Jakub Grulich

Liberální demokracie, která prosazuje ambiciózní „zelené“ cíle bez ohledu na sociální a ekonomické dopady, riskuje nejen ekonomické oslabení a deindustrializaci, ale i politickou destabilizaci.

Ve Švýcarsku je normální rozhodnout, jakou péči chcete na konci života – a stát to respektuje. V Česku je to stále byrokratické tabu, které nám bere možnost volby i důstojnosti.

35 let po revoluci se stále bojíme jiných názorů. Demokracii jsme chtěli, ale diskuzi jsme se nenaučili. Místo argumentů přichází nálepky, místo dialogu vylučování. Kam až nás to zavede?

Duševní stav dnešní politiky je zrcadlem vztahů mezi jednotlivými sociálními skupinami . Polarizace a ostrakizace názorových oponentů se stávají běžným nástrojem politického boje – a právě tím se postupně rozkládá samotný základ demokratické kultury.

Politická debata o eutanazii v Česku se zvrhla ve frašku. Z vážného tématu se stala ideologická přestřelka mezi lidovci a starosty, a to bez základního pochopení pojmů, bez odborných dat a bez odpovědnosti na obou stranách.

Tvrzení, že nákup zbraní nám zajistí bezpečnost, zní lákavě jednoduše. V realitě, kdy armáda trpí ztrátou důvěry mezi vojáky i veliteli a politickými tahanicemi ve velení, však může jít spíše o nebezpečnou iluzi než reálný příspěvek k obraně státu.

Je-li základním kamenem demokracie důvěra – v instituce, v pravidla hry a ve schopnost společnosti potrestat podvodníky – pak je tzv. bitcoinová kauza tím nejhorším, co nás mohlo potkat.

Článek „Smrt jako předvolební téma. První strana si dala do programu eutanazii“ otevírá důležité a společensky závažné téma. Bez komplexní legislativy řešící otázku dříve vysloveného přání, to však dopadne jako vždy. Totiž nijak.

Změna v úhradě zubních výplní ze zdravotního pojištění má přinést modernější bílé plomby místo zastaralého amalgámu. Jenže realita může být bolestivější, než se zdá – pro pacienty i pro celý systém.

Představa, že samotné nalití dalších peněz do zdravotnictví by mohlo zlepšit dostupnost zdravotní péče či zkrátit dlouhé čekací doby, jak se ve svém komentáři domnívá Luděk Staněk, je bohužel mylná.