AutoForum

Proti řešení samotné automobilky nelze přinejmenším z technického pohledu nic namítat, je nápadité. Jenže co je vám to platné, když musíte dokola (a často marně) policistům vysvětlovat, že je také legální?

Rudý baron, Král deště nebo prostě Císař, to všechno jsou přezdívky Michaela Schumachera, které při ohlédnutím za jeho kariérou ani trochu nepřehání. V roce 1997 ale neukočíroval nervy za volantem svého Ferrari a přišel o všechny body. F310B byla u toho, třebaže ne přímo tento kousek. (Petr Prokopec)

Někteří z vás jistě ani nebyli na světě, když se zrodilo, přesto je dál k mání jako nové. A důvod je jasný, dokáže se tak držet s cenou nízko. Možná bychom i v Evropě mohli pochopit, že existují typy aut, které není třeba neustále inovovat. A svému účelu velmi dobře poslouží i pouze v novém ztvárnění staré formy.

A není to tak, že by šlo o vůz původně za miliardu, který se za takovou dobu zhodnotil o 10 procent a reálně majiteli spíš prodělal. Původní cena byla překonána víc jak šestinásobně, tady si někdo opravdu namastil kapsy.

Novinka s cenou přesahující 9 milionů Kč si vydobyla velmi kontroverzní pověst už kvůli své ambiciózní cenovce, čím víc se o ní ale dozvídáme, tím víc musíme akceptovat, že jde o něco mimořádného.

Před pár léty byla autům s pohonem 4x4 věštěna zářná budoucnost a tehdejší trendy tomu nasvědčovaly. Pak se ale vše otočilo a loňský rok byl dalším v řadě, kdy se takových aut prodalo méně. Jeden z hlavních důvodů pochopíte už z ceníků automobilek.

Když už se zdá, že na tom či onom řešení není moc co zlepšit, vždy se objeví nový nápad. Jeden takový dostali v Zuffenhausenu, kde po bolestivém vjezdu do slepé elektrické uličky znovu objevují správný směr. (Petr Prokopec)

Po letech citelného růstu podílu elektrických aut na celkových prodejích se letos očekává značné ochlazení, a to napříč celým světem. Co všechno to přinese za na následky, si dnes ani analytici netroufají do detailu odhadovat.

Někteří lidé auta víc „suší”, než aby s nimi jezdili, dosavadní majitelé tohoto stroje ale i většinu takových překonávají. Jedno z pouhých tří těchto Lamborghini totiž nenajelo prakticky nic za víc než 10 let. A stojí podle toho.

Firmu přitom kompletně převzala automobilka, která od ní měla velkou část baterek odebírat, ta je ale nakonec sama nechce. A pokud je chtít bude, stejně si je nekoupí za „evropské ceny”. A tak je po fabrice - formálně sice nezkrachovala, aktuálně ale má 0 zaměstnanců. (Petr Miler)

Jistě, podobná klání kolikrát končí tak, že po dlouhém přetahování se o kousky provazu jedno auto proletí kolem druhého. Ale obvykle v tu chvíli jedno nejede přes 300 km/h a druhé o několik desítek km/h méně, to už chce vzácnou konstelaci hyperaut.

Jen hrstka fajnšmekrů si vzpomene, že tohle auto vzniklo, jak brzy se to stalo a jakou revoluci znamenalo. Ti, kteří vědí, si pro jedno dodnes zánovní mohou zajet do Bovendenu, přibalit si ale musí menší kufřík s eurovými bankovkami.

Buďme realisté, s některými dětmi je těžké vyjít. Třetí řada sedadel ve faceliftovaném krátkém Modelu Y od Tesly vypadají jako za trest, ale upřímně, i taková řešení mají svá smysluplná využití.

Tohle auto se prodává jen pár měsíců a třeba v Česku bylo dodáno jen ve 109 kusech. Přesto u něj automobilka musí řešit už pěknou řádku problémů včetně rizika požáru či elektrošoku. Nebo problémy s brzdami, bezpečnostními pásy či airbagy.

Japonci přivedli svůj evropský byznys skoro až na buben, protože tu nabízí stále víc nežádaných technických řešení, navíc za stále vyšší ceny. A není to tak, že by nevěděli, že to je cesta do pekel, ví to. Něco s tím udělat ale hodlají jen v USA, o Evropě radši nemluví.

Pro jeden z největších bestsellerů modrého oválu posledních dekád už musíte jen do bazarů, což je docela ujeté, uvážíme-li míru zájmu o něj do posledních chvil výroby. Pár vrásek vám jako ojetina přidělat může, s vyšším výkonem ale pořád dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Firma si za to může jen a pouze sama, v oficiálních vyjádřeních ale realitu zastírá absurdními frázemi a různými floskulemi, selhání otevřeně najevo nedává. Jenže jejich projevů se lze snadno dopočítat.

Člověk musí uznale kývnout nad počínáním mnichovské automobilky, která se ani v atmosféře extrémně nepřátelské ke spalovacím motorům a jakékoli jejich další budoucnosti nezalekla jejich vývoje a nenaházela všechna vajíčka do jednoho košíku. Teď je ve výhodě.

Jistě, v muzeu takovou mít budou, ale jinak? Nevíme o ní, neviděli jsme takovou roky. Tohle je prakticky nové auto, které mohlo do dnešních dnů přežít v tomto stavu jen v rukou fanatika. A přesně tím dosavadní majitel je.

Jistě, v muzeu takovou mít budou, ale jinak? Nevíme o ní, neviděli jsme takovou roky. Tohle je prakticky nové auto, které mohlo do dnešních dnů přežít v tomto stavu jen v rukou fanatika. A přesně tím dosavadní majitel je.

Auta udělala za posledních pár dekád takový krok vpřed, že i úplně obyčejné vozy dnes zvládají rychlosti okolo 200 km/h s velkým nadhledem. Omezovat je tedy na 120 km/h, navíc jen proto, aby nemusela být vybavena nesmysly, pro které stojí příliš, je vážně absurdní posun zpátky v čase.

Automobilky se v případě konce toho či onoho vymlouvají na nezájmem publika, ale jaká je realita? Zjevně úplně opačná. Pokud jde o „to správné” auto, zájem o manuály je nejenže ohromný, ale dokonce rostoucí. Je absurdní nevycházet tomu vstříc.

Jmenuje se příznačně, stojí skutečně tak málo, a přesto nabízí víc než dvakrát dražší nejlevnější vůz na českém trhu. Smutné je jen to, že jej na českém trhu koupit nemůžeme. A vlastně ani nechápeme, proč to tak musí být.

Termín pro návrat věcí do původního stavu měl vypršet až k poslednímu lednu, výsledek je ale znám už nyní. A Hyundai připravil minimálně o 10,5 miliardy korun, navíc auta značky v zemi vznikají dál, jen bez jejího loga.

GTD jistě vzbuzuje touhu, jeho cena začínající za hranicí 9 milionů Kč ji ale rychle chladí. Tohle auto si z GTD bere mnohé včetně částí jeho motoru a vypadá podobně drsně, stát ale bude nesrovnatelně méně.

Výsledky obdobné volby na obou stranách Atlantiku ukazují ostrý kontrast v prezentaci jinak srovnatelné reality. Zatímco tady dál volíme a velebíme nahého císaře, v USA jsou z toho venku. Elektrické modely nevyhrály nic a jejich protežování v komentářích dokonce dostalo naloženo.

Výsledky obdobné volby na obou stranách Atlantiku ukazují ostrý kontrast v prezentaci jinak srovnatelné reality. Zatímco tady dál volíme a velebíme nahého císaře, v USA jsou z toho venku. Elektrické modely nevyhrály nic a jejich protežování v komentářích dokonce dostalo naloženo.

Němci budou tvrdit, že už vyhrát ani nechtějí, ale to obvykle říkají ti, kteří vyhrát ani nemohou. Přesně to je případ Volkswagenu, který ztratil během pár let miliony zákazníků. A přitom to měla být Toyota, kdo měl kvůli své zdrženlivosti k elektromobilitě padnout na dno.

I ti, kteří by si ještě před pár léty nedovolili snahy o zákaz spalovacích aut ani nepodporovat, se dnes otevřeně staví proti nim. A argumentace Mika Rutherforda je tak přesná, že si ji prostě nemůžeme nechat pro sebe.

Ceny klidně jen tři až čtyři roky starých Enyaqů s nájezdem mezi 100 a 150 tisíci km dnes začínají okolo 380 tisíc Kč, což je brutální bilance na auto, které jako nové nešlo koupit za méně než 1,1 milionu Kč. Krom obvyklých důvodů má tento stav i své specifické příčiny.

Asi nebude tak rychlé jako originál a nebude rychlé ani jako už existující klon, jenže i se slušným výkonem bude k mání za takový pakatel, že to lidem bude jedno. Navíc může dostat i spalovací motor mazající poslední problémy.

A je to velký návrat, přijdou dokonce i šestiválcové motory, ke kterým se značka znovu hrdě hlásí. Ptát se člověk může jen na jediné - opravdu to skoro rok trvající divadlo plné prodejního zmaru bylo nutné?

Není to smutný vrchol absurdity vývoje celého odvětví posledních let? Přece nemůžete roky někomu tvrdit, že přicházíte s něčím lepším, co je mj. tiché nebo nemusí mít mnohastupňovou převodovku, a pak u toho ale přesně tyhle „překonané věci” začít simulovat.

Vážně je to kouzlo? Spíš ztracená technická finesa, kterou auta ještě před pár dekádami mívala a dnes už ji nemají. „Takhle už je prostě nedělají,” říká jeden z komentujících a má pravdu, v současných autech je to skoro nepředstavitelné řešení.

BMV alias Bakelitové Motorové Vozidlo? Na tom se nic nezměnilo, v posledním záchvěvu boje o přízeň ale Trabant prošel rozsáhlými technickými i vizuálními změnami a nabídl toto. Dnes jde o raritu stojící u dealera, kde vám prodají i Ferrari za desítky milionů.

Automobilky se v těchto případech dlouho stavěly na stranu regulátorů a kolikrát v případě implementace povinných prvků zacházely dokonce dál, než musely. Zašly ale zkrátka už moc daleko a křik nespokojených zákazníků nešlo ignorovat věčně. Teď pochopilo i Suzuki. (Petr Miler)

Představte si, že by to samé auto náhodou nemělo na palubě některý z elektronických systémů, který na následky nehody nemá žádný vliv a půlka lidí jej stejně před každou jízdou vypne. To by bylo nadělení, to bylo nula hvězd. Ale když se vyrve sedalo? No co?

Ještě dovedeme akceptovat důvody, které automobilku k eliminaci i toho úplně posledního významného fyzického ovladače vedly. Proč má ale potřebu si vymýšlet, že tím autům nic nesebralo? A její krok zákazníkům nevadí? Vadí, neexistuje jediný člověk, který by měl důvod ho vítat.

Působivé francouzské auto vypadá už chvíli jako ztracené umění, Renault ale dokazuje, že takové vozy ještě dělat nezapomněl. Slabší stránky? Tohle auto vlastně není tak úplně Renault. A i kdyby to nevadilo, zrovna vám ho automobilka stejně neprodá.

Němec míní, život mění. Řada ID měla být vyhrazena čistě elektrickým autům, to by je ale… No to by je někdo musel kupovat. Zejména v Číně o zájem publika bojují s mimořádnou marností, a tak přišlo, co muselo. Model ID.Era dostal jako živou vodu spalovací motor.

Němec míní, život mění. Řada ID měla být vyhrazena čistě elektrickým autům, to by je ale… No to by je někdo musel kupovat. Zejména v Číně o zájem publika bojují s mimořádnou marností, a tak přišlo, co muselo. Model ID.Era dostal jako živou vodu spalovací motor.

Je v podstatě pořád překvapivé, že se tohle auto dostalo i k nám, tím spíš pak zaskočí, že bude k mání také jako pouze Evropany vyhledávaný kombík Sportswagon. Pikantní v tomto kontextu je, kde se bude vyrábět, neboť tam mání vůbec nebude.

Záběry tohoto auta vypadají jako nějaké bláznivé rendery vytvořené za pomoci AI, jde ale o skutečné auto, které právě zamířilo do výroby. A nestojí za ním žádná ořezávátka, ať už budeme brát v potaz historické kořeny firmy Apollo, nebo její současnost.

Jistě není těžké chápat, že si lidé auta jako Bugatti nekupují jen kvůli jejich rychlosti. Přesto je zarážející, že se dnes naprostá většina hyperaut za desítky milionů nedokáže vyrovnat „americkýmu kýblu” s i víc než 20krát skromnější cenovkou. (Petr Miler)

Tohle je úžasná vzpomínka na doby, kdy francouzská auta nebyla jen do počtu, ale pořád dokázala alespoň v některých ohledech udávat směr. Netknutost spodních partií vozu bere dech, ani na chvíli vás nenechá pochybovat o autenticitě jeho údajné historie. (Petr Miler)

Automobilka se pouští do bratrovražedného souboje, ve výsledku jí to ale asi nemusí vadit. Obě verze jsou totiž výrobně limitované až do takové míry, že se stejně vyprodají jedna jako druhá.

Máte pocit, že když Ferrari uprosíte k tomu, aby vás nechalo utratit majlant za jedno ze svých nejlepších aut, budete automaticky králi silnic? Chyba lávky, záda vám může ukázat i běžně dostupné čínské auto za míň jak desetinu ceny. To zabolí.

Je to asi nejvýmluvnější krok modrého oválu v poslední době. Jde o ryzí kapitulaci akceptující, že byznysem firmy teď bude hlavně udržování aut vyrobených v letech 2008 až 2017. Pro 35 modelů z té doby razantně snížil ceny náhradních dílů a pokusí si udržet loajalitu zákazníků aspoň takto.

Tomu se říká problémy prvního světa. Pokud jste tedy zrovna včera přemýšleli, jak vyjdete se svou poslední výplatou, může vás hřát u srdce, že někteří mají dost prostoru na to, aby si sladili svou okruhovou hračku s vlastním tryskáčem od Gulfstreamu. No není to milé?

Pokud firma chtěla sladit formu s obsahem, pak uspěla, tušíme ale, že usilovala o pravý opak. A chtěla svým autům přidat nově pojatým logem na atraktivitě. To se rozhodně nepovedlo, však dělá stejnou chybu jako řada jejích konkurentů v předchozích letech.

Francouzi pochopili, že jít proti přání těch, kteří mají jejich auta kupovat, je neúnosné. Jenže se pořád pokouší najít cestu, na které koza vyhovění politickým zadáním zůstane skoro celá a vlk představ zákazníků nezůstane úplně hlady. Obáváme se, že už to nebude stačit.

O vývoji automobilového světa posledních let to říká mnohé. Od nezdravé evoluce jeho podstaty až po podobně nezdravou mánii obcházející pomalu všechno, co zbylo z jeho lepších časů. Tohle konkrétní auto a jeho prodej jsou v těchto ohledech extrémní příklady každým coulem.

Míra originality a vizuální bezchybnosti tohoto auta bere dech, vypadá, jako by patřilo spíš do muzea. Nyní ale může patřit vám jako dokonalá vzpomínka na 90. léta, kdy tento konkrétní kus vznikl. Se vším dobrým i zlým, dokonale „devadesátkový” interiér nevyjímaje.

Míra originality a vizuální bezchybnosti tohoto auta bere dech, vypadá, jako by patřilo spíš do muzea. Nyní ale může patřit vám jako dokonalá vzpomínka na 90. léta, kdy tento konkrétní kus vznikl. Se vším dobrým i zlým, dokonale „devadesátkový” interiér nevyjímaje.

Kolik takových aut kdo ještě nabízí? A kolik lidí by je pořád koupilo? Do tohoto nepoměru už dříve s úspěchem vtrhl Nissan a nyní svou nabídku dál vylepšuje. Jako tvůrce image bude tohle auto fungovat stoprocentně. A tušíme, že ani obchodně si znovu nepovede špatně.

Mazda jako by zcela otočila a místo designově všelijakých, ovšem technicky vytříbených aut, začala nabízet designově podmanivé, ale technicky naprosto marné vozy. Něco takového nebude fungovat ani na stávající klientelu, ani na jakoukoli jinou.

Při aktuálním pohledu ven je sedm stupňů pod nulou asi taková zima, jaká byla podle jedné známé parodie na Staré pověsti české Říp hora slovy praotce Čecha. Přesto už při ní některým elektrickým autům dochází dech, a to je ani není třeba konfrontovat se skutečným světem. (Petr Miler)

Při aktuálním pohledu ven je sedm stupňů pod nulo. Na webu s kalkulačkou zimního dojezdu od ADACu, která vychází ze zkušeností německého autoklubu, dáte udávaný dojezd 350 km, přidáte teplotu -10 °C, rychlost dálničních 130 km/h a ukáže se vám - 150 km.

Nešálí vás zrak, tohle je skutečně auto a jeho aerodynamické prvky. Přemýšlíme, jestli jsme už někdy něco takového viděli na silničním autě, nový speciál Luna Rossa postavený na bázi Gulie QV je ale má. A inspirací tu skutečně byly závodní jachty.

„Jak prosté, milý Watsone!” chce se zvolat. Zatímco mnohé automobilky tápou, jak nakopnout prodeje od počátku nesmyslně koncipovaných novinek, u Stellantisu si o rekordní prodeje řekli tím, že 15 let nabízenému modelu vrátili motor, který lidem dříve sebrali.