Otto Moll patřil k nejbrutálnějším příslušníkům SS, kteří sloužili v Auschwitz-Birkenau. Jeho jméno se stalo synonymem sadismu, teroru a průmyslově organizované vraždy. Původně vyučený zahradník vstoupil Moll ve 30. letech do SS a rychle postupoval v systému koncentračních táborů, kde krutost nebyla výjimkou, ale kvalifikací. V Osvětimi se stal hlavním dozorcem krematorií a později ohnišť v Birkenau. Přeživší ho opakovaně označovali za jednoho z nejhorších pachatelů v celém táboře. Moll se přímo podílel na selekcích, hromadných popravách a spalování těl obětí a často jednal osobně, nikoli jen prostřednictvím rozkazů. Svědci vzpomínali, že denně týral vězně, prováděl popravy za drobné přestupky a vraždění považoval za běžnou pracovní rutinu. Během deportací maďarských Židů v roce 1944 dohlížel na likvidaci desítek tisíc obětí ve chvíli, kdy plynové komory nestačily tempu vyhlazování. Vedle krematorií byla vyhloubena otevřená ohniště, kde byla těla spalována pod širým nebem. Vězni zařazení do jednotek Sonderkommando později vypověděli, že Moll tyto operace osobně řídil a zabíjel každého, kdo kladl odpor nebo vyčerpáním zkolaboval...

Má pověst nejsmutnější písně na světě a je opředena spoustou legend o dokonaných sebevraždách jejích posluchačů. I když to asi ve skutečnosti nebude tak horké, rozhodně nejde o žádný veselý popěvek.