Flying Revue

Létání v Alpách má své krásy, ale i svá nebezpečí. Kromě rychle se měnícího počasí je hlavně v létě potřeba myslet na hustotu vzduchu. Hustota vzduchu se snižuje s nadmořskou výškou a s teplotou. Na dnešním videu uvidíte přistání na jednom z nejvýše položených evropských letišť během horkého červencového odpoledne.

Sever Norska je v hezkém počasí úžasný. Problém je, že těch hezkých dnů je tu málo. Na dnešním videu ale uvidíte jedno přistání a vzlet právě ve slunečném dni. Přistání na letišti Hasvik nedaleko nejsevernějšího bodu pevninské Evropy. Letiště Hasvik je jedno z těch několika letišť na světě, kde dráha začíná i končí na břehu moře. Je to také jedno z letišť, která jsou součástí norského dopravního systému. Díky dvěma denním leteckým spojům udržuje zdejší komunita pravidelné spojení s vnějším světem.

Dnes si prožijete nejen zajímavé přistání na horském letišti Valle v Norsku, ale také úžasné přiblížení k němu. To vede malebným údolím řeky Otry, která je vidět, jak se při přiblížení k letiště klikatí pod letadlem. Určitě vás taky zaujme pohled na jeden z mnoha vodopádů i mohutné skály tyčící se v blízkosti letiště.

Ve Francii leží největší počet altiportů na světě. Jako altiporty se označují letiště ležící obvykle vysoko v horách, jejichž dráha je vybudovaná v horském svahu. Přistávat tu lze jen do kopce a vzlétat jen z kopce. Pro přistávání na altiportech je potřeba projít speciálním kurzem. Na dnešním videu uvidíte přistání a vzlet z altiportu Megéve.

Příležitosti pro světové rekordy je stále méně. Jedna se ale objevila v možnosti uletět co největší vzdálenost letadlem do maximální váhy 600 kg. Dnešní video vám ukáže jak vypadala příprava i vlastní provedení rekordního letu dlouhého 1915 km, který se 7. května 2023 zapsal do letecké historie. Světový rekord v doletu letadel do maximální váhy 600 kg nyní tedy drží česká posádka Jiří Pruša/Eliška Kudějová, kteří trať odletěli ve slovenském letadle Shark 600.

Vytvořit leteckého průvodce po Evropě na jehož přípravě pracuji už několik let, znamená nejen přistát na tisícovkách letišť v různých zemích Evropy, ale také je nafilmovat, nafotit a zjistit o nich základní informace. V dnešním videu uvidíte minutové přistání na sicilském letišti Capo d´ Orlando, ležícím na břehu moře. Přistání proběhlo v neděli brzy ráno, a tak uvidíte i ranní rozbřesk nad Sicilií.

Ve Francii vedou alpské přistávací dráhy často po svahu. To znamená, že se na nich musí přistávat směrem do kopce a vzlétat z kopce. Přistání na takové dráze, kterou si vytvořil majitel zámku Montmeilleur ve francouzských Alpách, si dnes můžete v detailu prohlédnout.

Letět v záporné výšce pilota trochu znejistí. V okolí Mrtvého moře, to ale je docela normální. Zde také ve výšce nebo spíše „nížce“ mínus 394 metrů pod hladinou světového moře leží nejníže položené letiště světa Metzada, na které se dnes podíváme.

Alpská letiště leží ve výškách mezi 1000 až 2000 metrů nad mořem a řada z nich má skloněnou dráhu. To v kombinaci s častým turbulentním větrem vyžaduje opatrnost jak při přistání, tak při vzletu. V tomto videu uvidíte přistání na předalpském letišti, které sice neleží tak vysoko, ale má dráhu již mírně skloněnou a jeho okruh je částečně omezený nedalekými horami.

Pokud vlastníte soukromou přistávací dráhu, tak si ji můžete pojmenovat jak chcete. Majitel krásné dlouhé dráhy ležící pár metrů od pláže v severní Sicílii se věnuje mytologii, a tak svou dráhu pojmenoval Minotaurus a Medúza. Přistání zde bylo celkem napínavé, ale ještě napínavější bylo to, jak se dostat z téměř hermeticky uzavřeného srubu, kterému se zasekl zámek a dveře tedy nebylo možné zevnitř otevřít. Všechny zážitky z letiště Minotaurus a Medúza vám přináší dnešní video.

Dnešní video vám ukáže přistání na dráze s názvem Ose v hlubokém údolí řeky Otra v jižním Norsku. Uvidíte jednak strmé klesání do úzkého údolí i to, jak špatně může být vidět přistávací dráha, když se k ní blížíte proti zapadajícímu slunci. Dnešní video je první ze série, kterou věnujeme zajímavým letištím i místům Norska.

Naše dnešní video vám představí světoznámé Niagarské vodopády. Každou vteřinu zde padá do hloubky asi 50 metrů více než 40 krychlových metrů vody. Vodopády představují turistickou atrakci jak z kanadského, tak z amerického břehu. Vy budete mít možnost vidět oba tyto břehy a tak neváhejte a na video se podívejte.

Velká jezera (Superior, Michigan, Huron, Erie a Ontario), o která se dělí USA a Kanada obsahují pětinu světových zásob sladké vody. Jejich celková plocha je 245 000 km2. To je asi třikrát více, než je rozloha Česka. Na jejich pobřeží leží města jako Detroit, Chicago, Toronto, Cleveland nebo Buffalo. Ve videu uvidíte Detroit, Cleveland a Buffalo, což jsou města ležící u břehů jezera Eri.

V dnešním videu uvidíte z ptačí perspektivy národní park Zion, což je jeden z nejnavštěvovanějších amerických národních parků. K tomu pak ještě poušť Mohawk i oázy a hory, které se v ní nacházejí. To i díky tomu, že na naší původně plánované trati na západ USA probíhalo vojenské letecké cvičení.

Národní park Bryce Canyon leží hodně vysoko a v hůře přístupné krajině. Dostane se do něj tedy mnohem méně turistů než do jiných parků v Utahu nebo v Arizoně. Podívat se na jeho krásy z letadla představuje skvělou příležitost, jak jej vidět v celé jeho nádheře.

Je to právě řeka Colorado, jejíž vody pomohly vytvořit neopakovatelné kamenné útvary. Ty jsou dnes z velké části chráněné v národních parcích států Utah a Arizona a ročně se na ně jezdí dívat statisíce turistů. V tomto dílu našich videí odhalujících krásy světa z nebe se můžete podívat na krásy parků Canyonlands a Arches.

Pohádkové tvary skalních věží v národním parku Monument Valley zná z filmů, reklam nebo prostě z fotografií asi každý. Na dnešním videu si je můžete prohlédnout z letadla. Skalní věže a útvary s romantickými názvy jako Big Indian nebo Three Sisters vám zcela jistě učarují a pochopíte, proč si je indiáni kmene Navajo tak ostražitě chrání.

Jezero Powell vzniklo nad přehradou postavenou v Glen Canyon na řece Colorado v Arizoně. Není to klasické jezero, ale jedná se o zaplavené průrvy, rokle i kaňony v okolí řeky Colorado a jejích přítoků. Zabloudit zde při projížďce na člunu není žádný problém. Na dnešním leteckém videu uvidíte proč a pochopíte také proč sem každý rok směřují neuvěřitelné dva miliony turistů.

Létat na Grand kaňonem v Arizoně je úchvatná záležitost – jakoby nekonečný prostor toho ohromného kaňonu který je místy hluboký skoro dva kilometry. K tomu krásné barvy všech těch kamenných útvarů po stranách i uprostřed a na dně se klikatící proslulá řeka Colorado... Pokud vás zajímají přírodní krásy, tak si tohle video určitě nenechte ujít.

Proslavená Route 66 zvaná též Matka silnic, spojovala Chicago a Los Angeles. Měřila 3940 km a od roku 1926 do roku 1985 byla součástí amerického dálničního systému. Dnes už z ní existují jen nesouvislé úseky. V dnešním videu uvidíte přelet indiánské rezervace Navajo v Arizoně, kde Route 66 dnes nahradila moderní dálnice číslo 40. V rezervaci Navajo je také národní park Petrified Forest.

Nejen přeletět přes Francii až k Pyrenejím, ale i jezdit po silnici a navíc i překonat velký kus moře je se správným vírníkem možné. Ve videu tedy uvidíte, jak se dá takovým strojem doletět až na Malorku a tady pak ještě po vlastních uběhnout maraton. K tomu spatříte ještě spoustu přírodních krás a pak se zase vzduchem přes Alpy vrátíte domů.

Dnes přeletíme napříč floridské letiště Orlando, abychom doletěli až nad dráhu pro raketoplány na Cape Canaveral na Floridě. Ta se se svou délkou 4600 metrů řadí mezi nejdelší vzletové a přistávací dráhy na světě a také její šířka je impozantní – 91 metrů. Leží ve vojenském prostoru, a tak je možné ji přeletět jen občas o víkendu.

Následující video vám ukáže hodně z toho, co všechno se dá s vírníkem prožít. Se svatebčany přeletíte Malou Fatru, Tatry i Karpaty, doletíte do Rumunska, píchnete kolo, trochu vás vystraší bouřka, projedete se vírníkem po rumunské silnici, přeletíte Draculův hrad, prohlédnete si letecké muzeum a taky muzeum motorek a ještě spoustu dalších věcí, a to vše během necelých dvaceti minut.

Po světě létá asi 25 tisíc dopravních letadel a z nich každý rok téměř tisícovka končí svůj život na některém z odkladišť. Dneska vám ukážeme jak takové odkladiště, kam letadla odcházejí na odpočinek, vypadá. Nejvíce takových míst najdeme na západě USA, kde je suché podnebí. Pár takových odkladišť se ale najde i v Evropě.

Přeletět do Itálie vírníkem už asi nikoho tolik nepřekvapí tak jako možnost vírníkem dojet k šikmé věži v Pise nebo ke Koloseu v Římě. A to je právě to, co můžete na dnešním videu vidět. Jedná se o světový unikát, protože o kombinaci létajícího stroje a auta se dlouhodobě pokouší více konstrukčních týmů. Tak daleko jako Pavel Březina a jeho tým se ale zatím zřejmě nikdo jiný nedostal.

V dnešní, poslední části dokumentu Karibské ostrovy z nebe uvidíte ostrov Svatý Salvador, kde v roce 1492 přistál Kolumbus a kde tedy začal novověk. Odsud pak společně odletíme do hlavního města Bahamských ostrovů – Nassau a následně se pak společně vrátíme na letiště Opa Locka nedaleko Miami na Floridě. Tady celou leteckou expedici nad Karibskými ostrovy ukončíme.

Dnes si prohlédneme Trinidad a Tobago, pak vyrazíme zpět směrem na Floridu. Přistaneme na ostrově Barbados, kde jsme si půjčili motorku, která se nám stala téměř osudnou. Na ostrově jsme s domorodci oslavili Velikonoce a pak jsme přes ostrovy Dominika, Svatá Lucie a Martinik pokračovali zpět na sever. Na videu můžete také vidět kouřící sopku Montserrat a letmé přistání na letišti Svatý Bartoloměj.

V dnešním dílu dokumentu Karibské ostrovy z nebe uvidíte pokus o přistání na jednom z nejsložitějších letišť na světě - Svatý Bartoloměj. Následně pak přelet sopky Montserrat a přistání na francouzském ostrově Guadeloupe. Další cesta povede na jih směrem do ostrovního státu Grenada vás vezme přes ostrovy Svatá Lucie, Martinique i ostrovní stát Svatého Vincence a Grenadin.

Ve třetím dílu dokumentu Karibské ostrovy z nebe přeletíme z hlavního města Dominikánské republiky Santo Dominga do hlavního města Porto Rica – San Juan, které si prohlédneme i ze země. Pak přes Americké i Britské Panenské ostrovy až na Letiště princezny Juliany v holandské části ostrova Svatý Martin, které je proslavené tím, že zde těsně nad pláží přistávají velká dopravní letadla.

Dnes odletíme společně z Floridy přes Kubu na Kajmanské ostrovy a odsud pak na Jamajku a přes Haiti až do Dominikánské republiky. Z Kuby toho moc neuvidíte, protože tam jsme museli letět hodně vysoko, abychom náhodou nefotili. Zato ale poznáte hlavní města Kajmanských ostrovů a Jamajky, prožijete trochu nervozity kvůli docházejícímu benzínu a nakonec se vmísíte do lidové veselice v Santo Domingu.

V první epizodě leteckého dokumentu Karibské ostrovy z nebe vám ukážeme, jak vypadá a jak je důležitá předletová prohlídka letadla, uslyšíte část komunikace při průletu kontrolní zónou letiště Miami International a prohlédnete si mosty spojující jednotlivé ostrovy souostroví Florida Keys. V příštím díle poletíme přes Kubu a Kajmanské ostrovy na ostrov reggae – Jamajku.

V dnešním závěrečném, osmém dílu dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ uvidíme odlet z Portorože a vyslechneme i předletovou komunikaci. Pak přistaneme na sportovním letišti Lido u Benátek a nakonec se nám podaří pár minut kroužit přímo nad středem Benátek. Tyhle záběry jsou naprosto unikátní, protože nad Benátky není možné se jen tak s malým letadlem dostat.

Dnes se vydáme z Dubrovníku na více než čtyřhodinový let podél chorvatského pobřeží do Portorože ve Slovinsku. Uvidíme ústí řeky Neretvy, ještě jednou krásné ostrovy Kornati a chvíli strávíme i nad souostrovím Brioni, kam si komunistický vůdce Tito zval světové celebrity. Nakonec zakroužíme nad městem Rovinj, přeletíme do Slovinska a přistaneme na sportovními piloty oblíbeném letišti Portorož.

V šesté části dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ si prohlédneme přístav a městečko Hvar. Poté doletíme nad Pelješacký průliv, kde se podíváme na krásný přístav a městečko Korčula a odsud se přeneseme nad starobylé město Dubrovník. Tady dáme během přistávacího manévru raději přednost většímu dopravnímu letadlu. Navíc bude možné se dovědět trochu víc o tom, co vše se dá vyčíst z palubní obrazovky.

Pátá část dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ nám ukáže přístav a město Split i dramatické ústí řeky Cetiny do Jaderského moře. Pak přeletíme kamenolom na světoznámý mramor a po chvíli váhání přistaneme na prázdném polním letišti ostrova Hvar. Krásu nejstaršího chorvatského města Stari Grad na Hvaru si prohlédneme večer a ráno i ze země a pak po troše nervozity odletíme směrem k Dubrovníku.

Dnešní, čtvrtý díl dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ nám ukáže úzký a dlouhý ostrov „Dugi Otok“ a hned po něm pak souostroví Kornati, jehož ostrůvky mají úžasné tvary. Přeletíme ostrov Kaka, během vyčkávání na odlet dopravního letadla z letiště Split si taky zakroužíme nad bodem LIMA 3 a nakonec ve Splitu přistaneme.

Ve třetí části osmidílného dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ uvidíte odlet z Rijeky směrem na jih do Zadaru. Cestou také přeletíme krásné ostrovy, zátoky i místa kde vzniká známý vítr Bora. Pak přistání i vzlet z letiště Zadar a chvíle kroužení nad tímto nádherným městem a jeho přístavem.

Druhý díl osmidílného dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ vám ukáže odlet z letiště Pula, přelet atraktivních ostrovů Cres, Rab a Krk i přistání na letišti v Rijece. Je zde zachycena i komunikace během vzletu z Puly a přistání v Rijece. Ve třetím díle, který budeme publikovat za týden, uvidíte let z Rijeky do Zadaru a během něj opět krásné ostrovy i pobřeží Jadranu.

První díl osmidílného filmového dokumentu „Jaderské ostrovy z nebe“ ukáže zákulisí přípravy letadla, představí posádku a zároveň se v něm přenesete přes Alpy až na letiště Pula v chorvatské Istrii. Celé video trvá jen osm minut, ale dovíte se i uvidíte toho opravdu hodně. Další díl ukazující záběry chorvatských ostrovů a pobřeží uvidíte zase za týden.

Po radosti z prvního přistání vírníku na úbočí hory Mont Blanc bylo potřeba se odsud také dostat. Sníh se bořil, nepomohlo ani jej udupat. Bylo proto potřeba oba vírníky podvěsit pod helikoptéru a ze svahu s nimi odletět. I to ale přineslo svůj problém - ohnuté listy rotorů. Jak to celé dopadlo, uvidíte v této druhé, zavěrečné části expedice s vírníky Gyromotion k masivu Mont Blanc.

Vírník nabízí skvělé možnosti leteckého cestování. Ke vzletu i přistání využívá kratší pozemní dráhy než letadla. Přidělat mu na kola lyže, vyletět z Přerova a přistát s ním v zasněženém úbočí masivu Mont Blanc, pak ukazuje na ještě úplně jiný rozměr. Jedna věc je přistát, ale druhá je zase odletět. Co bylo potřeba udělat pro odlet, uvidíte ve druhé části tohoto videa příští týden.

Burg Feuerstein je jedno z téměř stovky letišť, které se nacházejí v Bavorsku. Má velmi zajímavé kopcovité okolí, ale také dráhu, která se uprostřed láme a ze stoupání přechází do klesání. Vzniká na ni tak hrb, kvůli němuž není z malé výšky nebo ze země vidět na druhý konec dráhy. Je proto potřeba se před vzletem nebo přistáním ujistit, že na dráze nebo v její blízkosti není žádná překážka.

Letiště Arnbruck leží na německé straně Šumavy a má úzkou betonovou dráhu. Přiblížení na dráhu 34 vede poměrně nízko nad stromy pokrývající úbočí jednoho z kopců v okolí. Arnbruck se může stát skvělým cílem leteckých turistů z Česka, protože je to odsud do Prahy jen asi 35-45 minut letu.

Soukromé přistávací dráhy jsou skvělé, ale někdy také krátké, někdy špatně udržované, jindy ve svahu nebo hrbolaté. Ta dnešní, Lastovka Prvenci ve Slovinsku měří 300 metrů, což není úplně špatné, ale na jednom jejím konci jsou stromy a vesnická stavení.

Při filmování letišť ve Slovinsku jsme se dostali taky na soukromé horské letiště Hude Ravne. Je to spíše jen travnatá dráha ve svahu, která má délku jen asi 220 metrů. Přistání nám navíc komplikoval poměrně silný turbulentní vítr. Na dnešním videu uvidíte, jak to přistání dopadlo.

Největší a hlavní město Grónska má asi 18 000 obyvatel. Leží na západním pobřeží Grónska a jeho letiště má, stejně jako většina dalších grónských letišť, betonovou dráhu nalitou na skalnatém podloží. Dráha není nijak dlouhá, a tak tu mohou přistávat jen menší letadla.

Maďarsko má celkem 81 registrovaných letišť a přistávacích drah. Řada z nich nabízí skvělé pilotní i cestovatelské zážitky. Dráha Bodmér-Felcsút, na kterou se podíváme dnes, leží asi 120 kilometrů jihovýchodně od Bratislavy a je to jedna z těch pilotně zajímavých. To hlavně proto, že je schovaná v lese, který je obklopený výše položeným terénem. Navíc je ta dráha poměrně úzká.

Let z Narsarsuaqu podél západního pobřeží Grónska směrem na sever jsem si chtěl rozdělit na dvě kratší části, a tak jsem se rozhodl přistát na letišti Paamiut. To zajišťuje spojení se světem stejnojmenné osadě s celkem asi 1500 obyvateli. Během letu nad krajinou připomínající pravěk jsem se snažil najít co nejlepší cestu, abych se nedostal do mizerného počasí, které se blížilo ze západu od Kanady.

Přiblížení k letišti Narsarsuaq horským údolím, nad ledovci i fjordem je úchvatné. Do poslední chvíle není jasné, v kterém údolí vlastně leží. Dlouho také není možné navázat rádiové spojení s kontrolní věží letiště. Když se pak vše vyřeší, přistanete na betonové dráze postavené americkou armádou během 2. světové války pro letadla, která chránila spojenecké konvoje mezi Severní Amerikou a Evropou.

Letiště Kangerlussuaq známé také jako Søndre Strømfjord sloužilo za 2. světové války jako americká letecká základna. Je to jedno z pouhých dvou letišť v Grónsku, kde mohou přistávat trysková dopravní letadla, a tak spojuje Grónsko se světem i přesto, že zde žije jen asi 500 obyvatel. Prakticky všichni cestující zde proto jen přestupují. Přiblížení k němu vede úžasnými fjordy.

Švýcarsko má celkem 53 mezinárodně registrovaných letišť. Při jejich filmování pro videobanku letišť, kterou Flying Revue nabízí pilotům z celého světa, jsme se dostali také na letiště Kagiswill, které leží na dně hlubokého údolí nedaleko od Luzernu. Po přeletu hor je potřeba do údolí sklesat ve spirále nad jezero. Pokud se přistává na dráhu 03, tak je potřeba se k prahu dráhy příblížit poměrně nízko nad střechami domů.

Island je úžasný ostrov pokrytý sopkami a množstvím stop po jejich starších i zcela nedávných erupcích. Island má také řadu zajímavých letišť a přistávacích drah z nichž některé mají kvůli okolnímu terénu celkem komplikované postupy pro přistání. Tím možná nejznámějším je Isafjordur ležící na severozápadě Islandu. Přistání je tu komplikované tím, že osa dráhy vede na obou stranách směrem do hor. Přistání, zejména malých dopravních letadel, tu vyžaduje praxi a zručnost. Dnešní video vám ukáže, v čem ty problémy jsou.

Grónsko je úžasná země. Jako byste se vrátili o pár tisíciletí v čase. Žádné železnice, žádné silnice, jen pár malých měst, minimum stop lidské existence. Zato hodně skal, fjordů, ledovců, sněhu i hor. V dnešním videu vám ukážeme přistání na letišti Ilulissat ležícím v zálivu Disko, kam ústí Ledovcový fjord. Tudy do zálivu připlouvá ohromné množství ker vznikajících odlamovaním ledovce Jakobshaven. Kry se pak volně potulují po Disko zálivu.

V České republice máme celkem kolem stovky letišť s mezinárodním kódem. To je s ohledem na velikost republiky možná největší hustota takových letišť na světě. K tomu pak navíc přistupují ještě registrované soukromé plochy SLZ. Ty vznikají obvykle na místech vlastněných leteckými nadšenci a jejich přistávací dráhy jsou obvykle travnaté a mají délku od 250 metrů do kilometru. Některé z nich jsou položené ve složitém terénu nebo v blízkosti různých překážek, a tak je potřeba tam přistávat nejen opatrně, ale také při respektování určitých postupů. Ta dnešní plocha SLZ má na jedné straně dráhy vedení vysokého napětí a domy. Přistávat i odlétat je tedy možné jen na jednu stranu. Jak to vypadá uvidíte nyní na videu.

Během letecké expedice do Grónska jsem přistál i na několika letištích na Islandu. Jedno velmi zajímavé leží na sopečných Vestmanských ostrovech, které se nacházejí jen asi 10 km od pobřeží Islandu. Jejich letiště leží na vysokém útesu a tak je přiblížení na něj hodně zajímavé.

Letecká expedice Flying Revue do Grónska letos na přelomu července a srpna vedla přes Faerské ostrovy a Island a odsud pak na východní pobřeží Grónska. Na dnešním videu uvidíte, poslední část více než tříhodinového letu z Reykjavíku na letiště Kulusuk, které leží na malém ostrově u východního pobřeží Grónska. Během přiblížení k letišti ubíhaly pod letadlem v modrém moři úžasné kry a po stranách skalnaté vrcholky.

V Linci mají dvě letiště – jedno dopravní a jedno sportovní. Přistávat na tom dopravním je celkem standardní záležitost, protože má dlouhou betonovou dráhu před kterou nejsou žádné překážky. Přistávat na sportovním letišti Linec Ost je trochu komplikovanější, protože v oblasti konečného přiblížení na dráhu 15 jsou sloupy a dráty vysokého napětí, kterým je potřeba se bezpečně vyhnout.

Podívejte se jak vypadá přistání, když je přes dráhu natažený drát elektrického ohradníku. Není to něco, co je třeba obdivovat, je to spíše varování pro každého pilota, aby se podobným situacím vyhnul.

Dnes naposledy se s Cessnou 172 vydáme nad divukrásné scenérie Islandu. V šestém videu z létání nad Islandem uvidíte vzlet z letiště Einihotsmelar a přelet směrem přes ledovce až k masivu sopky Eyjafjallajökull, která v roce 2010 ohrožovala letectví v Evropě a Severní Americe. Tentokrát se nám podařilo její zasněžený kráter najít. Odsud pak už návrat podél jižního pobřeží zpět do Reykjaviku. Toto byl náš poslední let nad Islandem.

Na dnešním pátém videu z létání nad Islandem se vydáváme z Reykjavíku podél západního pobřeží Islandu až k sopce Snaefellsjokull. Jícen této sopky označil Jules Verne jako vstup do středu Země. Let pokračuje přes poloostrov Snaefellsnes a rybářské vesničky až nad ledovce na islandské Vysočině. Od nich pak na polní letiště Einihotsmelar.