Autorovi asi nejvíc vadí zbytečné memorování na ZŠ / SŠ. Souhlasím, že učit se přesnou výšku osmitisícovek je asi zbytečné, ale vědět, že nejvyšší “kopec” je v Himalájích a měří přes 8000, tak to tak nějak patří k všeobecným znalostem, které bych očekávala u lidí s maturitou.
Jsem zoufalá, když vidím deváťáky, jak počítají 5x8 Hejného metodou … 5+5+5+… celkem 8x. Memorovat násobilku fakt není zpátečnické a spíš nutné a očekávatelné minimum pro další studium matematiky. Fajnšmekři se mohou libovat v různých fíglech pro sčítání, násobení, umocnění např. v aplikaci MathTricks.
Možná že za 20 let bude normální, že si lékař bude muset vygooglit jak poskytnout první pomoc při dopravní nehodě a taky bude muset konzultovat svůj postup s AI. Možná dospěje ke správnému výsledku, ale bude mu to trvat déle, než lékaři, který “má všechno v hlavě”. Navíc když bude zasahovat v oblasti, kde nebude signál, bude “namydlený”.
Za sebe mohu říct, že víc než obsah mi vadí způsob výuky. Upřednostňování potřeb slabších na úkor nadanějších, hodnocení správnosti výsledku namísto správnosti postupu, příliš moc povinných předmětů na úkor volitelných.
Všechny děti prahnou po tom, naučit se něco nového. Jenže školy nevidí, že zásluhu na vzdělávání současných dětí má mnohem víc internet než učitelé samotní. Proč to školy neumí využít a slepě dál učí podle svých rigidních osnov bez ohledu na to, s jakými znalostmi přicházejí děti do školy, jak se ty znalosti (i zájmy) proměňují v čase? Musíme změnit metodiku výuky ve školách, žádné testy, CERMAT, SCIO atd. k lepším zítřkům nevedou.
Někdy to tak je, že subjektivní pocity poroty jen zrcadlí fakt, že někdo je extrémně talentovaný a někdo ním není.
Cituji z Wiki
“Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři a úspěšně zakončila i studium kulturologie na Filozofické fakultě UK diplomovou prací „Tradice české pohádky v československé kinematografii“ (Mgr.). Titul doktor filozofie získala obhajobou práce „Pohádky v československé kinematografii“ (PhDr.)”
“Studovat chtěl hudebně dramatický obor na Pražské konzervatoři, ale neuspěl u přijímacích zkoušek. Místo toho nastoupil na Konzervatoř Jaroslava Ježka na obor muzikál, který v roce 2020 absolvoval”.
*
Subjektivně hodnoceno: slečna se slavným příjmením se dá na pěveckou dráhu, na hereckou dráhu, pořídí si tituly z pohádek, ale ve všem je tak trochu průměrná. Jako většina lidí, kteří umí poctivě dělat svoji práci, ale nedokáží inspirovat společnost (leda tak bijce z MMA).
A potom je tu kluk, který má pohyb, rytmus, tanec v krvi, kterého Bůh obdaří výjimečným hereckým talentem a navrch mu přidá obrovské kouzlo osobnosti.
Díky této “vražedné” směsi mohl dřít 10x méně než jeho soupeři, přesto by byl lepší. Ale on dřel stejně, ne-lí víc, proto ta superlativa od poroty.
A sorry jako, ten freestyle od Vondráčkové byl jako sestřih poskakování z hudebního klipu k její nové písničce. Lidový tanec Danzingerové obsahoval tři základní kroky … a že jich ve verbuňku je!!! Zato Hesův hip-hop byla jako zpověď, která mi připomněla jinak laděnou ale stejně intimní zpověď Veroniky Khek Kubařové, Evy Adamczykové i Dariji Pavlovičové. Standing ovations.
Je spousta dětí z uměleckých rodin, kteří dostávají šanci dělat to samé, co jejich příbuzní, jen diky protekce. Abych nešla daleko, tak např. Lucka Vondráčková, která rozhodně není žádný pěvecký talent. Ani herecký, kvůli slabému, nevýraznému hlasu. Že najde zalíbení v MMA zápasníkovi vypovídá mnohem víc o jejím intelektu, než to PHD, kterým se vytahuje při každé příležitosti. Tím, co dělá, nikoho nenadchne ani neurazí.
U Oskara Hese se geny po rodičích nesečetly, ony se znásobily! Jen díky Stardance jsme měli možnost vidět to na vlastní oči, protože jeho rodiče nebyli z těch, kteří by kariéru svých dětí budovali jako pokračování vlastní kariéry. Klobouk dolů zejména před maminkou, která ani jednomu ze svých kluků nevnucovala svoji představu o jejich budoucnosti, i když u Oskara bez pochyby musela vidět, jak neuvěřitelný talent to je. Slzy v jejich očích to prozrazovaly v každém kole. A slzy v očích kamarádů, když vyhrál, nikoho nemohly nechat na pochybách, jak charakterní ten kluk je.
Současná vláda bije na poplach kvůli “deficitu na důchodovém účtu”. Tj. že na důchodovém pojištění nevybere dost na vyplácení současných důchodů.
Co takhle podívat se na “deficit na účtu státních zaměstnanců”? Vybereme na platy státních zaměstnanců dost z daní zaměstnanců v soukromé sféře? Asi těžko, jestliže platí, že průměrné platy ve státní sféře jsou vyšší, než mzdy v soukromé.
Takže stejně jak důchodovou reformu potřebujeme i reformu státní správy. Možná více než tu důchodovou. Hlavním úkolem státu není to, aby zaměstnávala armádu lidi jen proto, aby nezaměstnanost byla nízká. Vůbec, stát by neměl mít zaměstnance kromě těch na centrální úrovni. Včetně škol, policie, nemocnic … pouze VŠ, speciální útvary policie, fakultní nemocnice by měl zaměstnávat “stát” … zbytek kraje a obce. Jakmile by bylo třeba hledat peníze na platy ve vlastní kapse (rozpočtu), nikoliv v bezedné kapse státu, výsledek hospodaření státu by byl jiný. A těm málo státním zaměstnancům by mohlo být přidáno mnohem víc, než 1400 Kč.
Eutanázii bych umožnila výhradně v případě finálního stadia aktuálně nevyléčitelných nemocí (rakovina, ALS, …) s prognózou dožití max. 1 rok.
Formulace jako “nesnesitelné fyzické nebo psychické utrpení” je vědomé otevření Pandořiny skříňky. Zejména v případě psychických onemocnění je současný neurologický výzkum tak akcelerovaný, že zatím nevyléčitelná nemoc může být léčitelná do 10 let. Mnohem otevřenější a informovanější přístup k psychedelikům otevírá nové možnosti léčby některých úzkostně depresivních stavů, které nejčastěji končí sebevraždami. Tak právě těmto lidem je třeba dávat naději a chuť do života než usnadňovat jejich odchod.
Pojďme si přiznat, že na jedné straně jsme začali houfně chodit k porodům (jako na nějakou atrakci), na druhé jsme přestali umět přijímat smrt, proto nechceme vidět umírat své příbuzné. Staří nebo nemocní lidé z obavy, že moderní člověk není připraven na konfrontaci s utrpením a smrtí, si chtějí připravit svůj odchod jen aby ulehčili “práci” pozůstalým. A to je ten obávaný a nežádoucí směr, kterým by se zákon o eutanazii mohl zvrtnout.
Pan byl nejen statečný a odvážný, ale především všímavý.
A tuto vlastnost začínáme postrádat a zapomínat. Proč? Protože čumíme do mobilu od chvíle, kdy vstaneme, do chvíle, kdy ulehneme zpět do postele.
Schválně, kolik dětí by dokázalo říct, s kolika spolucestujícími jely v autobuse? Kolik bylo žen? Kolik mužů? Kdo s nimi vystoupil z autobusu?
Doporučovala bych to jako pravidelné ranní procvičování pozornosti a všímavosti na prvním stupni ZŠ. Taková malá detektivka pro děti.
Rozhodne se bude hodit, až budou dospělí.
Ja jsem svoje děti takto “trénovala”. I pro případ, že by se ztratily v obchodním centru měly jasné instrukce, koho se držet, komu si říct o pomoc, kam nechodit sám, …
S dobrou průpravou si ta holka mohla všimnout podezřelého chování toho chlapíka a nejpozději od chvíle, kdy vystoupila z autobusu, si měla vybrat “důvěrníka” (třeba toho souseda, když nebyl daleko), kterému by se svěřila a který by ji mohl bezpečně doprovodit domů.
Ještě jedna rada, kterou doteď praktikuji s dětmi … mít zapnuté sdílení polohy na mobilu a v podezřele situaci si okamžitě zavolat např. mámě …” hele mami, vystoupila jsem z autobusu, za pět minut budu doma, pojď si se mnou povídat “… kdyby se něco stalo, máma by to hned zaslechla a mohla by okamžitě zalarmovat policii a poskytnou polohu, kde naposled slyšela volat dceru o pomoc … Věřím, ze by to policie nebrala na lehkou váhu.
Řešením je rozdělit gymnázia na technická a humanitní. Protože řada velmi chytrých, technicky zdatných kluků se na gymnázium nedostane kvůli usilovným holčičkám, kterým počty nešly už od 5 třídy, ale dokázaly se našrotit na CERMAT testy. No a potom tyto dívenky plní humanitní obory, gender, žurnalistiku, politologii, sociologii, kde se HDP nevytváří, ale spíš spotřebovává.
Malí koumáci ze ZŠ nepotřebují humanitní gymnázia plná zeměpisu, biologie, jazyků, dějepisu, sociologie apod. Potřebuji mít technické laboratoře, kvalitní počítače, výuku zaměřenou na projektové řešení např. ve strojírenství, stavebnictví, robotizaci … Takové střední školy jsou ovšem mnohem dražší. Na druhou stranu, v nich lze zasít semínko růstu HDP. To je ten správný směr.
Když někdo v 15 letech neví, zda ho baví technika nebo jazyk, když vybírá podle toho, co mu radí rodiče, nebo podle toho, co mu dělá nejmenší problémy, je zbytečné do něj investovat i jednu jedinou korunu. Takový člověk změní VŠ 3x, než se v 30 letech uráčí začít pracovat s ubohým bakalářským titulem.
Se svým synem, který v 5 letech vyráběl automaty se senzory z Lego Mindstorms, denně bojuji, aby chtěl pokračovat ve studiu na VŠ. Protože náročnost SŠ je pod jeho úroveň a kvalitu VŠ považuje za ještě horší, když v rámci týdenní brigády byl schopen totálně překopat nepoužitelné řešení studentů VŠ (bakalářská práce) a oživit ho.
Zde je ten problém. Že investujeme do inkluze, do slabých, a přitom opomíjíme ty nadané. Investice do nadaných dětí se rychle vrátí a začne generovat peníze na inkluzi. Obráceně to nefunguje.
V číslech má paní redaktorka trochu nepořádek, ale celkově má pravdu. Odvody OSVČ jsou nastavené nespravedlivě, přičemž řešení je poměrně jednoduché.
Paušální daň, paušální odvody a výdajové paušály se zneužívají naprosto účelově, a to dvěma hlavními způsoby:
(A) ve svoji firmě povedu podvojné účetnictví (klidně i jednoduché), abych do ní dala všechny výdaje. Pak ale zaměstnám manžela/ku, děti, prarodiče … tito všichni si svůj základ pro výpočet povinných odvodů a daní legálně sníží o 60%, přičemž žádné výdaje nemají. Logicky.
Není třeba složitě počítat, to co tady stát de facto ztrácí, je zdanění a odvody z nikdy neuskutečněných výdajů uplatňovaných paušálem.
(B) anebo OSVČ pracuje na Švarc-systém, taky nemá žádné náklady, ale legálně vykazuje 60% příjmů jako paušální výdaj.
Řešení
na A) snížit strop pro uplatňování výdajů paušálem z 2 mil obratu na 300 tis, tj. zastropovat měsíční výdajový paušál na 15 tisíc Kč.
na B) v případě, že OSVČ pravidelně (např. měsíčně) fakturuje VÝHRADNĚ jednomu odběrateli (nebo více, ale vzájemně finančně nebo personálně propojeným odběratelům), není OSVČ, ale zaměstnanec, jehož zaměstnavatel účelově obchází zákon. Zde bych navrhovala upravit stávající zákon a v takovém případě pokutovat zaměstnavatele (typicky pojišťovny, banky) v řádech milionů korun a OSVČ doměřit daň a odvody. Zjistit, zda se jedná o faktické nebo fiktivní podnikání je poměrně jednoduché z kontrolního hlášení zaměstnavatele, který jede na Švarc-systém (objevuje se nápadně hodně DIČ osob samostatně výdělečně činných, stejný seznam měsíc co měsíc, podobné částky …)
Miluji “all black look”.
Řídím často i po setmění a zejména teď, když se prodlužuji noci, si nemůžu vynachválit “all black” co mi skáčou do silnice.
Prý že s Piráty je konec.
Já jich vidím čím dál víc.
Mimochodem, ty povinné reflexní prvky škrtly v rámci konsolidace? Nebo už policie nepomáhá chránit životy chodců. Pamatuji dobu, kdy zákon vešel v platnost. U nás lítaly pokuty jedna radost …
Poté, co jsem shlédla ekonomickou debatu na Primě (360), kde proti sobě seděli Maláčová, Matesová, Bartoň a nějaký poslanec za TOP, tvrdím že tato paní není Venezuela, ale největší žumpa české politiky.
Postrádá vychování.
Postrádá takt.
Postrádá slušnost.
Postrádá znalosti.
Pro ni je v pořádku ukazovat na lidi prstem.
Skákat do řeči a zvyšovat hlas.
Svým pohledem dávat najevo pohrdání.
Chování na úrovni arabského tržiště nebo olašské svatby. Vyberte si.
Mimochodem, podle rankingu vysokých škol je na tom London Schhool of Ecomomics and Political studies, kterou Maláčová absolvovala (bůhví jak), přibližně stejně jako naše UK. 249. místo.
Takže Venezuela Maláčová je zářným příkladem toho, že diplom z ciziny ještě vůbec nic neznamená. Petr Jansky má diplom z UK, Jana Matesová z VSE. Oba mají respekt svých kolegů s ekonomickým vzděláním, jak doma, tak ve světě. Maláčová má respekt leda tak komunistické internacionály.
Ovsem Maláčová nebyla jediný lúzr této debaty. Moderátor Michal Půr měl dostat okamžitého padáka za servilitu a neschopnost chránit lidskou důstojnost Jany Matesové proti útokům Venezuely.
Díky Petře Bartoni za Vaši větu: “jsme tady tři ekonomové a tečka.” Kdo to viděl, chápe o co šlo.
Měla jsem děti lehce po 30. Kdybych si je pořizovala s tím, co vím teď, tak si je pořídím v 25.
Kariéra vám neuteče, to je nesmysl.
Jen je třeba umožnit matkám více dílčích úvazků a home officů a výrazně snížit daně těm, kteří mají nezletilé děti. 20-30 tisíc ročně je opravdu málo, mělo by to být minimálně 3-4 násobek. Podtrhuju, že jde o snížení vyměřené daně, ne o podporu. Tyto peníze se beztak státu vrátí ve formě DPH, kterou rodina vynaloží na potřeby dětí, především služby. Za mne je správnější snížit daně a zvýšit spotřebu než nechat vysoké daně a rozdávat tisíc různých podpor a dávek.
V neposlední řadě, děti potřebují rodiče blízko svému věku, nikoliv věku svých prarodičů. Děti totiž vždy počítají, kolik bude vám, když jim bude tolik a tolik, a jste-lí starší rodič, bývají z toho dost frustrovaní.
A v neposlední řadě nám nehraje do karet atomizace společnosti. Rozvedeni prarodiče, rozvedení rodiče, každý ve svém bytě, chráníc svůj “single” status. Pak pochopí, že když pro ně nebylo prioritou pomáhat svému potomkovi třeba na úkor svého vlastního pohodlí, skončí v domovech důchodců, na jejichž poplatky jim samotný důchod nebude stačit.
Pokud žijí mladí u svých rodičů a mají nějakou pravidelnou brigádu, zapomínají šetřit a investovat. Většinu peněz rozfofrují na hadry, cestování, … Kdyby si řekli, že půlku vydělaných peněz si nechají do budoucna, po VŠ můžou mít na kontě klidně milion. Netvrdím že vždy a všichni se chovají takto lehkomyslně. existují i zodpovědní.
Úroveň univerzit jen částečně určují učitelé, určují ji především studenti. Přitom každý univerzitní pedagog Vám potvrdí, že úroveň znalostí studentů soustavně klesá.
Co tedy navrhuje Fiala? Zvýšit počet studentů na univerzitách.
Ptám se, kam asi půjdou? Na techniku? Přírodní vědy? To těžko. Tam jsou každý rok volná místa. Zato na politologii, tam se hlásí matematicky negramotních uchazečů, jako Fiala, 3x víc, než je kapacita škol.
Víc politologů zvýší naše HDP? Ne.
Potřebujeme je? Ne.
Nepotřebujeme “všeobecná lycea”, ale rozšířit a zvýšit kvalitu středních škol s technickým zaměřením.
Nepotřebujeme “inkluzi”, ale stipendia a granty pro ty nejchytřejší. Aby mohli studovat na MIT, na Caltechu, na Curyšské technice. Díky nim máme možnost posunout Česko mezi technologicky vyspělejší země. Pak bude i na inkluzi protože platí, že z málo nadaného žáka neuděláme genia, i kdybychom do nej sypali miliardy. Jakože je sypeme.
Suma sumárum. Zlepšit úroveň našich VŠ je běh na dlouhou trať a ani tak nebudeme v první 100ce (podobně jako zde nebudou německé platy, dokud budeme tak moc závislí na Německu). Ale už teď můžeme začít podporovat nadané studenty tím, že víc z nich pošleme studovat na ty nejlepší univerzity ve světě a zaplatíme jim školné. Děláme to? Ani náhodou. Studentská turistika pod hlavičkou CK Erazmus není to, oč tady jde.
Vidím to tak, že úspěch za opravu mostu si připíše primátor (za ODS) a veřejnost bude nadávat na Hříba za údajně katastrofální stav dopravy v Praze v době opravy.
Jezdím tudy docela často. Navigace mi totiž pro cestu z jihovýchodu na západ Prahy nedoporučuje velký okruh (D0) ale městský.
Proč?
Protože D0 byla od začátku poddimenzovaná. Bylo jasné, že převážně dva pruhy od D1 k D5 nebudou stačit.
Kdo to měl na starost? Pavel Bem. ODS.
Tak tolik o plánování dopravy a investic v Praze.
Už jsem to někde psala.
Od 90tych let na nás dopadá moc nemocných (Klaus, Zeman, Babiš) a nemoc mocných (Nečas, Paroubek, Fiala).
Smutné konstatování pro všechny, kterým nedělá problém pochopit přírodní zákony, jako teorii relativity, princip neurčitosti, odraz a ohyb vlnění, atd.
Namátkou:
Ad 1/ Populizmus je jeden. Není relativní. A žádný populizmus není lepší než ten druhý.
Ad 2/ Rozpočet nespadá do oblasti kvantové fyziky, proto by se neměl sestavovat pod rouškou principu neurčitosti.
Ad 3/ Vlny (například inflační) se ohýbají a šíří dál i za překážkou (po volbách a změně vlády).
Autoři tohoto videa nepochopili jednu důležitou věc. Babiš to od začátku myslel jako vtip. Někomu se líbil, někomu nelíbil. Fiala to myslel vážně, a tím ze sebe udělal blázna. Stejně tak ze sebe udělal blázna i Babiš, když Fialovo duševní zdraví chtěl řešit v parlamentu. Měl to řešit se Silverem. Vtip by zůstal vtip a Fiala blázen. Takhle máme blázny dva.
41
Sledujících
0
Sleduje
41
Sledujících
0
Sleduje
Chce to snížit počet úřadů a úředníků na polovinu. Nejenže ušetříme, ale taky si pojdou po krku a se vzájemně pozabíjejí. A to bude dobře.