Life24

V některých zemích, například v Portugalsku, Rakousku, Lucembursku nebo Švýcarsku je provozování palubní kamery omezeno nebo striktně zakázáno. Ovšem některé vozy, především čínské výroby, je mají už z výroby.

Elektrifikace osobních aut postupuje rychle a pro mnoho řidičů dnes vyvstává praktická otázka: vyplatí se do města spíše elektromobil, nebo hybrid? Na první pohled může jít o podobné technologie, ve skutečnosti však fungují odlišně a v každodenním provozu přinášejí jiné výhody i kompromisy.

Ani ten nejlepší chlap na světě nemusí být ještě zárukou spokojeného manželství. Obzvláště, když se žena cítí po letech vztahu jako vymačkaný citron. To se potom může stát cokoliv. A to i ve vyšším věku.

To, co se mi stalo, se neděje snad ani v mexických telenovelách. Přesto jsem byla vystavena situaci, ze které mě i po delší době stále mrazí a hrnou se mi slzy do očí.

V prvních letech po únoru 1948 se Československo uzavřelo před světem a tisíce lidí se snažily odejít na Západ. Právě na tyto uprchlíky se zaměřila jedna z nejzákeřnějších operací Státní bezpečnosti, známá jako Akce Kámen

Akce Monaco patří k nejtemnějším operacím československé Státní bezpečnosti z počátku padesátých let. Pod záminkou odhalení špionážní sítě kolem francouzského konzulátu vznikl vykonstruovaný případ, který skončil brutálním vyšetřováním, vynucenými přiznáními i popravami nevinných lidí.

Praha je krásné město a jsou zde i nadprůměrné mzdy. Přesto je často pro mladé rodiny s dětmi místem, kde každý den počítáte každou korunu. A to i v případě, že pobíráte zmíněnou nadprůměrnou mzdu.

Se Soňou jsme se znaly od gymplu. Seděly jsme spolu v lavici, sdílely taháky i první lásky a zůstaly jsme v kontaktu i po škole. Každá šla svou cestou, ale jednou za čas jsme si zašly na víno a měly pocit, že se vlastně nic nezměnilo.

Příběhy dětí vyrůstajících v zanedbaném či nebezpečném prostředí často zůstávají veřejnosti skryté. Iniciativa Mezi Dveřmi upozorňuje na děti, které se ocitají mezi právy svých rodičů a právem na bezpečné dětství, a usiluje o otevření debaty na téma jejich ochrany.

Postavili si dům vlastníma rukama a počítali s tím, že jednou bude pro obě děti. Pak ale přišla dcera s prosbou, která všechno změnila. Rozhodnutí, které bylo rozumné, nakonec rodinu navždy rozdělilo.

Říká se, že láska hory přenáší. Jenže někdy může přenášet i pořádné hory peněz. Bohužel, často na to přijdete, až když už žádné nemáte. A pak skončíte klidně i na ulici.

Rodinné vztahy bývají pevné, dokud do nich nevstoupí peníze. Pak se často ukáže, jak rozdílné představy mohou mít i blízcí lidé o tom, co je samozřejmé a co už je za hranou. Stačí nepůjčit sestře peníze.

Prstem doprava, prstem doleva, a je to. Dlouhodobý vztah se dnes prý mezi mladými moc nenosí. A když už někdo takový vztah má, při větších problémech z něj raději odejde, než aby problémy řešil. Prý to je tak pohodlnější.

Odpůrci elektromobility zbystřete. Tahle Honda sice není „do zásuvky“, ale elektromotory pod pomyslnou kapotou má a dělají v s ní divy. Tedy s ní. Spíše se spotřebou.

Česká pošta má být službou veřejnosti. Institucí, která má občanům usnadňovat život – doručovat zásilky, vyplácet poukázky, přijímat balíky a poskytovat základní administrativní servis. Ne vždy to tak ale funguje.

Sparta tomu říká osmifinále. Zní to lépe než předkolo play off. Jenže pravda je jednodušší. Sedmé místo po základní části je pro fanoušky Sparty zklamání. Od klubu, který chce bojovat o titul, se čeká víc.

Leapmotor B10 je auto, které u nás zatím není příliš známé, ale během týdne za volantem jsem měl pocit, že by o něm lidé měli začít přemýšlet minimálně stejně vážně jako o zavedenějších evropských značkách. Ne proto, že by bylo bez chyb. Ale proto, že za cenu, za jakou se prodává, nabízí opravdu hodně.

Na střeše zařízení za vysoké miliony korun, pod zadním víkem nenápadná, ale hodně drahá „věcička“, interiér nabitý elektronikou. Na první pohled nenápadné Porsche Macan sbírá cenná data na českých silnicích

Nabídl jsem čerstvému absolventovi férový nástupní plat 50 tisíc korun a šanci růst ve stabilní stavební firmě. Místo poděkování přišel úšklebek a požadavek na takzvané 3K. Vyrazil jsem s ním dveře.

Nemám nic proti ženám, nemám nic proti dětem, nemám dokonce nic ani proti kojení. Vše má ale svoje místo. Stejně tak jako nečůrám u zábradlí na autobusové zastávce, neměla by žena kojit v kavárně mezi hosty.

Setkání po letech mělo být plné smíchu a vzpomínek na gymnázium. Stačila ale jedna otázka v opilecké hře a bylo po legraci. Oslava pětadvacátin se během pár minut změnila v hádku a rvačku.

Byl na ni pyšný a mluvil o ní kudy chodil. Čekal, že jednoho dne bude primářka a sousedi puknou závistí. Teď to spíše vypadá na to, že se bude muset odstěhovat někam, kde ho vůbec nikdo nezná.

Devadesátá léta byla obdobím, kdy se hudební scéna snažila neustále posouvat hranice. Některé kapely šokovaly hlasitostí, jiné vizuální stylizací nebo provokativními texty. Britská formace Rockbitch však zašla mnohem dál.

Chtěl půjčit auto, prý mám peněz dost. Jako kdyby to automaticky znamenalo půjčovnu. Odmítl jsem. O pár dní později jsem zjistil, že po okolí vypráví, že jsem podvodník a neplatič daní. Stačilo říct ne a z kamaráda byl nepřítel.

Stál jsem u kuchyňské linky, kde jsem jí před pár lety montoval novou baterii, protože ta stará tekla. V tom domě jsem dělal podlahy, maloval pokoje, sekal zahradu. Deset let jsem tam jezdil skoro každý víkend.

Prý to bude zabiják Tesly a Mercedesu, říkali zahraniční motorističtí novináři, kteří se k modelu Rising F7 dostali mnohem dříve než já. Po krátkém seznámení jim dávám za pravdu.

Po rozchodu jsem chtěl jen přijít na jiné myšlenky. Jedna věta od neznámé dívky, pár drinků navíc a ráno na záchytce. To, co začalo nevinným flirtováním v baru, mě během jediného víkendu připravilo o dobře placenou práci.

Po rozvodu jsem zkusil štěstí na seznamce. Pár obyčejných schůzek, nic zvláštního. Pak ale přišlo rande, na které jen tak nezapomenu. Fotky sice trochu lžou, ale realita byla úplně jiná. A to tak, že jsem to rozdýchat nedokázal.

Dvacet let manželství, žádná velká vášeň, jen zvyk. Když mi ale manžel z ložnice připomněl cenu „modré tabletky“, došlo mi, že hezké chvíle se u nás začaly počítat na peníze. A to mě znechutilo víc než cokoli předtím.

Věděli to všichni, jenom já ne. Dvacet let manželství, žádné varovné signály. Jen obyčejný rodinný život. A pak jeden nečekaný návrat domů a věta, která zněla nevinně. Pravdu jsem se dozvěděl až po roce.

Tři měsíce vztahu, první návštěva u rodičů a otázka, která mě úplně odzbrojila. Přítelkyně zvyklá na nudismus se totiž zeptala, jestli může u našich doma chodit nahá. V tu chvíli mi došlo, že tohle nebude obyčejný rodinný víkend.

Jsme spolu tři roky a za tu dobu jsem si u ní zvykl na ledacos. Moje manželka totiž není ten typ člověka, který by žil podle pravidel napsaných někým jiným. Věci bere lehce, někdy až překvapivě otevřeně.

Ve veřejném prostoru se opakovaně vrací otázka, která by přitom měla být dávno zodpovězená: Jsou v České republice skutečně na prvním místě práva dětí, nebo práva rodičů? Praxe ukazuje, že odpověď není tak jednoznačná, jak by si mnozí přáli.

Stačila jedna necitlivá věta a ložnice na dva měsíce ztichla. Květiny ani omluvy nepomohly. Nakonec jsem vsadil na zoufalé gesto. Nečekal jsem, že právě to všechno změní.

Dopoledne uklízí v domech, kde o peníze není nouze. Místo respektu ale často slyší návrhy, které s úklidem nemají nic společného. Někteří muži si prý myslí, že se dá koupit všechno.

Slíbit se dá všechno. Tím spíše, když se vás negativní dopady takového slibu vůbec nedotknou. Třeba takové snížení důchodového věku, se kterým přišel nový ministr

Po skoro třiceti letech manželství jsem si myslel, že nás už nic nerozhodí. Pak mi žena u nedělní kávy řekla, že jí blízkost chybí natolik, že si ji možná najde jinde. A já poprvé nevěděl, co na to vlastně říct.

Bylo to úplně obyčejné odpoledne. Leželi jsme doma na gauči a přemýšleli, že večer zajdeme do kina. Ona nechala telefon v práci, což se jí občas stává. Já ho měl u sebe, tak bylo logické, že se podívá na program přes můj.

Ženy dokážou být ve vzteku nelítostné. Dřív jsem to bral jako přehnanou frázi. Něco, co se říká u piva. Dnes vím, že to může být velmi konkrétní zkušenost.

Bylo to před sedmi lety. Jedna chyba, jedno špatné rozhodnutí, pár schůzek, které neměly být. Nechci se vymlouvat. Byla jsem tehdy unavená, naštvaná, měla jsem pocit, že mě doma nikdo neposlouchá.

Je mu 61 a bez rozpaků přiznává, že hledá ženu do třiceti. Ne kvůli dětem ani velké lásce. Chce lehkost, minimum otázek a maximum pohodlí. Proč to říká tak otevřeně – a co už odmítá znovu zažít?

Je mi třicet a život zatím beru spíš jako dobrodružství než jako seznam povinností. Pracuju, vydělávám slušné peníze, ale rozhodně ne tolik, abych začal řešit hypotéku, kočárek a dětský pokoj. Chci si užívat a partnerka taky.

Nevím, který z českých fanoušků tomu opravdu věřil. Přiznávám, že já mezi ně rozhodně nepatřil. A je fér to říct hned na začátku. Přesto, nebo možná právě proto, je na místě omluva.

Český hokejový tým porazil Dánsko 3:2 a postoupil. Jenže kdo zápas viděl, ten ví, že to byl večer, kdy se radost z výhry mísila s velmi nepříjemným pocitem z ne příliš dobré hry našeho týmu.

Je mi sedmačtyřicet. Pracuju v kanceláři, osm hodin denně sedím u počítače a řeším tabulky, maily a porady. Doma mám dvě děti, sedmnáct a patnáct let, psa, který potřebuje ven za každého počasí, a domácnost, která se nějakým zázrakem nikdy neuklidí sama.

Když vás manželka po dvaceti letech vztahu pozve do koupelny na „překvápko“, čekáte leccos. Jen ne asi zprávu, která během jedné věty převrátí celou rodinu naruby.

Byly doby, kdy si dítě napsalo na vánoční seznam jediné přání – Rubikovu kostku. A doma bylo rázem cítit napětí a očekávání. Jenže v Československu před rokem 1989 to nebyla samozřejmost. Spíš troufalé přání, u kterého nikdo nevěděl, jestli se vůbec může splnit.

Čekal jsem Valentýnskou noc plnou vášně. Když ale přítelkyně místo svíček vytáhla papír a propisku, pochopil jsem, že tahle noc bude trochu jiná.

Pětačtyřicetiletá samoživitelka zvládala práci, dvě děti i péči o nemocného dědu. Když přiznala, že už nemůže, slyšela, že je to „běžný stres“. O čtvrt roku později skončila po psychickém kolapsu v nemocnici.

Byl to obyčejný vánoční večírek, pár vtípků o Praze a Brnu a nabídka jedné nevinné skleničky. V tu chvíli to vypadalo jako banalita. Netušil jsem, že právě tehdy se začíná psát příběh, který mi změní život.

Jedeme jen na wellness, o nic nejde, řekla mi manželka. Jenže nejede s kamarádkou, ale s jiným chlapem. Máme tříleté dítě, hypotéku a poslední rok spíš ticho než blízkost. Přeháním, nebo se nám právě rozpadá manželství?

Na firemních poradách jsem měla řešit rozpočty a termíny. Místo respektu mi ale šéf opakovaně koukal do výstřihu a choval se, jako bych byla jeho milenka. Když jsem se ozvala, doporučil mi rolák.

Řekli mi, že jsem už stará na změnu. Ve 45 letech jsem opustila jistotu učitelky a vstoupila do světa automobilky. Dnes vydělávám víc než můj manžel a konečně cítím, že práce může dávat smysl i pozdě v životě.

Do sauny chodím odpočívat, nahota mi nevadí, ale něco mě tam šokovalo. Mezi páry, těly a párou jsem pochopila, jak mužská psychologie funguje ve chvíli, kdy nejde o sex, ale o moc, kontrolu a tiché testování hranic.

Makal rukama celý život, nikdy se nevyhýbal práci a přesto nemá pocit jistoty. Příběh pětapadesátiletého elektrikáře z Prahy ukazuje, jak křehká je dnes česká střední třída a proč klid často nepřichází ani po desítkách let poctivé práce.

Stačila jedna polička, káva a koláčky a obyčejná sousedská laskavost se změnila v komplikovaný životní závazek. Příběh z pražské novostavby aneb jak rychle se může nevinné gesto proměnit ve finanční i osobní past.

Jít v dnešní době do moderního fitness centra v Praze vyžaduje u mužů vysokou míru sebeovládání. Dámské osazenstvo totiž v mnoha případech vypadá tak, jako kdyby se tam měl točit nějaký lechtivý pořad.

Během firemního teambuildingu v horách přišel šéf s nečekanou žádostí: „Stav se večer u mě na pokoj.“ Co následovalo, mělo překvapivé následky – a nakonec i o třetinu vyšší plat.

Doba se mění, a to, co bylo ještě před patnácti lety tabu, začíná být dnes součástí moderních vztahů. Někdy přiznanou, jindy utajovanou, ale mnohdy stále velmi diskutabilní.

Pamatujete Tuzex? Většinou to tam krásně vonělo, prodavačky byly mnohem atraktivnější než pokladní v tehdejších samoobsluhách, a před vchodem postávali chalíci v kožených bundách a „plesnivých“ džínách.