neznamená, ze to byla dobra instituce. Za sociku a myslím, ze i po revoluci, to byla fakt mašinerie. Osobně věřím, ze ústavní pece pro maličké děti by mela byt tím posledním řešením a proto ma existovat jen v nejnutnější podobě. Třeba ve formě specializovaného domova pro dětském domove.
Otázka zní jestli to byla úplně špatná instituce a jestli systém dočasných pěstounů je lepším řešením. Osobně o tom mám své pochybnosti.
V zemích na západ zcela běžná věc, která je ošetřená zákonem a má samozřejmě svá pravidla, takže tuto diskuzi v ČR nechápu. Absence zákona a extrémní názory právě ženou rodičky do neasistovaných riskantních porodů.
No jistě. Země na západ od nás. O tolik lepší a civilizovanější než my. Z těch bychom si každopádně měli brát příklad! A přitom některé z nich nemají ani všeobecné zdravotní pojištění. Za takových okolností se nelze divit tomu, že domácí porody jsou tam zcela běžné a že je taková věc ošetřená zákonem.
A pokud jde o ženu, která se rozhodne rodit doma, je to její rozhodnutí. A kdo jiný než ona by podle Vás měl nést zodpovědnost za její rozhodnutí?
Ano, ale o tom jsem tak uplne nemluvila, je jasne, ze tyhle stavy jsou doma prusvih, a proto ja bych doma nerodila. Spis mi slo o to, ze i v porodnici "umi" zastavit probihajici porod a zpusobit komplikace. A urcit, jestli by se to vzdy stalo i doma, je hadani. Pokud tam neni vylozene nejaka patologie, pak je to samozrejme jasne 🙂 ja jsem pro porodnice vsemi deseti, ale myslim, ze maji jeste velky kus pred sebou, co se tyce pristupu, alespon nektere a nektery personal. Ja mela celkem stesti.
Tak v tom máte jistě pravdu. Vždycky je co vylepšovat.
Takze teorie podlozena mnoha studiemi je jen teorie, ale vase teorie zalozena na pocitu a vzdalene znalosti jineho zivocisneho druhu bude pravda?? Zajimave.
No, kdyby to nebyla teorie, neříkalo by se tomu teorie. Jistě cítíte, že mezi větami: "Teoreticky to bude fungovat" a "Bude to fungovat." je jistý (dost podstatný rozdíl). "Teoreticky to bude fungovat." je sice lepší než "Hypoteticky to bude fungovat." ale to je tak všechno.
A neříkám, že to fungovat nebude . Jen říkám, že o tom fungování mám určité pochybnosti... a že něco takového jako je přechodná pěstounská péče s plánovaným vytvořením vztahu a jeho následným přetrháním, se mi nelíbí. Asi to je špatnou výchovou. Byla jsem vychovaná v tom, že pokud se něčeho jednou ujmu, tak za to přebírám zodpovědnost a nemůžu to jen tak opustit.
A nejedná se jen o vzdálenou znalost jiného živočišného druhu - setkala jsem se s ním v praxi... (a ne jen teoreticky).
Dlouhodoba pece je samozrejme preferovana. Nikdo nechce, aby dite menilo pestouna kazdou chvili. Ale je lepsi, aby dite alespon zazilo vztah, a pokud to nejde jinak, tak pak slo dal, treba i do detskeho domova, nez aby ten vztah nezazilo vubec a potloukalo se po ustavech.
Nevím jak je to u lidí, ale u krav je to tak, že nevytvoření vztahu mezi matkou a teletem, je pro oba mnohem lepší, než vytvoření vztahu a jeho následné přetrhání. A praktikují to tak například i v Alpách, kde se dojnice pasou a kde na welfare zvířat fakt hodně dají.
Radeji byste nechala to dite uplne bez vztahu? Jen tak v ustavu? To je podle vas lepsi cesta??
Ne, kojenecké ústavy neměly být dlouhodobým řešením. Mnoho dětí tam zůstávalo jen proto, že rodiče, kteří o ně nestáli měli až moc práv - mnohem víc než si zasloužili a než bylo jejich dětem zdrávo. A pak tam zůstávaly děti, které nikdo nechtěl a děti s vážnými zdravotními děti, pro které byla ústavní péče se stálým lékařským dohledem asi to nejlepší. Zdravé dítě by mělo jít co nejrychleji k adopci nebo případně k pěstounům, ale ne k takovým, kteří ho po roce pošlou dál. Dítě by mělo zůstat u stejných pěstounů, dokud si ho buď nevezmou rodiče a nebo ho někdo natrvalo neadoptuje nebo dokud nedosáhne dospělosti.
Děti mě za to děkují. Pionýr byl komunistická organizace sovětského typu a takové věci nemusím. Komunisty nemusím a ruské desetinásobně. S Rusy mám velmi neblahé zkušenosti. A nechci aby je měli i moje děti, vnučky a vnuci. Končím vážená tuto diskuzi. Přeji vám hodně štěstí a pohody v dalším životě. Snad se vím to podaří.
Kde jste na to přišel? Pionýr u nás nevedli Rusi. Ti byli zavření v kasárnách. Vážně! Jediní Rusi, které jsem kdy v životě potkala byli vojáci před samoobsluhou, kde jim velitel cestou ze střelnice dovolil vystoupit, aby si mohli něco koupit. Bylo jasné, že je to pro ně svátek. A víte co si kupovali? Sladkosti.
Také se mějte krásně, a ať se ve zdraví dočkáte ještě pravnoučat.
On je porod vedomy risk pokazde, at uz se rodi kdekoliv 🙂 Potiz je v tom, zda se da naopak urcit, ze porod s komplikacemi v porodnici by doma probehl stejne. Ted mi jde ciste treba o pripady, kdy porod probiha normalne, zena rodi a v tu chvili je prerusena a sup sup na lehatko, na zada a tlacit. A ted se porod zastavi. Tohle se deje a je to spatne a take je to ohrozeni ditete. Jenze personal za to nikdo nestiha ani nevlaci medii, zmena prichazi desne pomalu, pritom tohle je velke jadro problemu a urcite i duvod, proc cast zen chce rodit doma.
Osobne bych doma nerodila ani za mak, ale tady je klicem poslouchat rodicky, poslouchat jejich prani a zkusenosti, a prestat bagatelizovat jejich negativni az traumaticke zazitky z porodnic. Naopak je vzit v potaz, vyslechnout a odpichnout se od nich, jak prostredi porodnic a pristup perosnalu zlepsit.
Ve chvíli, kdy je problémem například utržená pupeční šňůra, kdy má lékař pár minut na to, aby ženu dostal na sál a něco s tím udělal než vykrvácí, je zcela jasné jak by to doma dopadlo... nebo v případě, kdy se s dítětem cokoli stane a začne mu slábnout srdeční tep... v nemocnici tep dítěte pravidelně kontrolují. A ani v takovém případě není moc času. Doma na to, že se něco děje, vůbec nepřijdou.
Vstřícný přístup personálu je pro to jak bude žena na porodnici vzpomínat, vždycky zásadní. Vím to z vlastní zkušenosti.
A kdo je podle Vas tedy v pripad edomaciho porodu jasny vinik? Matka, ktera se pro takovou variantu rozhodla nebo ten kdo ji u porodu pomaha, at uz by to byl manzel, asistentka nebo dula?
Matka, která se pro takovou variantu rozhodla. Je to stejné jako, když se rozhodnete, že na tu chvilku nemá smysl připoutat dítě v sedačce. Nemohla jste vědět, že zrovna havarujete, ale to nic nemění na tom, že to bylo Vaše rozhodnutí a všechno co se dítěti stane, kvůli tomu, že nebylo připoutané, bude jen Vaše vina.
Ustav diteti zajisti zdravotni peci, jidlo, teplo, ale uz ne vztah. Vzdyt se rika, ze deti v kojenaku nebreci, protoze vi, ze nikdo neprijde. Je to mozna az moc silne, ale ani neni mozne, aby se kazdemu venoval dospely, protoze jich tam proste neni dostatek, stridaji se... jeste se u nas delala takova hloupost, ze se pecovatelky stridali i mezi detma, aby se na ne deti nenavazaly.
Doporucuju se podivat tady na tento porad. Je to tam docela pekne vysvetlovane, jak to cele funguje.
Pripadne bylo napsana hromada knih o teorii attachementu.
O teoriích něco vím. Ne nadarmo se říká: "Šedá je teorie, ale zelený je strom žití tvého." Teorie jsou jenom teorie. V knihách vypadají hezky, ale praxe vždycky vypadá jinak.
V lidech se pravda zas tak dobře nevyznám, ale z hlediska toho co vím o zvířatech, to možná nemusela být až taková blbost. Někdo by řekl, že lidé se s krávami a telaty vůbec nedají srovnávat, ale u krav a u telat, je prokázáno, že teleti i matce způsobí menší stres okamžité oddělení dříve než si vytvoří pouto, než pozdější zpřetrhání pouta, kdy stres ze ztráty je dlouhodobý a má na oba mnohem zhoubnější vliv.
Tomu, že děti v kojeneckých ústavech zbytečně nebrečely, rozhodně věřím, protože je i kojenec je schopen pochopit, kdy má smysl brečet a kdy ne. Mladší syn jako kojenec velmi rychle pochopil, že ve chvíli, kdy ho uložím do postýlky a jdu koupat staršího syna, nemá cenu brečet, protože mám jen jedny ruce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když díky ADHD nikdy nebudete mít lepší známku než 2, 3. I když se budete třeba stavit na hlavu, tak ta motivace prostě dojde.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A to jako proč? Dvojky a trojky jsou průměrné (a lehce nadprůměrné) známky a při dobře nastaveném učebním programu by takových známek měla dosahovat většina dětí, které průměrně zvládly učivo. Dvojka a trojka nejsou špatné známky - dvojka v překladu znamená chvalitebně a trojka dobře.
Jakou motivaci má dítě, které za mizerné výkony dostává jedničky?