Jsem na tom podobně. Bohužel, výchova a čas věnovaný dětem se dneska moc necení. Nakonec stejně ani žádné důchody nebudou a nám nezbude nic jiného, než doufat že se aspoň naše děti rozpomenout, kolik času jsme jim věnovali a v rámci svých možností nám pomohou.

Myslím že celý příběh je vymyšlený blábol. To je přece naprosto absurdní.

Tak jednou uklouznout může každý, ale po druhé už si dám přece pořádnýho majzla s kým a jestli si to dítě vůbec pořídím. A vymlouvat se donekonečna na primární rodinu taky nejde. Holt každý jsme z nějaké. Někdo trpěl nedostatkem lásky a někdo zas tím, že byl až příliš opečovávaný a rozmazlovaný, a nebo ho rodiče nevedli k samostatnosti..., člověk se s tím musí nějak vypořádat, třeba i s pomocí psychologa. (Stojí to sice peníze, ale dítě stojí daleko víc.)

Nevím kde autorka nakupuje, ale skoro všechny markety už mají expresní nebo samoobslužné pokladny- na které důchodci zpravidla nejdou.

Jinak totéž co píše autorka by se dalo napsat o důchodcíh ráno u lékaře, o důchodcích ráno v MHD...atd. Ale jsou to taky lidi a mají stejná práva. Jednou budeme na jejich místě my. Snad bude mít mladá generace pro nás více pochopení.

Moje dcera ve druhé třídě sní v jídelně vždy všechno ( potvrzuje učitelka) Ryby miluje, stejně tak krupičnou kaši, z luštěnin má nejradši fazole, ale v malém množství sní i ty ostatní. Žádné jídla na výběr nemají. Slazené nápoje nepije vůbec, i když je doma máme, ale prostě na to není zvyklá. Pije jen čistou vodu. Co doma rozhodně netrpím je plýtvání jídlem. Je to o výchově. Pokud dítě doma nenaučíte jíst všechno, ve škole už se to nenaučí vůbec.

Problém nejsou děti, ale rodiče, kteří nemají kousek soudnosti a ohleduplnosti k ostatním.

Pisatelka se zřejmě hodně nudí a tak nemá na práci nic lepšího než šmírovat sousedy. Navíc ví všechno nejlíp a cokoliv je jinak než u ní je špatně.

Špatně by bylo, kdyby spolu se synem třeba distribuovali drogy. Že spolu jedou kupovat nádobí přece není nic špatného. Holt bude synek víc domácí typ, nebo je možná jinak orientovanej...každopádně vám do toho vůbec nic není.

Chápu, že lidi se můžou dostat do dluhové pasti v důsledku nepředvídatelných okolností ( nemoc, ztráta zaměstnání...) ale kvůli vánočním dárkům, nebo třeba dovolené u moře?! Řadě lidí pořád chybí jakákoliv finanční gramotnost. Učit by se to měli už od dětství.

Asi jsem jedna z mála žen, která tvrdí, že mateřská dovolená dovolenou je. Buď mám tak extrémně hodné dítě, nebo je to tím, že mám jen jedno, ale já jsem si mateřskou opravdu hodně užívala. Je pravda, že i manžel dost pomáhal, ale babičky žijící a pracující na opačném konci republiky zas pomáhat nemohly. V tom kojení, krmení, přebalování, uspávání, ježdění s kočárkem atd. jsem se vyloženě našla a bylo to to nejúžasnější období života. Škoda jen, že další dítko mi lékaři že zdravotních důvodů už nedoporučili.

Dcerunka je pěkně vychcaná. Dítě hodí na krk matce a dál si může užívat svobodného studentského života. Vystudovat se dá i s miminem a popř. je možné studium přerušit, ale s užíváním je definitivní konec. Když se oba nechránili, tak ať se teď starají.

Jsem ráda že s vámi a ve vaší firmě nedělám. Jinde jsou naštěstí důležitější dosažené pracovní zkušenosti a znalosti než to v jakém formátu je psán životopis.

Pokud někdo necítí touhu po dětech ani mateřský ( popř.otcovský) pud, tak je zcela v pořádku si ty děti nepořizovat. Není to sobecké, je to zodpovědné. Mě spíš štvou lidí, co si nasekají děti a pak se o ně pořádně nestarají ani na ně nemají na ně čas.

Nevím kde se v mnoha lidech bere ta domněnka, že kdo víc a tvrději dělá, tak taky víc vydělá. Spousta lidí těžce pracuje za minimální mzdu. A né, opravdu nemá každý možnost volby. Nemůžeme být všichni ministři a brát jejich příjmy.

Taky jsem si tím prošla a je pravda, že si tu obrovskou bolest člověk musí odžít. Nejde to jinak. Ale není pravda, že páry které nemají jiné dítě jdou brzy od sebe. My jsme přišli o 1. vytoužené miminko, bylo tu s námi jen 10 týdnů. Stalo se to 1,5 roku po svatbě. Prošli jsme si peklem, ale nakonec nás to ještě víc semklo. Potřebovali jsme jeden druhého. Nakonec se i na nás usmálo štěstí a o 3 roky později se narodila zdravá dcerka.

To není otec, ale absolutní hňup. Ubližuje nejen své dceři, ale přílišným protěžováním a rozmazlováním vlastně i synovi, ale především může nenávratně narušit vzájemné vztahy obou sourozenců.

Psychicky bych se dceři snažila pomoct alespoň tím, že s ní budete dělat zase"holčičí věci" a tento čas věnovat výhradně jí.

V nepřitomnosti dětí bych se dál snažila nekompromisně partnerovi domluvit.

Taky by možná nebylo na škodu zapojit babičky, případně další příbuzné. Třeba když to chlap uslyší z více stran, tak mu to dojde.

Autorka to celkem dobře vystihla. Jako děcka jsme také "kouřili" ale vždycky někde na tajňačku, kde nás nikdo neviděl. A nedej bože aby nás snad někde potkala učitelka s cigaretou v ruce! Ale dneska? Děcka si suverénně zapalují hned před školou, a že kolem chodí učitelé to je jim jedno. Je přece svoboda, né?

Autorova arogance ve stylu "já mám a nikdo jiný mě nezajímá" je na facku.

Autorka je vážně paranoidní. Ty "nenávistné" pohledy si možná jen vsugerovává. Já mám opačnou zkušenost, když jsem chodila s kočárem, lidí byli ohleduplní, podrželi mi dveře nebo pomáhali do schodů... já zas jsem se, např. v metru necpala tam kde kočár nepatří, vždy jsem šla tam, kde jsou vyhrazené místa a lidi mě pustili i bez nenávistných pohledů.

Na staré lidí prý není hezký pohled. Zajímalo by mě, jaký pohled bude na ni za pár let. Nebo si snad myslí, že bude mladá na věky?

Píšete, že ve školce se učí dril. Já bych to tak nenazývala, ale uvědomte si, že vy máte doma 2 děti na dva dospělé, ale kolik jich má učitelka ve školce? ( u nás v každé třídě 24 dětí na 2 učitelky!) Každé je jiné, každé z jiné rodiny, každé má své potřeby, všechny si chtějí hrát, ale školka je taky vzdělávací instituce.

Bez určité přiměřené disciplíny které se musejí naučit by nebylo vůbec možné s nimi jakkoliv pracovat a vzdělávat je a učitelku by po týdnu odvezli na psychiatrii.