Chrissie

Dnes o velikosti 1 cm, v dobách nejteplejšího období Země, tedy eocénu, dosahoval velikosti až 6 cm. A aby toho nebylo málo, rozpětí křídel mohlo být až 15 cm. Takový byl Titanomyrma giganteum, největší druh mravence v dějinách Země.

Mimo souš a moře i vzduch v pradávných dobách ovládali obři. Impozantní tvorové, jejichž rozpětí křídel by v lidech dnes budilo hrůzu. Opravdu existující tvor, který vládl ve své době obloze, byl Argentavis magnificens.

Zakrnělé horní končetiny mu nezabránily v tom, aby se z něj stal obávaný lovec jiných velkých dinosaurů. Mimo jiné byl příbuzným dalších podobně velkých dinosaurů.

Při pohledu na něj by člověk nevěděl, zda se dívá na rejnoka, orla, nebo je to vlastně celé žralok, jen s trochu jiným tělesným designem. Ovšem v období křídy mělo moře spoustu zajímavých obyvatel, kteří by nás dnes fascinovali.

Rok 1984. Speciální CGI efekty neexistovaly, ale i na tu dobu si tvůrci uměli poradit, jak natočit některé scény v Nekonečném příběhu. A nutno podotknout, že se jim to povedlo na výbornou. Unešené bylo nejen dětské publikum, nýbrž i dospělí.

5 řad seriálu, ve kterém sledují diváci osud party přátel z fiktivního městečka Hawkins. Přátelé, kteří spolu bojují proti temnotě a nepříteli, u kterého nikdy neví, co mohou čekat. Jedni seriál opěvují, druzí nechápou, co je na něm tak úžasného.

Dlouhý, hadovitý a rychlý, ve vodě postrachem všeho živého okolo. I když tak nepůsobil, byl vrcholovým mořským predátorem své doby.

Svou velikostí by strčil do kapsy dnešního ledního medvěda, zuby měl větší než T-rex, patřil mezi největší suchozemské masožravé savce v dějinách Země.

Vymírání, které trvalo déle než všechny ostatní. Ušetřilo většinu souše, naopak zasáhlo moře a jeho obyvatele. Příčinou nebyl ani vulkanismus, ani zalednění, ale anoxie a překvapivě - rostliny. To byla krize na konci devonského období.

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

77 milionů let zpětně, v období pozdní křídy, se na scéně ve světě dinosaurů objevil Daspletosaurus. Elitní křídový zabiják, který vládl předtím, než připravil pomyslnou půdu pro Tyrannosaura rexe.

Obří teropod, který se ovšem zásadně lišil od svých blízkých masožravých příbuzných. Metr dlouhé drápy by byly skvělou zbraní pro chycení kořisti, ovšem therizinosaurus se živil převážně rostlinami.

Experiment evoluce, ani dinosaurus, ani savec. Démon z permského světa, kde budil hrůzu svými rohy. Svým způsobem připomíná jakési mytologické zvíře.

Období křídy před 98 miliony let bylo plné rozmanité fauny. Život patřil jak masožravcům, tak býložravcům. Každý den ale byl ale pro spoustu zvířat stresem. Pochodoval tu totiž netvor, před kterým všichni utíkali. Král všech – Siats meekerorum.

Jizvy na lebce, nikoliv po celém těle. Důkaz toho, že už má leccos za sebou a nebojí. Kdo se s ním pustí do boje, měl co dělat. Agresivní predátor, který se ničeho nezalekl.

Na hřbetě podobná plachta, i když ne tak velká. Dravý dinosaurus, žijící v období křídy, příbuzný s hrozivým Spinnosaurem. Na scénu přichází Suchomimus tenerensis.

Patří do Velké pětky, stojí u počátku nástupu éry dinosaurů. V hlavní roli láva, teplo a nedostatek kyslíku. Smrtelná kombinace pro vládce triasu. Dinosauři tak zažili svůj boom.

Triasový vrcholový predátor, který vzbuzoval hrůzu a respekt. Byl příbuzným dnešních krokodýlů.

Ve většině masových vymírání v historii planety byla hlavní příčinou sopečná činnost. Ovšem v případě ordovicko-silurského vymírání to byl pravý opak – naopak se ochladilo tak, že to pro spoustu živočichů znamenalo konec.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že největším masovým vymíráním bylo na konci období křídy, kdy vyhynuli dinosauři, opak je pravdou. Ještě před nimi totiž bylo jiné masové vymírání, kdy zanikl na Zemi téměř veškerý život. A tím bylo perm-triasové vymírání.

Přijde vám vytoužený noční stolek, tedy po částech. Takže vaše stavitelské choutky budou uspokojeny kouskem papíru, obsahujícím ilustraci, jak vlastně spojit ty desky a vše ostatní, aby z toho noční stolek vznikl. Takhle by to aspoň mělo fungovat.

Perm bylo období, kdy o hrozivé predátory zřejmě nebyla žádná nouze. Mimo Inostranceviu, který žil na území dnešní Sibiře, tu byl ještě jeden děsivý predátor, ovšem pro změnu v Africe. Děsivější, silnější, agresivnější.

Nejen období křídy a jury se mohlo pochlubit tvory, kteří vzbuzovali respekt a patřili k vrcholovým predátorům dané doby. Období karbonu mělo také své ,,šampiony“, kteří právem vzbuzovali pozornost. Jedním z nich byl Proterogyrinus.

Zahnuté zuby, děsivý řev, silný stisk a zjev, který budil u všech ostatních zvířat hrůzu. To všechno měl na svědomí therapsid Inostrancevia, který byl v době permu vrcholovým predátorem.

Mimo dravce nabízelo období permu i fascinující býložravce, kteří se nápadně podobali i později příchozím dinosaurům. A ačkoliv s nimi neměli nic společného, je nejvýš obdivuhodné, že evoluce se zařídila po svém a někteří tak působí jak předchůdci.

Kromě dravců nabízelo období křídy i dinosaury méně známé, ne tak velké, ale v každém případě stejně zajímavé. U některých bylo i patrné, jak mají blízko k ,,ptačí kategorii“.

Štíhlé tělo, hřbetní ploutev, plavání pod vodou. A k tomu mrštnost, specializace na lov ryb a podobnost s Dimetrodonem. To byl štíhlý predátor z období středního Permu, Secodontosaurus.

Na talíři grilované maso, k tomu zelenina. A v zelenině arašídy. Kontrolka v hlavě vydává signál, že bude preparace. Nedá se nic dělat, arašídy musí ven.

Pravěké velryby, obři, prapředci prasat a koní. Před mnoha miliony lety žilo na planetě spoustu fascinujících zvířat. A některá zvířata byla kombinace snad hned několika dnešních tvorů najednou.

Predátorem nemusí být vyloženě jen dinosaurus. V dobách ještě před těmito obřími tvory existovala jiná zvířata, stejně dravá a fascinující. Jedním z nich byli Gorgonopsia.

Období křídy nabízelo spoustu dravců, žijících ve vodě i na souši. Akorát, že někteří vůbec nepůsobili dojmem predátora, spíš jakého „závodního plavce“. Jedním takovým, co by možná zmátl tělem, byl Hesperornis – vodní ptačí predátor.

Chladná noc 14. dubna roku 1912. Pro některé další normální noc, pro pasažéry na Titanicu noc, která rozhodne o jejich životě. Loď, která pro ně měla být životním zážitkem, pro některé byla poslem smrti.

Období pozdní křídy, teplé klima, bohatý podmořský život. Mořská hladina byla vysoká, většina pevniny byla zatopená. A v takovém prostředí byly ideální podmínky pro to, aby tu mohl žít jeden z vrcholových predátorů – Hainosaurus.

Období miocénu nabízelo mnohé druhy fantastických zvířat – hyeny, obrovští vlci, šavlozubí tygři. Ale také zde žil obr, pro kterého byly charakteristické dlouhé a rovné kly a zvládl přežít změny klimatu od tepla po chlad. To byl Stegodon.

Po vymření dinosaurů se na Zemi objevily nové druhy zvířat – stejně impozantní, jako byli dinosauři. Sice už ne tak obří a těžcí, přesto ale svou velikosti a životním stylem vzbuzovali hrůzu a respekt. Jedním z nich byl obří pták Gastornis.

Stejně jako v období jury a křídy také období miocénu dokázalo nabídnout pořádné obry. V oblasti dnešní Amazonky kralovalo dané oblasti velké monstrum, dávajíc jiným na vědomí, že tady je vládcem on. Purussaurus, obří titán, který děsil okolí.

Nebyl to dinosaurus, ani žralok, ani klasický krokodýl. Dakosaurus byl tvor, který spojil to nejlepší a vytvořil jednoho z nejpodivnějších a nejrychlejších dravců jury.

Jeho lebka měřila skoro metr, zuby zvládly rozdrtit kost a pohled měl prázdný jako něco, co nezná strach. Entelodon – zvíře, které připomínalo prase, ale chovalo se jako démon. V oligocénu mu neunikl skoro nikdo.

Až 7 metrů dlouhý ještěr, který žil na území Austrálie v období pleistocénu. Ačkoliv se při slovu ,,ještěr“ všem vybaví dinosauři, evolučně do této kategorie nespadají a nejsou tedy těmi největšími ještěry. Je jím Megalania prisca.

Hbité tělo, délka až 14 metrů. Sice jen o něco málo menší než Mosasaurus, i tak ale dokázal v okolních obyvatelích moře vyvolat svým zjevem hrůzu. Však také to byl kus pořádného predátora.

Byl téměř stejně velký jako legendární žralok a měl větší, silnější zuby než jakýkoli jiný savec v historii. Livyatan melvillei byl predátor, který dělal z oceánu peklo pro všechny ostatní velryby.

Byl vyšší než dům, těžší než dva sloni a dokázal spásat listí z vrcholků stromů. Paraceratherium, dávný příbuzný nosorožců, vládl planetě miliony let – než ho změna klimatu pomalu smazala z povrchu Země.

Vypadal jako slon, ale nebyl jím. Měl kly stočené dolů a chobot, kterým stahoval větve v pralesích třetihor. Byl vládcem světa před mamuty – dokud nepřišlo ochlazení, které změnilo dějiny planety.

Detektivové Mulder a Scully by se nejspíš vyřádili na zkoumání tvorů z období kambria. A že jich bylo. Každý jinak stavěný, každý potřeboval něco jiného. Na mořském dně kralovali trilobiti, červi, a „v prvním patře“ už vévodili predátoři.

Byl největším jelenem všech dob. Jeho parohy měřily přes tři metry a vážily desítky kilo. Evoluce mu je dala jako korunu, ale i jako prokletí. Když se Evropa zazelenala, jeho síla se proměnila v past.

Nebyl tak mohutný jako slavný Smilodon, ale byl rychlejší a chytřejší. Lovil ve dne, spolupracoval ve smečkách a zvládl přežít v době, kdy světu vládl mráz. Když se Země oteplila, zmizel beze stopy, tak jako mnoho jiných pravěkých zvířat.

Byl obrovský, klidný a jistý ve svém rytmu. Každý rok usínal pod zemí a čekal, až se svět zase probudí. Když ale zima ustoupila a Evropa se zazelenala, pro něj to byl konec. Nepřemohl ho mráz, ale jaro.

Byl dravec a možná i společník. Přežil mráz, hlad i tmu, ale ne změnu světa. Když led roztál, postupně zmizel také. Přesto s námi dnes žijí jeho vzdálení příbuzní a považujeme je za nejlepší přátele člověka.

Žila v Evropě dřív než my. Silnější než vlk, chytřejší než lev, odvážnější než cokoli, co se pohybovalo po sněhu. Když se svět oteplil, zmizela. Ale její kosti vyprávějí, že kdysi se Evropa bála v noci dýchat.

Ti, co neradi mluví před ostatními lidmi, mi dají jistě za pravdu. Velká místnost, mikrofon u stolku a odpovídat na dotazy, debatovat s ostatními. A přitom to jediné, co jste chtěli, bylo sedět u stolku a nanejvýš přikyvovat.

Dokonale přizpůsobený mrazu, s dlouhou srstí a rohem k odhrnování sněhu. Žil po boku mamutů, sobů a pravěkých lidí. Pak se planeta oteplila, tráva zmizela a s ní i jeden z nejúchvatnějších tvorů pleistocénu.

Byl větší než dnešní lev, silnější než tygr a přizpůsobený na zimu, jakou si dnes těžko představíme. Lovil na mamutí tundře a jeho obraz se dochoval v jeskynních malbách starých 30 tisíc let. Lev jeskynní nebyl mýtus – byl to skutečný král severu.

Období jury bylo érou, ve které žilo spoustu masožravých dinosaurů. Měli k životu ideální podmínky – bujná vegetace, k tomu výskyt obřích sauropodů. Do této společnosti vstoupili také obří masožravci, z nichž tehdejším králem byl torvosaurus.

Až dvoutunový dinosaurus, který vzhledově připomínal známějšího Tyranosaura. I on měl ale své místo mezi tehdejšími dravci a rozhodně nebylo pro ostatní dinosaury dobré ho potkat.

V dobách před prvním objevením dinosaurů kraloval vodám tvor, který svým vzhledem s trochou fantazie připomínal Loch Ness příšeru. Měřil až 4 metry a mohl se pohybovat jak ve vodě, tak po souši. Nebyl ni rybou, ani plazem, ale jejich prostředníkem.

Čtyři silné končetiny s plovacím blánami na konci. Po souši se pohyboval pomalu, dost neohrabaně, ve vodě se ale měnil na rychlého tvora. Stál u zrodu evoluční proměny – u okamžiku, kdy ze země přejde savec do vody a stane se z něj vodní král.

Období pleistocénu nabízelo jak rozmanitost klimatu, tedy od chladu až po teplo, tak rozmanitost fauny, která v té době žila. Před 2,5 miliony lety se po Zemi procházeli mamuti, obří lenochodi anebo také známí šavlozubí tygři smilodoni.

V období eocénu bylo teplejší klima, nebyly zde ledovce, převažovaly tropické lesy. Prostředí, kde Andrewsarchus žil, zahrnovalo i zavodněné oblasti, takže měl k dispozici potravu jak ze souše, tak z vody.

Šedesát milionů let zpětně se naše planeta vzpamatovávala z katastrofy, která ukončila éru dinosaurů. Nastalo jiné klima, vládly zde nové druhy zvířat. S novým podnebím a podmínkami se objevili noví živočichové, kteří působili prazvláštně.

Po dopadu meteoritu a změnách klimatu éra dinosaurů nadobro skončila. S postupným zotavováním ekosystému nastoupila nová éra živočichů, stejně zajímavých a impozantních. A Pristichampsus byl jedním z nich.