Jj, a kolem krku mi padne, protože mě chce uškrtit. Vím ;-)

Chodím s vnučkou na výlety, cvičím s ní, běhám, nabízím jí radši mrkev než čokoládu, ale nic z toho jí silou nenutím a neřekla bych, že má vnučka ke mně odpor.

Tak. A přesně kvůli situaci popsané v závěru si radši nesedám. (Je mi 63.)

"Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb." To je to, proč tolik lidí kňučí, že ta bájná cesta ke komunismu neklapla.

Taky pamatuju zavádění HACCP. To bylo ale překvapení...

Masokostní moučkou se krmilo, sice ne ve velkém množství, ale ano. Naopak od 90. let je to zakázané. A ano, uzeniny obsahovaly maso. Někdy i maso menších hlodavců.

Maso bez vody... akorát že vůbec. Dobře si pamatuju ty tácy plné růžové vody, na kterých bylo to báječný superkvalitní masíčko určitě bez antibiotik.

Taky se divím. Přitom Putina nikdo vlastně ani nezná, je to jen takový obyčejný důchodce, který se kochá pohledem do přírody.

Imponují vám? Nic si z toho nedělejte, to se zamindrákovaným slabochům běžně stává.

Na trhu je dostatek kvalitních věcí, stačí si vybrat a místo hromady sr*** si koupit míň, ale kvalitní. Montovna dávno nejsme, i když orientace na automotive je bohužel pořád silná. V některých oblastech máme velmi zajímavou oblast VaV.

Pracovní trh je zoufale nepružný, 30 let se mluví o potřebě zkrácených, sdílených úvazků a skutek utek. Pak si živnosťák pořizují lidi, kteří vlastně tak úplně podnikat nechtějí, jen si potřebují vydělat na živobytí. Běžné podnikatelské riziko je pro ně neúnosné. Pozor, nehaním a nevysmívám se, důvody si dokážu představit a to, že někdo není na podnikání, z něj nedělá horšího člověka ani náhodou.

Přesto si myslím, že živnostenské oprávnění dává aspoň nějakou svobodu a je škoda ho hodit do koše

Jako správný senior jsem se naučila platit QR kódem i ho sama udělat. Trvalo mi to asi minutu a půl.

Já nějak celoživotně nechápu, proč se v nemocnici jídlo dostává úplně zadarmo. Jistě, dieta taková či onaká je součást léčby, ale nějaký rozumný poplatek za stravu by neškodil.

Tak nějak vypadaly mezigenerační debaty v době, kdy jsme se narodili. S tím rozdílem, že se to odehrávalo v hospodách, na dvorcích a pověstných pavlačích. Jak ohromně se změnil život mezi lety 1910 a 1960? A k tomu dvě šílené války.

P.S.: Já jsem měla gramofon na kliku, s dvěma deskami: na jedné byl údajně Caruso, druhá sípala Oh mein lieber Augustin, Augustin.

No nevím, mám nejvíc zkušeností z desetitisícového městečka, to asi není ten pravý venkov. Ale tady karty nebere snad jen bazar s ortel-autem před vchodem a pidistánky na trhu.

Mimo město - v kiosku u Labe mi naopak provozovatel řekl, že má radši platby kartou, protože když nemá hotovost, není zajímavý pro zloděje.

A já jako občasný přijímač plateb na různých akcích vím dost přesně, kolik lidí by u mě nenakoupilo, kdybych nebrala karty.

Ano, ano.

Zdraví boomer pamatující Lotus 1-2-3 :-)

Jen alergická reakce na hledání bolševických manýr i ve vystydlém kafi, přičemž podstata uniká.

To jste nepochopil. Já vždycky hledám ty způsoby. Ale někdy to je sakra těžké. Možná pochopíte časem, před 20 lety bych taky řekla, že to je "jen" o prioritách.

Jo, pro někoho je 500 km týdně a 10 hodin času navíc problém.

"Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. " S tím já absolutně souzním. Jenže autorka prokázala velmi nízkou míru empatie, protože někdy je to hledání způsobů komplikované. Např. přestěhovat se daleko od rodičů, kteří mi pomáhají s dětmi. Nebo naopak, kterým je třeba pomoct. Odstěhovat puberťáky od kamarádů, se kterými se znají od školky. Mít to na rehabilitaci pro dítě o dalších 50 km dál... To je něco úplně jiného, než řešit nějaké nákupy, zábavu a kamarádky z gymplu.