Když si za A) - vytvořím chov za účelem zajištění potravy - anebo za B) - jdu na lov za účelem zábavy, (kdy jeden ulovený medvěd rozhodně ve společnosti nesupluje význam chovné stanice, nežijeme v pravěku v jeskyni), - v tom vidíte jakou souvislost?
A co taková obora, kde se chová zvěř určená k lovu? Nebo co chudinky sardinky?
Hmm tak doporučuji si přečtěte článek znovu malinko jste to nepochopil žé! Colombo!!!
Na to aby se dalo posoudit, zda střelec mohl vidět, že jeho kolega lovec stojí pod stromem, není v článku dost informací.
Ale jako nápad na detektivku je to opravdu originální - vražda medvědem - to tu ještě nebylo. I když úplně originální to není - T. Pratchett ve své knize popisuje u jistého druhu medvědů podobnou taktiku lovu, kdy medvěd sedí na stromě a ve chvíli kdy pod nimi prochází nic netušící oběť se pustí a svou oběť rozplácnou. Tato taktika ovšem není vhodná k lovu mágů se špičatým kloboukem.
Zabíjet cokoliv pro zábavu je ohavnost. Stejně jako u nás povolené norování na lišku. A potom si říkají, že pečují o přírodu. Že tím ale trpí nejen inteligentní liška, ale i jezevčík, těmto ome. zencúm a sadistům vůbec nedochází. Ale dle ministra je to jen marginální záležitost. Strčil bych ho do té nory.
Takže je lepší nechat to na přírodě, která stav lišky reguluje pomocí jejích přirozených nepřátel jako je vlk, medvěd nebo vzteklina?
A co se týče jezevčíka, tak u aktivního myslivce, který denně chodí do lesa, je mu určitě mnohem lépe, než u milovníka psů, který ho nechává doma na gauči a vykrmuje ho do kulata.
To se může stát jen v americe .. u nás je úmrtí na lovu způsobeno převážně nikoli medvědem, nebo jiným predátorem, ale kolegou myslivcem, který maje v hlavě šťouchané brambory, odstřelí cokoli, co se v roští pohne, nebo nepohne ..
Opravdu? Když lovec střelí medvěda na stromě a ten spadne na jiného lovce a zabije ho, tak to není chyba kolegy lovce?
Myslím, že i šťouchané brambory by dokázaly předvídat, co se asi stane s medvědem, který se neudrží na stromě.
Když díky ADHD nikdy nebudete mít lepší známku než 2, 3. I když se budete třeba stavit na hlavu, tak ta motivace prostě dojde.
A to jako proč? Dvojky a trojky jsou průměrné (a lehce nadprůměrné) známky a při dobře nastaveném učebním programu by takových známek měla dosahovat většina dětí, které průměrně zvládly učivo. Dvojka a trojka nejsou špatné známky - dvojka v překladu znamená chvalitebně a trojka dobře.
Jakou motivaci má dítě, které za mizerné výkony dostává jedničky?
Proč musí učitel pořád blábolit u tabule o něčem, co dnes v sekundě vyjede každý průměrný chatbot? Všechno je to otázka informací, technologií a financí. Dřív měli informace k dispozici zejména učitelé, dnes je může mít každý žák a student ve stejném rozsahu a kvalitě ve svém mobilu nebo tabletu. Pomocí hypertextových odkazů ve Wikipedii nebo Kiwixu lze nastudovat jakékoli téma i s kontextem a souvislostmi. Možný je i výklad a správná interpretace obsahu, pokud není zřejmý jeho přesný význam. Buď se lze doptat dobrého chatbota, nastudovat online materiály z referencí nebo zadat pokročilý dotaz do vyhledávače. Možností je mnoho. Takto si lze osvojit téměř každý tematický celek, zvláště pokud jde o popisné vědy. Jak je z textu výše zřejmé, až kolem 80 procent školních procesů lze už dnes efektivně nahradit používáním moderních elektronických prostředků a jejich aplikací. Digitální obsah má totiž mnohé výhody. Pomocí hypertextu lze obsahem brouzdat kontextuálně, najít všechny potřebné souvislosti a vysvětlit obsahové nejasnosti. To bývá častý problém při frontálním výkladu, a proto se často tak málo žáci naučí a i to málo rychle zapomenou. Pokud má žák k dispozici psaný obsah výkladu, tak má větší šanci na hlubší osvojení si látky než při pouhém pasivním poslechu téhož obsahu. Dobrým důkazem je, že básně se učíme z knihy nikoli poslechem. Proto dnes umí studenti po maturitě jen trochu pofiderní češtiny a angličtiny a manažeři firem si rvou vlasy, že absolventi škol a adepti do firem toho moc neumí a že je musí zaškolovat téměř od začátku. Takže je toho asi hodně špatně.😪
A co teprve, když si ten psaný obsah sám napíše... tam je teprve ta pravá hloubka osvojení látky a možná proto má učitel s výkladem před tabulí pořád svůj význam.
U nás se to vyřešilo jednoduše:
Už několik let tvrdí, že chce být doktorkou.
Ok. Vysvětlila jsem jí, že když bude chtít, samozřejmě může, ale že se bude muset hodně učit a hodně snažit. Ani ne tak proto, že by všechno to ze základní školy potřebovala jako lékařka. Ale že bez opravdu dobrých známek a znalostí ze školy ji nevezmou na školu pro lékaře. Takže si za tím musí jít sama, a že jí to nebudu hlídat.
Stejně jako ví, že nedostane trest za špatné známky. Nepovede se? Nevadí, doučíme, jen musí říct, z čeho to bylo a podíváme se, proč jí to nešlo a co s tím.
Zatím má na vysvědčení samé a snaží se. Přijde domů, jde udělat úkoly. Bez připomínání a bez mé asistence, jen předloží ke kontrole.
Sama jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží.
Bohužel, samé jedničky, dneska vůbec nic neznamenají. Často to jsou motivační známky a ty neříkají nic o tom jak se dítě učí.
Já jsem takovou výchovu měla a naprosto s tím nesouhlasím.
Naopak - když necháte dítě v prvních krůčcích osamělé, tak se celý život bude potýkat s pocitem osamělosti a fatálním pocitem, že se na něj už v tu chvíli řítí úkol tak velký a tak těžký, že ho smete.
A úspěch? Jednu dobu jsem se tomu věnovala, sledovala jsem kariéru úspěšných lidí. A víte co? V naprosté většině případů tam byl někde nějaký člověk, který rozpoznal potenciál dotyčného a v klíčovém okamžiku mu podal ruku, aby mu pomohl někam výš. Bez toho to sice taky jde, ale jsou to spíš náhody a jde to těžko. Sám toho člověk moc nezmůže, síla je v tom, když se spojí víc lidí a jednoho z nich podpoří, a pokud takovému člověku ještě podtrhává nohy konstantní pocit opuštění nejbližšími lidmi, tak se mu žít dobře nebude, i kdyby toho úspěchu dosáhl. A to vůbec už nemluvím o tom, že neopečovávané děti si velmi často vybírají nepečující partnery, takže mají touto výchovou zaděláno na průšvih i v partnerském životě.
Vést dítě ke zodpovědnosti ještě neznamená nechat ho osamělé. Spíš naopak.
Tohle je těžké téma, protože mnozí pedagogové jsou neschopní. Mě si jednou pozvala učitelka mého syna a stěžovala si na něj, že je nepozorný, ať s tím něco dělám. Překvapeně koukala, když jsem jí sdělil, že je to na ní, aby upoutala jeho pozornost, že já zodpovídám za jeho chování doma, ona ve škole. Navrhovala psychologickou poradnu. Na to jsem jí řekl, že jestli si to opravdu přeje, tak to udělám, ale v nejlepším případě mu budou diagnostikovat ADHD, a ona mu bude muset vypracovat individuální plán výuky, ale jednodušší pro ni bude, když začne učit zajímavěji a děti více přivýuce více zapojovat na na místo využívání dlouhodobého monotónního frontálního výkladu. Pak už si nikdy nestěžovala. I když vím, že kolegům vykládá, že má chudák smůlu, že vyfasovala tu nejhorší třídu, protože takových dětí tam má hodně.
Na druhou stranu, ať si o některých pedagozích myslím co chci, nikdy jsem neúspěch dětí nesváděl na učitele, v tom má článek pravdu, že to je velmi zhoubné.
Nedivím se, že už si víckrát nestěžovala. Já bych si taky nestěžovala...
Na druhou stranu, byla jsem dítě, které věčně kouká z okna nebo se baví se spolužáky a nedává pozor (a navíc jsem ještě měla ten zlozvyk, že jsem si v hodinách zpívala) a opravdu nevím, co si ta učitelka představovala, že s tím, že Vaše dítě ve škole nedává pozor, asi tak uděláte.
Tady se nabízí otázka přímo na autora článku. Jak se má dítě naučit převzít zodpovědnost za své výsledky ve škole, když dnes pedagogové nedávaní známky dětem, ale dávají je do elektronické žákovské knížky (často bez vědomí dětí)? Děti se o tom jaké mají známky často dozvídají až od rodičů a proto si o tom, že by si za takových okolností vytvořily vazbu - moje známky - moje zodpovědnost - můžeme nechat jen zdát. U velké části dětí za těchto okolností selhává pochopení toho, že známky dostávají ony a ne rodiče. Když do toho připočítáme ještě motivační známky, které dětem znemožňují pochopení toho, že na to aby dostaly dostaly dobré známky musí máknout a učit se. Tak lze konstatovat, že název článku je sice hezký, ale na tom, že z toho, že děti na svou zodpovědnost kašlou, rodiče viní školu a učitele nejspíš něco bude. Škola v tom, aby děti naučila přebrat zodpovědnost za své výsledky, v dnešní době bohužel opravdu neodvádí dobrou práci.
To, ze v kojenaku dělal někdo skvělý, přece ještě neznamená, ze to byla dobra instituce. Za sociku a myslím, ze i po revoluci, to byla fakt mašinerie. Osobně věřím, ze ústavní pece pro maličké děti by mela byt tím posledním řešením a proto ma existovat jen v nejnutnější podobě. Třeba ve formě specializovaného domova pro dětském domove.
Otázka zní jestli to byla úplně špatná instituce a jestli systém dočasných pěstounů je lepším řešením. Osobně o tom mám své pochybnosti.
V zemích na západ zcela běžná věc, která je ošetřená zákonem a má samozřejmě svá pravidla, takže tuto diskuzi v ČR nechápu. Absence zákona a extrémní názory právě ženou rodičky do neasistovaných riskantních porodů.
No jistě. Země na západ od nás. O tolik lepší a civilizovanější než my. Z těch bychom si každopádně měli brát příklad! A přitom některé z nich nemají ani všeobecné zdravotní pojištění. Za takových okolností se nelze divit tomu, že domácí porody jsou tam zcela běžné a že je taková věc ošetřená zákonem.
A pokud jde o ženu, která se rozhodne rodit doma, je to její rozhodnutí. A kdo jiný než ona by podle Vás měl nést zodpovědnost za její rozhodnutí?
Ano, ale o tom jsem tak uplne nemluvila, je jasne, ze tyhle stavy jsou doma prusvih, a proto ja bych doma nerodila. Spis mi slo o to, ze i v porodnici "umi" zastavit probihajici porod a zpusobit komplikace. A urcit, jestli by se to vzdy stalo i doma, je hadani. Pokud tam neni vylozene nejaka patologie, pak je to samozrejme jasne 🙂 ja jsem pro porodnice vsemi deseti, ale myslim, ze maji jeste velky kus pred sebou, co se tyce pristupu, alespon nektere a nektery personal. Ja mela celkem stesti.
Tak v tom máte jistě pravdu. Vždycky je co vylepšovat.
Takze teorie podlozena mnoha studiemi je jen teorie, ale vase teorie zalozena na pocitu a vzdalene znalosti jineho zivocisneho druhu bude pravda?? Zajimave.
No, kdyby to nebyla teorie, neříkalo by se tomu teorie. Jistě cítíte, že mezi větami: "Teoreticky to bude fungovat" a "Bude to fungovat." je jistý (dost podstatný rozdíl). "Teoreticky to bude fungovat." je sice lepší než "Hypoteticky to bude fungovat." ale to je tak všechno.
A neříkám, že to fungovat nebude . Jen říkám, že o tom fungování mám určité pochybnosti... a že něco takového jako je přechodná pěstounská péče s plánovaným vytvořením vztahu a jeho následným přetrháním, se mi nelíbí. Asi to je špatnou výchovou. Byla jsem vychovaná v tom, že pokud se něčeho jednou ujmu, tak za to přebírám zodpovědnost a nemůžu to jen tak opustit.
A nejedná se jen o vzdálenou znalost jiného živočišného druhu - setkala jsem se s ním v praxi... (a ne jen teoreticky).
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Viděl jsem, jak myslivci házeli liščata pro zábavu psům, aby je trhali. Misto toho, aby je rychle a bez bolesti usmrtili. A existují i jiné způsoby regulace lišek, jestli jste o tom ovšem někdy slysela.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nelze házet všechny myslivce do jednoho pytle.
3 odpovědi