Příroda

Pletení pomlázky je jedním z nejstarších dochovaných zvyků, který v sobě snoubí lidovou víru s hlubokou znalostí jarní přírody. Pomlázku dnes vnímáme především jako symbol Velikonoc. Její podstata ale tkví v botanických procesech a unikátních vlastnostech vrbového dřeva.

Maja Lunde uzavírá své ambiciózní „klimatické kvarteto“ na mrazivých Špicberkách. V románu Sen o stromě se vrací k tématu odpovědnosti za naši planetu, tentokrát skrze vzácná semena a odkaz Nikolaje Vavilova. Finále, jehož vydání paradoxně zbrzdila skutečná pandemie, nás zavádí do světa zasaženého nákazou a izolací. I tento díl přináší zásadní poselství pro dnešní svět.

Když si v obchodě vybíráte potraviny a narazíte ve složení na „ regulátor kyselosti - kyselina citronová“ nebo kód E330, vaše mysl vám pravděpodobně vykreslí obrázek prosluněného sicilského sadu, kde se z čerstvých plodů lisuje zářivě žlutá šťáva. Pravda je však jiná. Na pohled méně vábná. Naprostá většina kyseliny citronové, kterou dnes lidstvo zkonzumuje, totiž citron neviděla ani z dálky. Jejím skutečným výrobcem je plíseň kropidlák černý. Mají v tom prsty i zlaté české ručičky. Proč jí vlastně v jídle potřebujeme?

Jistě jste i vy slyšeli, že jsou elektromobily drahé, složité a v reálném světě nepoužitelné. Následující text vám nabízí osobní zkušenost člověka, který se i přes tyto „pravdy“ rozhodl si na základě praktických a ekonomických argumentů ojetý elektromobil pořídit. Jak a proč se rozhodoval a jaké jsou jeho zkušenosti s malým elektromobilem?

Loni 10. listopadu byl zastaven příjem žádostí do programu Nové zelená úsporám. Důvodem bylo vyčerpání alokovaných 27 miliard korun, které zmizely mnohem dříve, než se původně plánovalo. Situace se vyhrotila teď v březnu, když nový ministr životního prostředí přišel s novými podmínkami. Jak by postupoval Petr Hladík?

Příroda někdy napíše scénář, u kterého se tají dech i zkušeným odborníkům. Ve wroclawské zoologické zahradě se odehrál jeden z těch tichých, ale o to silnějších příběhů, které nám připomínají, proč má smysl bojovat o každý jeden život. Hlavním hrdinou je stvoření, které vypadá, jako by ho někdo poskládal z náhradních dílů jiných zvířat - mládě hrabáče kapského (Orycteropus afer).

Dlouhé miliony let se život na Zemi v našich zeměpisných šířkách řídil jedním neochvějným pravidlem. Po dni plném slunce následovala noc osvětlená jen svitem Měsíce a hvězd. Během pouhých sta let, vteřiny v měřítku evoluce, jsme toto pravidlo zrušili. Světelný smog, dříve problém jen pro hrstku astronomů, se stal jedním z nejvlivnějších a nejničivějších faktorů naší doby. Proč je hmyz lampami tak lákán a proč tam vyvádí takové psí kusy? Jak to napravit?

Většina z nás chce pro včely, čmeláky a další opylovače to nejlepší, ale v dobré víře jim v zahradách často chystáme spíše pasti. Přitom stačí pochopit pár zákonitostí hmyzího světa. Zapomeňte na sterilní trávníky, přešlechtěné kultivary a nefunkční doplňky z marketů. Naučte se, jak vybudovat skutečné útočiště, které se nestane pro hmyz jen náhodnou restaurací s jednou kytkou, ale domovem, kde bude chtít žít a pomoci vám vypěstovat spoustu dobrot. Bez něj se vám to totiž v mnoha případech prostě nepodaří.

Zapomeňte na mozoly, drahá hnojiva a nekonečný souboj s plevelem. Metoda No-dig boří mýty o tom, že poctivý zahradník musí každý podzim a jaro zápasit s rýčem. Místo abyste půdu násilím obraceli, naučte se ji vrstvit po vzoru samotné přírody. Zjistěte, jak pomocí obyčejného kartonu a „černého zlata“ vytvořit úrodný ráj, kde za vás nejtěžší práci odvedou žížaly a mikroskopický „půdní internet“. Vaše zahrada bude kvést jako nikdy předtím a vaše páteř vám konečně poděkuje.

Filip Turek v reakci na kritiku své angličtiny prohlásil, že mnoho jeho odpůrců má „ptačí mozek“. Nejspíš to myslel jako urážku, nicméně biologie 21. století se na tento příměr dívá úplně jinak. Pokud byste se totiž opravdu narodili s ptačím mozkem, tak byste byli lepší řidič než jakýkoliv automobilový závodník.

Vyprahlá pole na jižní Moravě, kde se kdysi dařilo pšenici, a naopak vinice rozeseté po svazích Českého středohoří nebo dokonce v okolí Liberce. Problémy žateckého chmele. To není scéna z apokalyptického filmu, ale realita, ke které české zemědělství nezadržitelně směřuje. Klimatická změna totiž nepřekresluje jen teplotní mapy, ale samozřejmě ovlivňuje i to, co uvidíme na českých polích.

Představte si svět, kde se rodí pouze dcery. Pro lidskou společnost námět na sci-fi román, pro jednu z největších populací karet obrovských na světě je to však krutá realita dnešních dní. Vědecká studie publikovaná v časopise Current Biology odhalila velmi znepokojivou zprávu z oblasti Velkého bariérového útesu: severní populace těchto ikonických mořských plazů se v důsledku klimatických změn opravdu dramaticky „feminizuje“. U mladých želv tvoří samice neuvěřitelných 99 % populace. Pokud se trend nezmění, hrozí těmto prastarým tvorům v blízké budoucnosti úplný kolaps.

Máte pocit, že se na vás ze všech stran valí zákazy a drahota maskovaná „ochranou klimatu“? Nejste sami. Tady je upřímný pohled na současnou situaci běžného člověka, který nemá peněz na zbyt.

V posledních letech se budování tůní stalo symbolem boje proti suchu a snahy o návrat biodiverzity do české krajiny. Bagry se zakusují do luk, lesních lemů i zahrad s ušlechtilým záměrem. Vytvořit domov pro žáby, čolky a vzácný hmyz. Jenže vědecká komunita začíná bít na poplach. Ukazuje se totiž, že ne každá vodní plocha je pro přírodu požehnáním. Pokud je tůň špatně navržena, stává se z ní ekologická past.

Neviditelná armáda ochranářů se právě v těchto dnech pouští do záchrany milionů žabích poutníků. Jarní cestu za rozmnožováním ve vodě jim totiž mnohde kříží silnice. Kilometry fóliových zábran a nekonečné hodiny strávené u sběrných kbelíků jsou jedinou šancí, jak zachránit tisíce drobných životů, které mohou pomoci i vaší zahradě. Přečtěte si příběh o rozmnožování žab, o mravenčí práci ochranářů a o tom, proč jsou žáby důležité i pro vaši zahradu. Zapojit do záchrany se můžete i vy.

Moderní elektromobily jsou tu s námi už téměř dvacet let, přesto mají u řady lidí stále pověst drahých a složitých strojů, které se do běžného života moc nehodí. Ve skutečnosti elektromobily nemusí být ani složité, ani drahé. V této recenzi vám přiblížíme zkušenosti s elektrickým Citroenem ë-C3, který pořídíte za cenu lépe vybavené benzínové Fabie.

Většina z nás vnímá skládky jako ostudnou hromadu harampádí, která po nás zbude. S blížícím se zákazem skládkování využitelného odpadu v roce 2030 se však tento pohled mění. Skládky přestávají být jen místem pro „pohřbívání“ naší spotřeby. Stávají se strategickou zásobárnou surovin a energie. Stojíme na prahu odpadové revoluce. Bude naše infrastruktura ale stačit na likvidaci naší produkce odpadů?

Venku se probouzí jaro, ale v hloubi duše stejně cítím úzkost. Jako by i příroda věděla, že se nad námi stahují mračna. Těžká a dusivá mračna politické lhostejnosti, arogance a čisté touhy po moci, která nebere ohled na nic, co se nedá přepočítat na hlasy nebo peníze.

Hmyzí hotel propojuje zahradní architekturu s ochranou přírody. Ačkoliv se může zdát, že jde o jednoduchou dřevěnou krabici naplněnou přírodninami, realita je mnohem komplexnější. Aby se z vašeho estetického doplňku nestala ekologická past, je potřeba porozumět potřebám drobných tvorů, pro které tento azyl budujete. Správně postavený hotel se totiž během jediné sezóny promění v rušnou metropoli, která vaší zahradě zajistí bezplatné opylování a přirozenou ochranu proti škůdcům. Některou z popisovaných chyb obsahuje většina hmyzích hotelů nabízených v eshopech.

Fascinující svět mravenců Sericomyrmex amabilis nám ukazuje, že příroda už dávno vyvinula technologie, o které se my lidé teprve pokoušíme. Nová studie odhaluje, jak tito mravenci dokážou přeměňovat atmosférický oxid uhličitý (CO₂) přímo na krystalické brnění, čímž řeší nejen svou osobní obranu, ale i toxické prostředí ve svých hnízdech.

Téma léků na hubnutí dnes hýbe světem. Od chvíle, kdy se na trhu objevily moderní přípravky založené na bázi agonistů receptoru GLP-1 (Ozempic, Wegovy, Saxenda nebo Mounjaro), se zdá, že lidstvo konečně našlo „svatý grál“ v boji proti obezitě. Injekční pera, která dříve znali hlavně diabetici, se stala symbolem nové éry léčby obezity. S tím, jak se tyto látky stávají dostupnějšími i v pohodlnější formě tablet, se však začínají ozývat vědecké hlasy, které varují, že cena za štíhlou linii může být vyšší, než jsme si ochotni připustit. Nejnovější výzkumy ukazují, že snaha „ošálit“ přirozené bariéry trávení může mít vážné následky.

Koňské řehtání je jedním z nejikoničtějších zvířecích zvuků. Provází lidstvo tisíce let. Přestože každý jezdec i laik tento zvuk bezpečně pozná, vědci si lámali hlavu nad tím, jak přesně kůň takový zvuk vytváří. Koně jsou totiž ve zvířecí říši unikátní – dokážou něco, co většina ostatních savců prostě nesvede. Nedávný výzkum konečně poodhalil roušku tajemství.

Koňské řehtání je jedním z nejikoničtějších zvířecích zvuků. Provází lidstvo tisíce let. Přestože každý jezdec i laik tento zvuk bezpečně pozná, vědci si lámali hlavu nad tím, jak přesně kůň takový zvuk vytváří. Koně jsou totiž ve zvířecí říši unikátní – dokážou něco, co většina ostatních savců prostě nesvede. Nedávný výzkum konečně poodhalil roušku tajemství.

Zatímco běžné klíště tiše číhá především ve stínu listnatého lesa a jeho okrajů, noví přistěhovalci obsazují naše louky a pastviny. Piják lužní s mramorovaným štítkem obsazuje vlhké louky a exotická Hyalomma vás dokonce dokáže aktivně pronásledovat na sluncem zalitém vyprahlém výběhu. Pro naše psy a koně představují tito parazité riziko, na které nejsme zvyklí. Naučte se je poznat dřív, než je reálně objevíte.

Zatímco moderní armády sázejí na drony a neviditelné letouny, o osudu Kyjeva rozhodla i voda a bahno. Příběh řeky Irpiň ukázal, že revitalizace mokřadů není jen „zeleným koníčkem“ ekologů, ale i klíčovým prvkem národní bezpečnosti 21. století. Základem byl jeden geniální nápad ukrajinského velení.

Klimatická změna v našich zeměpisných šířkách už dávno není jen abstraktním pojmem z vědeckých grafů, ale realitou, kterou vidíme při každém pohledu z okna. Poslední únorové dny v Česku svou teplotou často připomínají spíše konec března a příroda na to odpovídá velmi rychle. Tato akcelerace však neprobíhá u všech stejně. Například sýkora tak může přijít o potravu pro mláďata. Vědci tomu říkají fenologický mismatch.

Krakonoš není jen milá postava z televizních pohádek, kterou jedinečným způsobem zapsal do duší celých generací pan František Peterka. Krakonoš je především bájný vládce hor, jehož hlavním zájmem je ochrana Krkonoš. A pokud se Krakonoš skutečně rozzlobí, tak nemůžete čekat pohádkové příběhy jako od Marie Kubátové. On by to řešil spíš ve stylu Jiřího Kulhánka.

Internet je fascinující místo, ale má jednu nepříjemnou vlastnost – pamatuje si všechno a nic zároveň. Věci z dávných časů se nečekaně vynoří a tváří se, jako nová zpráva. Aktuálně je to děsivá fotka, na které dvě postavy bezmocně stojí na hořící gondole větrné elektrárny. Do konce jejich životů jim v tu chvíli zbývá už jen několik okamžiků. Poselství fotky je jasné: větrné elektrárny jsou smrtící past! Je to ale skutečně tak a máme se proto větrných elektráren právem bát?

Co se stane, když propojíte stovky vědců se zvídavou veřejností? Vznikne projekt, který nezná hloupé otázky Zeptej se vědce. Kniha, kterou jsem právě dočetla, Zeptej se vědce – Neexistují blbé otázky, je výběrem toho nejlepšího z této unikátní online poradny, kde se i ty nejsložitější záhady světa vysvětlují běžnou lidskou řečí.

Nejsme v Číně, aby k nám jednoho rána přijely bagry a bez ptaní postavily větrník nebo soláry na rodinném poli jen proto, že to tak někdo u úředního stolu v Pekingu nakreslil. Žijeme v demokracii, kde má krajina svou cenu a lidé svá práva. Jenže energetická realita je taková, že ty větrníky a soláry prostě potřebujeme.Akcelerační zóny jsou pokusem najít v české krajině místa, kde moderní energetika dává smysl, aniž by přitom vyhlásila válku lidem v sousedství nebo přírodě. Jak se ale v záplavě map a odborných termínů jako SEA či EIA vyznat a kde končí mýty a začíná skutečná ochrana našeho domova?

Pěnice černohlavá, nenápadný ptáček s flétnovým hlasem, se stala ambasadorkou české přírody pro rok 2026. Česká společnost ornitologická (ČSO) ji udělila prestižní titul Pták roku nejen pro její krásný zpěv, ale i jako symbol stého výročí své existence. Pěnice černohlavá totiž zdobí logo společnosti a její latinské jméno Sylvia nese i její odborný časopis. Pěnici černohlavé také vděčíme za jeden vánoční symbol.

Zatímco my lidé teď bojujeme s jarní únavou u šálku kávy, v lesních norách, dutinách stromů a skalních puklinách se odehrává mnohem dramatičtější proces. Pro zvířata, která strávila zimu v hibernaci, je právě teď ta nejkritičtější fáze roku. Nejsou to totiž mrazy v lednu, co bývá nejčastější příčinou úhynu, ale právě toto „mezidobí“ předjaří. Zimní spáči se nacházejí v cílové rovince svého spícího maratonu a jejich energetické rezervy jsou vyčerpané.

Venku to zatím na žádnou velkou jarní slávu nevypadá. Minimálně u nás těsně pod Krkonošemi po oblevě znovu nasněžilo. Jsme právě ve fázi roku, kterou většina z nás jen trpně přechází s pohledem upřeným do kalendáře, kde vyhlížíme první skutečně jarní dny. Jenže zdání klame. I když se příroda navenek tváří, že ještě hluboce spí, pod povrchem už se probouzí. A co je nejdůležitější, naše tělo, ač si to v rychlosti moderní doby málokdy uvědomujeme, je na tom podobně.

Na konci roku 2025 otřásl francouzskou energetikou rozsudek. Soudní dvůr ve Štrasburku rozhodl ve prospěch obyvatelky fransouzské Somme, která dlouhá léta bojuje proti provozu větrného parku Val de Noye v těsné blízkosti svého domova. Soud v tomto případě poprvé konstatoval, že chronický stres, úzkosti a nespavost žalobkyně jsou v přímé příčinné souvislosti s provozem turbín. Rozsudek ještě není pravomocný. Co to znamená pro debaty o nových větrných parcích?

Jako kluk jsem měl v pokoji plakát zeleného Fordu Mustang z filmu Bullittův případ. To auto pro mě bylo symbolem svobody a síly. Když se v nějakém filmu podobné auto s řevem vyřítilo ze zatáčky, tak jsem si užíval každý záběr a neřešil jeho spotřebu nebo emise. A pokud v závěrečné scéně filmu hlavní hrdina v poslední sekundě před výbuchem vyskočil z hořícího auta, tak nebyl důvod k obavám. Auta ve filmu vybuchovala pořád a nám přitom do hlavy zapisovala důležitou informaci.

V posledních týdnech rezonuje českým školstvím i neziskovým sektorem téma chystaného krácení či úplného rušení dotací na environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Z pohledu peněžních úspor se to může zdát jako logický krok. Rušíme tím ale most, který spojuje teorii ze školy s reálným světem, a zároveň vytváříme nespravedlivý rozdíl mezi zájmy dětí.

Dokáže nenápadný brouk zachránit les před kácením? A co takový rys? Proč ochranáři sázejí na celebrity typu rys aby přilákali veřejnost k podpoře ochrany přírody? Jak fungují takzvané vlajkové nebo deštníkové druhy a proč se z některých zvířat nikdy nestanou hvězdy plakátů? Pojďme si o tom něco říct.

Když se podíváte na kostku ledu ve své sklenici, vidíte čirou, možná trochu mléčnou hmotu. Pokud se však vydáte k velkým ledovcům na Islandu nebo v Antarktidě, naskytne se vám pohled, který působí jako z jiné planety. Z hlubin trhlin a masivních ker září sytá modř. Tento jev není optickým klamem ani odrazem oblohy, jak se mnozí domnívají. Je to výsledek fyzikálních procesů a času, který z ledu dělá jeden z největších barevných filtrů naší planety.

Po téměř 250 letech se definitivně uzavřela kapitola těžby černého uhlí v Česku. Zatímco poslední tuny vyjíždějí na povrch, Ostravsko a Karvinsko míří k novému životu, i když s jistou dávkou nostalgie a hořkosti. Příběh ostravsko-karvinského revíru je především o energetice a ocelářství, o nerostu, který čekal miliony let, aby mohl pohánět výdobytky naší moderní civilazace a to se teď mění.

Představte si, že jste ospalý hlodavec, který si v klidu podřimuje v teple své nory, zatímco venku mrzne, až praští. A najednou, přesně druhého února, vás parta pánů v cylindrech a smokinzích vytáhne na mrazivý vzduch před jásající dav a objektivy kamer, aby se vás zeptali na meteorologickou předpověď. Vítejte v americkém městečku Punxsutawney, kde se odehrává ten nejbizarnější rituál, jaký si moderní věda dokáže představit: Den sviště. Ovšem pozor, naše Hromnice jsou v něčem podobné.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) představuje v české krajině jeden z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších ptačích druhů současnosti. Tento zdatný rybolovec, jehož silueta s roztaženými křídly neodmyslitelně patří k břehům našich řek, přehrad a některých rybníků, v sobě spojuje fascinující biologické adaptace s komplikovanou historií soužití s člověkem. Zatímco pro biology a ornitology představuje úspěšný příklad návratu dříve vyhubeného druhu do středoevropské přírody, pro rybářské hospodářství se stal symbolem ekonomických ztrát a narušení rovnováhy v rybích společenstvech. Pochopení tohoto konfliktu však vyžaduje hlubší pohled na biologii kormorána i na historii jeho šíření.

Po krátké vážné nemoci zemřel Tomáš Rothröckl. Jedna z nejvýznamnějších a zároveň nejskromnějších postav české ochrany přírody uplynulých dekád. Jeho práce byla spjata zejména s oblastí Podyjí. Nicméně je to jeden z těch lidí, který si nehrál jen na svém vlastním písečku. Nevnímal park jako izolovaný ostrov ale jako součást krajiny. Jeho práce měla i evropský rozměr.

Často slýcháme, že se klima měnilo vždycky, což je pravda, ale právě proto je důležité umět rozlišit přirozenou změnu klimatu a stopou, kterou v ní zanechává moderní civilizace. Není to ale jen o tom, že rycle se zvyšující globální teplota a koncentrace CO2 koreluje s průmyslovou revolucí. Abychom pochopili, proč bezpečně víme, že nadbytečný oxid uhličitý v atmosféře pochází z lidské činnosti od průmyslové revoluce, a že jeho zvyšující koncetrace je příčinou globálního oteplování, nikoli důsledkem, musíme se ponořit do samotného nitra atomu uhlíku o do cyklu koncetrace kyslíku.

Když se u břehu mihne štíhlé, tmavé tělo norka amerického, málokdo si uvědomí, že se dívá na jeden z největších ekologických omylů moderní doby. Norek není v naší krajině odedávna. Není to zvíře, které by si pamatovali naši pradědové jako běžnou součást přírody. Je to ambiciózní přistěhovalec, jehož příběh v Česku nezačal romantickým touláním divočinou, ale za pletivem kožešinových farem. Dnes je norek americký v naší zimní krajině symbolem nezastavitelné expanze, kterou v dobrém úmyslu zapřičinili aktivisté bojující za práva zvířat.

Tam, kde se v zimě v ledu objeví temné oko nezamrzlé tůně nebo kde řeka prudce naráží do balvanů, se občas mihne protáhlý stín. Je to vydra říční. Na rozdíl od bobra, který se v mrazech stahuje do bezpečí své pevnosti, vydra zůstává aktivním nomádem zimní krajiny. Je to pravý polárník naší přírody, vybavený tou nejlepší technologií, jakou kdy evoluce pro život v mrazivé vodě vyvinula.

V listopadu 2025 oznámila energetická skupina Sev.en finančníka Pavla Tykače záměr ukončit k prosinci 2026 (nejpozději k březnu 2027) provoz svých uhelných elektráren Počerady, Chvaletice a teplárny v Kladně. Tato zpráva vyvolala v české energetice značnou debatu o stabilitě soustavy a cenách energií. Studie projektu Fakta o klimatu analyzuje, co by tento krok pro Česko znamenal z hlediska dostatku elektřiny. Dnes vyšla i analýza od ČEPS.

Když se mluví o vodních hlodavcích našich řek, pozornost na sebe obvykle strhávají buď majestátní bobři, nebo drzé a nápadné nutrie. Mezi těmito dvěma extrémy se však v rákosí a březích českých rybníků skrývá ondatra pižmová. Je to zvíře, které na rozdíl od nutrie je na mrazy připravena a na rozdíl od bobra nepotřebuje podvodní hrad. Její příběh v českých zemích začíná v roce 1905 na zámku v Dobříši, kam bylo dovezeno několik jedinců ze Severní Ameriky. Z této hrstky pionýrů se ondatra bleskově rozšířila do celé Evropy a stala se symbolem toho, jak dokonale se může cizokrajný druh sžít s drsným středoevropským klimatem. Byla období, kdy i u nás dělala problémy stejně jako dnes nutrie a byla likvidována.

Pokud se pohybujete například v Hradci Králové u soutoku Labe s Orlicí, jistě se k vám s přátelským výrazem a nápadně oranžovými hlodáky se k vám přibatolí nutrie říční, která s nadějí v očích očekává kousek mrkve nebo rohlíku. Na první pohled působí jako spokojený obyvatel naší přírody, ale pravda je mnohem dramatičtější. Její životní příběh je fascinující studií o tom, jak se tropický druh s úspěchem pokouší dobýt mírný pás, na který ho evoluce vůbec nepřipravila.

Když se začátkem roku začalo na pražském magistrátu vážně mluvit o tom, že Praha konečně najde odvahu a do budoucna povolí v ulicích pouze elektrická taxi, znělo to jako plán, který dává smysl. Jenže stačilo pár dní a naděje se rozplynula v oblaku dieselového kouře. Společným úsilím stran, které se jindy neshodnou ani na barvě lavičky, byl tento ambiciózní návrh smeten ze stolu a nahrazen bezzubou povinností splňovat normu Euro 6d.

Když zimní krajina ztichne pod náporem sněhu, velká část obyvatel přírody se uchyluje k hlubokému spánku nebo odletí za sluncem. Bobr na to ale jde jinak. Jako známý architekt si dokázal podmanit zimu způsobem, jenž fascinuje biology i náhodné pozorovatele. Bobr pod hladinou potoků a řek buduje impérium, kterému nevadí ani ty nejkrutější mrazy, jež se občas přivalí i do Čech.

Většina z nás vnímá les jako nedotknutelný chrám. Sázení stromů na každém volném místě považujeme za nejdůležitější pro ochranu klimatu. Nová studie na něj však nahlíží trošku jinak. Chce těžit severské lesy a dřevo z nich na tisíce let ukládat do moře.

Když přijde řeč na globální oteplování, spíš dřív než později bude zmíněno „prdění“ krav“ a sázení stromů. Jedno jako příklad nesmyslnosti některých nařízení a to druhé jako to jediné a správné. Jak už to tak bývá, není to tak jednoduché.

Pokud jste včera sledovali zprávy, tak vám určitě neuniklo, jak se premiér Andrej Babiš pochlubil novým přírůstkem do vládní pracovny. Pořídil si luxusní glóbus, aby mohl osobně a odborně posoudit situaci kolem Grónska, na které si brousí zuby Donald Trump. Pojďme se ale trochu z nadhledu podívat na důsledky, které pořízení glóbusu našeho vzdělání chtivého premiéra přineslo.

Ještě po roce 2010 existoval na planetě silný štít, který nad našimi hlavami po celá desetiletí odrážel část slunečního žáru zpět do vesmíru. Tento štít nebyl dílem přírody, byl to vedlejší produkt naší závislosti na nejšpinavějších palivech. V roce 2020 jsme se rozhodli shodit zbytek tohoto štítu a to tím, že jsme omezili obsah síry v lodních palivech. Výsledek? Oceány se začaly ohřívat tempem, které zaskočilo i vědce.

Úvahy lesníka o neměnném lesnictví v měnících se lesích. Tak zní podtitul této útlé knížečky Dušana Utinka, Mýty a pověry v lesnictví, která přichází v době, kdy se naše lesy nacházejí na historickém rozcestí. Autor, zkušený odborník a soudní znalec, se v ní nebojí plynout proti proudu a podrobuje kritice zažité postupy, které v českém lesnictví přetrvávají stovky let, ačkoliv se svět kolem nás dramaticky změnil.

Zákony na ochranu zvířat prošly v posledních letech největší revolucí za poslední dekády. Od ledna 2026 platí v Česku striktní zákaz držení psů na řetězech. Zpřísnily se parametry pro chov a zvýšili se pravomoce obcí a dalších orgánů, které vymýtit nelegální množírny a týrání zvířat. Přinášíme podrobnosti.

S prvními mrazivými zprávami o blížící se ledovce se sociální sítě a sousedské hovory obvykle zaplní vlnou rozhořčení směrem k technickým službám. Nejinak tomu bylo před pár dny. Lidé se zlostně ptají, proč sypače a radlice nevyjely dříve, proč jsou silnice a chodníky stále pod vrstvou sněhu a co vlastně silničáři dělají za jejich daně, když v kritickou chvíli zdánlivě zaspali. Pojďme si říct, proč v této situaci nechat techniku v garáži a lidi klidně vyspat.

Evropská unie se v posledních letech snaží o ambiciózní proměnu své ekonomiky směrem k udržitelnosti. Jedním z nejdiskutovanějších nástrojů této proměny je CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), kterému se v běžné řeči přezdívá „uhlíkové clo“. Jeho ostrá fáze se rozeběhla se začátkem tohoto roku. Jde o mechanismus, který může zásadně ovlivnit ceny zboží, mezinárodní obchod i globální boj s klimatickou změnou. Pojďme si srozumitelně vysvětlit, o co vlastně jde.

O víkendu jsme si připomněli 34 výročí od momentu, kdy se flotila desetitisíců gumových zvířátek "Friendly Floatees" vydala na cestu mořem a potvrdila zásadní poznatky o mořských proudech, které utváří klima na Zemi.

Titulek typu „Vědec zkoumá velikost rejsčích lebek“ by si jistě vysloužil mnoho posměšných smajlíků a nelibosti, pokud by získal grant. Spousta lidí by tento projekt totiž považovala za nesmyslný a úplně zbytečný. Ono to ale znamenalo průlom v dosavadní představách o biologii savců. Dnes se tomu říká Dehnelovův fenomén.