Někdy mám dojem, že se všichni zaklínají tím, že je potřeba konečně dostat do pohádky nějakou tu dívku, princeznu, která nečeká, až ji někdo zachrání, je akční a statečná. Jako by už naše Popelka v podání Libuše Šafránkové nebyla přesně taková! Takové princezny/dívky nevadí. Vadí to, jaké příběhy se jim vymyslí a jak se natočí. Jejich odmítání není odmítání pokroku, ale odmítání neumětelství...

Geniální jsem tedy nebyla, ale kolikrát jsem toužila po jiné škole, která by pro mě byla zajímavá. Číst a psát jsem uměla ještě než jsem šla do školy, jazyky jsem se učila sama - angličtinu, španělštinu aj. (na ZŠ jsme měli jen ruštinu, angličtina byla jako volitelná později, ale já si tehdy zvolila mat-fyz seminář). V knihovně jsem byla pečená vařená v knížkách o astronomii, cestování apod. Ve škole byla nuda. Byla jsem za divnou, kterou učení baví. Chyběl mi učitel, který by mě učil něco víc než jen co bylo v osnovách. (Jen na gymplu učitel z praxe na programování podchytil můj jazykářský zájem a půjčil mi kazetu k tlumočení. Na základce mi jen fyzikář zabránil, abych se jen vezla). Ty roky ZŠ a SŠ byly v podstatě do značné míry roky, které nevyužily můj potenciál. Dítě samo, nebo rodiče zvládnou jen něco. Dobrý učitel a dobré inspirující prostředí a výzvy jsou zásadní. Žádný internet a žádné knížky tohle nenahradí, jen podpoří.

Viděla jsem humbuk na youtube (ze zahraničí). Objevila se na Rohlíku, zkusila jsem. Ani ne tak kvůli té čokoládě, ale kvůli kunáfě, kterou jsem dlouhá léta neměla. A prostě že jsem chtěla vyzkoušet, jestli je opravdu tak výtečná jak samozřejmě všichni tvrdí. Není. Tedy mě nechutnala (a to jsem čokoládová). Strašlivě sladká. Pistácie i kunáfu mám ráda, ale s tou čokoládou mi to neladilo. Zato dceři chutnala, dojedla zbytek. Jinak bych to snad i musela vyhodit. Za ty peníze. To je lepší si koupit pořádnou kvalitní tmavou čokoládu. Spousta lidí ráda dělá dezerty z ořechového másla (mandlové, ale proč ne i pistáciové) a kvalitní čokolády. Stačí rozpustit, dát vychladit do ledničky a je to. Ale uznávám výrobci - tohle je fakt slušný marketing, protože influenceři všechno rádi nafouknou.. :-)

No, ten film zaznamenal dost velký úspěch. Zas tak blbý to není. Naopak, zaujal mě tak, že jsem na konci s údivem zjistila, že trval skoro 3 hodiny. Možná mám ráda hloupé naivní filmy, které se nepovedly, stačí, že je to zábava. Já se bavila. 🙂 Méně se tedy bavím u rozhovorů s protagonistkami. To je spíš smutné, než vtipné..

O mně se postarali. 🙂 Málo busů, to je průšvih. Ty by měly být v nějakém minimálním počtu k dispozici, protože jinak to všechno kolabuje. Všude davy a špatně se pak informují a orientují. No, kdo ví, jak se říká, když se pokazí jedna věc, proč by se nemohly pokazit rovnou všechny. Třeba se jim rozflákaly i ostatní busy. Nebo onemocněli řidiči. Holt život není růžovej. :-)

Matky s malýma dětma, to je fakt problém. Čaj si moc neumím představit, že někdo někomu dává. Kde? Lidi se mačkají u autobusů, byly tam davy. Jediný, kdo by mohl informovat, je snad průvodčí ve vlaku. Ty zprávy i včetně čajů by mohl mít, dnes už má info každý, i kdo tam nebyl. 🙂 U nás ve vlaku do Brna roznášel pán čaje. Ale ty se asi platili. Jinak se obávám, že železničáři měli dost práce s tím ty lidi vůbec co nejrychleji nějak dostat co nejrychleji tam, kam mají jet.

Spadla trolej. To se může stát. Hoří. To se může stát. Když jedete autem, může se stát také spousta věcí. Jsou to jenom stroje a jenom lidi. Když jedu vlakem, vždycky si beru pití a jídlo s sebou. (Tedy já jezdím 3 hodiny, takže je to rozumné.) Život nefunguje podle našich přání, bohužel, "shit happens". 🙁 V noci je to průšvih a zajímalo by mě, jak to budou ČD řešit, protože po půlnoci už vlaky většinou moc nejezdí. Každopádně, ty vlaky, co neodjely, podle mě vypravěj.

Tak to jste už za tím inkriminovaným místem, kde to bylo shozené a hoří? (Mezi Ústím nad orlicí a Českou Třebovou?). Průvodčí nejspíš ví, co se děje, zkuste se poptat. Ale nebudou nejspíš vědět nic moc víc, než "Novinky". Já v Ústí sedla do autobusu, ten nás dopravil do České Třebové, tam jsem sedla do vlaku směr Brno, který tam už čekal a čekal i na další autobusy a odjížděl s hodinovým zpožděním. Pokud jim to tam hoří, tak asi zas budou muset jezdit zas busy. No, v tuhle hodinu je to už hodně nepříjemné. Problémy se ale holt dějí, co s tím jiného, než čekat, co bude. Obzvlášť pokud ani průvodčí ty informace nemá.

Už jste odjeli, doufám?? Já jela mezi ústím a Třebovou autobusem, a v Třebové už na nás čekal vlak. Čekal i na další cestující, které přiveze autobus. jestli dojeli všichni ale netuším. Jestli se někde nezasekli a tenhle vlak, který z třebové odjížděl s hodinovým zpožděním, jim neujel, kdo ví. V třebové čekala spousta lidí na nádraží, je možné že někteří netušili, že mezi stanicemi jezdí busy?

Většinou se to vyřeší náhradními autobusy. jestli budou, nebo ne, asi nemohou zaměstnanci hned vědět. Hodina zpoždění je pro ně asi i Ok. (A vlastně každý je za pouze hodinu rád, třeba já teď, jak to tak čtu.) A většina cestujících by si asi alternativní dopravu nenašla. Někteří (jako třeba já) jela docela daleko a autobusy, taxíky a kamarádi pro mě nějak moc nepadaly v úvahu.

Byla jsem ve vlaku Praha-Brno (v Ústí kolem půl šesté). My jsme se při hlášení průvodčího třískali smíchy, byl vtipný, jak se nás snažil uklidnit, zajistit, ať si ve vlaku nic nezapomeneme a tak. A taky říkal, že do Třebové nás odvezou autobusy. No, nebylo jich dost. Přijel celkem brzo, podařilo se mi sednout hned do prvního. Pravda je, že nikdo nikomu nic neřekl... tedy pokud se člověk nezeptal řidiče toho autobusu, protože ten věděl, kam jede. (Paní se ptala, já seděla za ním, takže jsem info měla i o spadlé troleji). Jediná možnost, jak ty davy lidí nějak informovat, by bylo asi u těch autobusů. Nebo nevím kde. Všude bylo spousta lidí, nebylo by pořádně ani kam dát nějakou ceduli a nějakého člověka by stejně neslyšeli všichni. Nevím. Chaotické to bylo, takové davové. 🙂 V Třebové už na náš čekal vlak a odjížděl s hodinovým zpožděním. Netuším, jestli všichni stihli dojet autobusy. I když jsem věděla, že pravděpodobně pojedeme vlakem zpět do Brna (co měl pokračovat do Prahy), jak říkal řidič autobusu, a i když to viseli na tabuli, beztak jsem tam chvilku bezradně bloumala, než mě napadlo jít se na to nástupiště asi půl hodinu před odjezdem podívat. No, vlak tam stál a čekal. 🙂 Já měla nakonec to cestování v pohodě i s informacemi.

Jojo, je tam všude fůra lidí a mezi Ústím a Třebovou pendlovaly busy (když jsem tam skončila já kolem půl šesté), nebylo jich dost a všude stála spousta lidí. Čím větší skupiny lidí jedou spolu, tím je to asi všechno komplikovanější. Já byla sama (dcera naštěstí odmítla se mnou jet), bylo snadné se zorientovat a hupsnout do prvního autobusu, který se objevil. Já měla štěstí, jen hodina zpoždění, informace jsme dostali, a jídla a pití jsme mohli mít doalelujá, protože jsme čekali v Třebové. Pravda, nikdo neřešil, že by nám to měly dráhy zaplatit. 🙂 Jestli by neměli na drahách na každé zastávce mít i někoho, kdo se stará o stovky cestujících při náhlých problémech na trati. 🙂 🙂 (No, nemyslím si, že by to bylo rentabilní. Tak často se to zas neděje.)

Já měla štěstí. Dostala jsem se do Brna jen s hodinovým zpožděním. Ale v pátek cestou mi průvodčí nějaké odškodnění nabízel, vůbec jsem nechápala proč. Vlak jel včas, místenku jsem měla a na místě seděla. Došlo mi pak později, že vykládal něco o tom, že tam nejsou zástrčky na nabíjení, já nad odškodněním za něco, co mi nechybělo mávla rukou. Možná jsem si měla vzít odškodnění dopředu.. 🙂 🙂

No, já měla štěstí. Dostali jsme se vlakem od Prahy do Ústí někdy kolem půl šesté. Průvodčí hned hlásil, že vlak končí a dál nás povezou autobusy před budovou nádraží. Vlak byl narvaný studenty jedoucími zpět na VŠ. Měla jsem štěstí, že jsem nasedla hned do toho prvního autobusu, co přijel. Řidič autobusu věděl, co bylo za problém, kam jede a co bude dál, ale kdo se nezeptal, nebo kdo neseděl hned za ním (jak já), tak nic nevěděl. Bylo by asi ideální, kdyby někdo někde stál a informoval, ale všude byly davy lidí. Nás vyhodili z vlaku ven hned, jak jsme do ústí přijeli, věřím, že další vlaky se začaly štosovat, na jedné straně, nebo na druhé a stály někde v polích. Průvodčí pravděpodobně mohli vědět, co se děje, a informovat včas. Někde by asi museli projít celým vlakem, pokud tam nemají možnost hlášení. Náš vlak Ok. I v České Třebové fajn. Vlak tam na nás už čekal, jen mi chvíli trvalo na to přijít.🙂 Na tabuli to ale viselo hned a řidič autobusu říkal, že pravděpodobně pojedeme tím, který měl jet původně do Prahy. Spousta lidí čekala v hale, kdo ví, jestli nechtěli jet nějakým vlakem, který tam už stál podobně jako já. Davový zmatek. Největší problém byl asi převést ty davy lidí z narvaných vlaků autobusy mezi těmi dvěma zastávkami. Za mě reagovali České dráhy velmi rychle, informovaná jsem byla dostatečně a do Brna jsme přijeli jen s hodinovým zpožděním. Štěstí.

Není možné strčit do trezoru všechny filmy a knihy, které se mohou někoho dotknout. Naopak. Je to dokonalá příležitost si s dítětem sednout a poukázat na to, že se to děje, že to není správné, a jak se na to dá reagovat i jinak, než si to člověk vztáhne k sobě a myslí si, že je s ním něco špatně. Může ukázat, že něco špatně je s tím posmíváním. Bylo by krásné, kdyby svět byl ideální, všichni byli vůči sobě milý, vnímaví atd. atd. Ale tak to není a ještě pár set let nebude. Na to jsou lidi příliš zamindrákovaní, traumatizovaní a rádi ublíží druhým, když zjistí, že je ok druhým ubližovat. Není potřeba se těmhle věcem vyhýbat a snažit se je zrušit, je potřeba učit už děti, jak si nenechat ubližovat. Vnitřní odolnost se nevybuduje ve chvíli, kdy vše kolem namalujeme na růžovo.

Jenomže tady Čína neprezentuje své turistické krásy, za tím je dlouhodobější politika. A dost chytrá. Tady se prezentuje úspěch čínské politiky a ekonomiky. Podívejte, život v Číně je lepší než na Západě. Je tu bezpečno, čisto, krásná příroda atd. atd. To, že tohle není ten správný obrázek Číny je jedno. Důležité je, aby jednou na Západě chtěla mládež (která podobná videa na anglických youtube kanálech sleduje), chtěla žít stejně jako v Číně. A my víme, jak sešněrované svobody tam mají. Ani ten youtube si tam bez VPN nepustíte. Je to docela nebezpečná sranda a těch anglicky mluvících lidí, kteří taková zaplacená videa točí, je fůra.

Tak závisí na tom, co ten člověk na tom internetu dělá. Někteří k tomu fakt potřebují jen mobil a kameru atd. Někdy vlastní tělo a drzost. Teď třeba se řeší případ jedné holčiny, která si asi spletla sociální síť s teleshoppingem a žádá tam pořád o peníze. Ale spousta youtuberů jsou zároveň herci, zároveň moderátoři, zároveň novináři (proto se taky o případu Michálek teď ví), zároveň osvětlovači, střihači, scénáristi atd. A někteří si tím vydělají konečně dost na to, aby tyhle role někomu přenechali. Jo a ještě jsou také marketéři, protože jiank jim je kanál k ničemu, když o něm nikdo neví. Hodně youtuberů jsou odborníci v nějakém oboru a sdílí info, které na seznamu člověk nenajde. Nepodceňovala bych youtubery. Dělají totéž, co ti v televizi a rádiu.

Ono se ví. To jen on nevěděl. Stačí vidět to v kontextu toho, co Čína dělá. On není jediný na světě, kterému zaplatili, aby se projel po Ćíně a ukazoval, jak je krásná a bezpečná.

Já nevím. Není to tak těžký a v MHD nějak na žádné spory nenarážím. Když si chci sednout k okénku, tak řeknu "S dovolením" a proklouznu. A poděkuju. Nikdo vstávat nemusí. Pokud tam má odloženou tašku (protože dávat si je na zem nikdo nechce, aby se ušpinily), tak prostě řeknu: "S dovolením." A on ji dá pryč. Netvářím se, že je to sobec, který vozí tašky zdarma na sedačce. Nebo že si sedá do uličky naschvál, protože se tam chce roztahovat. Ostatně to dělám i sama. Sednu si do uličky, protože budu třeba za pár zastávek vystupovat, a nechci zabírat místo v plném voze, když je volné místo. Ale ani otravovat spolusedícího, až se kolem něj budu snažit zase vystupovat. K okénku ideálně patří ti, kteří jedou dál. Tašku si dám vedle sebe a prostě ji dám k sobě, když chce někdo nastoupit. Ono někdy stačí nemyslet si hned, že všichni kolem jsou strašní sobci a pouštět se s každým zbytečně do sporu. Taková cesta MHD může být docela příjemná. 🙂 🙂

Tohle spíš vypadá, že nevychovaní jsou rodiče, a že děti vychovávají způsobem, který není zrovna účinný. Kdyby radši razili nevýchovu, možná by děti byly vychovanější.... ale když se ani rodiče neshodnou na tom, jak děti vychovávat, a pořád se hádají, co se naučí jejich děti,?