Asi jsem jedna z mála žen, která tvrdí, že mateřská dovolená dovolenou je. Buď mám tak extrémně hodné dítě, nebo je to tím, že mám jen jedno, ale já jsem si mateřskou opravdu hodně užívala. Je pravda, že i manžel dost pomáhal, ale babičky žijící a pracující na opačném konci republiky zas pomáhat nemohly. V tom kojení, krmení, přebalování, uspávání, ježdění s kočárkem atd. jsem se vyloženě našla a bylo to to nejúžasnější období života. Škoda jen, že další dítko mi lékaři že zdravotních důvodů už nedoporučili.

Dcerunka je pěkně vychcaná. Dítě hodí na krk matce a dál si může užívat svobodného studentského života. Vystudovat se dá i s miminem a popř. je možné studium přerušit, ale s užíváním je definitivní konec. Když se oba nechránili, tak ať se teď starají.

Jsem ráda že s vámi a ve vaší firmě nedělám. Jinde jsou naštěstí důležitější dosažené pracovní zkušenosti a znalosti než to v jakém formátu je psán životopis.

Pokud někdo necítí touhu po dětech ani mateřský ( popř.otcovský) pud, tak je zcela v pořádku si ty děti nepořizovat. Není to sobecké, je to zodpovědné. Mě spíš štvou lidí, co si nasekají děti a pak se o ně pořádně nestarají ani na ně nemají na ně čas.

Nevím kde se v mnoha lidech bere ta domněnka, že kdo víc a tvrději dělá, tak taky víc vydělá. Spousta lidí těžce pracuje za minimální mzdu. A né, opravdu nemá každý možnost volby. Nemůžeme být všichni ministři a brát jejich příjmy.

Taky jsem si tím prošla a je pravda, že si tu obrovskou bolest člověk musí odžít. Nejde to jinak. Ale není pravda, že páry které nemají jiné dítě jdou brzy od sebe. My jsme přišli o 1. vytoužené miminko, bylo tu s námi jen 10 týdnů. Stalo se to 1,5 roku po svatbě. Prošli jsme si peklem, ale nakonec nás to ještě víc semklo. Potřebovali jsme jeden druhého. Nakonec se i na nás usmálo štěstí a o 3 roky později se narodila zdravá dcerka.

To není otec, ale absolutní hňup. Ubližuje nejen své dceři, ale přílišným protěžováním a rozmazlováním vlastně i synovi, ale především může nenávratně narušit vzájemné vztahy obou sourozenců.

Psychicky bych se dceři snažila pomoct alespoň tím, že s ní budete dělat zase"holčičí věci" a tento čas věnovat výhradně jí.

V nepřitomnosti dětí bych se dál snažila nekompromisně partnerovi domluvit.

Taky by možná nebylo na škodu zapojit babičky, případně další příbuzné. Třeba když to chlap uslyší z více stran, tak mu to dojde.

Autorka to celkem dobře vystihla. Jako děcka jsme také "kouřili" ale vždycky někde na tajňačku, kde nás nikdo neviděl. A nedej bože aby nás snad někde potkala učitelka s cigaretou v ruce! Ale dneska? Děcka si suverénně zapalují hned před školou, a že kolem chodí učitelé to je jim jedno. Je přece svoboda, né?

Autorova arogance ve stylu "já mám a nikdo jiný mě nezajímá" je na facku.

Autorka je vážně paranoidní. Ty "nenávistné" pohledy si možná jen vsugerovává. Já mám opačnou zkušenost, když jsem chodila s kočárem, lidí byli ohleduplní, podrželi mi dveře nebo pomáhali do schodů... já zas jsem se, např. v metru necpala tam kde kočár nepatří, vždy jsem šla tam, kde jsou vyhrazené místa a lidi mě pustili i bez nenávistných pohledů.

Na staré lidí prý není hezký pohled. Zajímalo by mě, jaký pohled bude na ni za pár let. Nebo si snad myslí, že bude mladá na věky?

Píšete, že ve školce se učí dril. Já bych to tak nenazývala, ale uvědomte si, že vy máte doma 2 děti na dva dospělé, ale kolik jich má učitelka ve školce? ( u nás v každé třídě 24 dětí na 2 učitelky!) Každé je jiné, každé z jiné rodiny, každé má své potřeby, všechny si chtějí hrát, ale školka je taky vzdělávací instituce.

Bez určité přiměřené disciplíny které se musejí naučit by nebylo vůbec možné s nimi jakkoliv pracovat a vzdělávat je a učitelku by po týdnu odvezli na psychiatrii.

Se divím že v době záplav je rodiče klidně nechají hrát si u vody.

To je paradox. Právně to postihnutelný není. Pokud neporušují nějaký zákon nebo vyhlášku, je to čistě na jejich rozhodnutí. Ovšem když se něco stane, tak hasiči je stejně zachraňovat musí. I když by si spíš zasloužili, aby se na ně vydlábli a nechali je utopit. Kdo chce kam...

Hodně lidí, když by věděli, že skončí jako nemohoucí, nemyslící ležáci, kteří už ani nevnímají nic kolem sebe a jejich blízcí musí o ně 24 hodin pečovat, tak říká, že by takto nechtěli žít a být takovou zátěží pro své partnery nebo děti. Bohužel v této fázi už jsou nesvéprávní a neschopní jakékoliv rozhodnutí sami učinit. Jsem pro, aby člověk měl právo v určitém věku se rozhodnout za jakých podmínek už nechce přežívat a má mu být podána eutanázie. Samozřejmě by to muselo být právně ošetřené, aby nedocházelo ke zneužívání.

Znám ženské, co taky nechtěly být ještě "zamlada" babičkami a pak se div nepřetrhly v hlídání. Možná že ta paní taky otočí až se to malý narodí. Na druhou stranu, když se ženská stane babičkou ( ať už to chce nebo ne) nevzniká jí žádná povinnost hlídat nebo finančně pomáhat. Přesto to mnozí mladí berou jako automatické.

Jasně, tak zamknu dítě do pokoje na sedm západů, ven ho vůbec nepouštím, co kdyby se mu tam něco stalo, do školy nechodí, má domácí výuku, protože co kdyby ho tam nedejbože někdo šikanoval a něco tak nebezpečného jako tábor nepřipadá vůbec v úvahu! Jako je to smutný, ale svoje dítě nikdy nemůžete stoprocentě před vším ochránit. Stávají se nehody, neštěstí, kterým nejde dopředu zabránit. To byste museli svoje dítě fakt držet jak ve skleníku. A co z něj potom vyroste?

Já myslím, že se zvládnout dá obojí. Vždyť přece není problém oblíknout se sportovně a zároveň stylově. Ale můj muž miluje když se oblíkám trochu sexy, takže když jdeme někam všichni, klidně si vezmu minišaty a blbnutí v lanovém centru nebo na hřišti s naším dítkem si může pro změnu užít on.

Něco tak šíleného jsem už dlouho nečetla. Podle mě je domácí vzdělávání velice vhodné třeba pro autisty a děti s podobnými potížemi, ke kterým bude nutné vždy přistupovat trochu jinak. Ostatní děti by však měly procházet normální školní docházkou. Když s nimi budete zacházet jen v rukavičkách, co až se střetnou s tvrdou realitou? Nebo si myslíte že se k nim bude každý chovat tak jako vy? Velmi tvrdě pak asi narazí a nebudou vůbec schopný se nějak bránit.

Tak kojení na veřejnosti už lidí tolerují, ale zkuste na veřejnosti vytáhnout odsávačku! Kojit jsem nemohla, takže jsem 14 měsíců odsávala každé 3 hodiny, aby dcera dostávala mateřské mléko. A někdy to byl vážně problém najít místo kde nebudu nikoho pohoršovat ani budit nežádoucí pozornost.