Heroine

Predátor a finančník Jeffrey Epstein využíval k hledání svých budoucích obětí rozsáhlou síť spolupracovníků. Jedním z těch nejbližších byl Jean-Luc Brunel, který byl na přelomu století velkým jménem ve světě modelingu. Pravidělně létal i do Prahy, minimálně jednou dokonce i s Epsteinem. Jak Brunel využíval své agentury pro vyhledávání mladých dívek, jak na něj některé z nich vzpomínají a co vše ho spojovalo s Prahou?

Velikonoce už tradičním způsobem slavit nechce, protože odmítá rituály, které nerespektují její hranice. Stejně se zpěvačka Jana Kirschner musela vymezit i vůči hudebnímu světu, který ji na třicet let uvěznil v nespravedlivé smlouvě. V novém Hlasu Heroine vypráví o cestě k nezávislosti, o nerovném odměňování žen i o tom, proč je v těžkých dobách potřeba hledat naději v kultuře a v hledání cestě k sobě navzájem.

Každý den, jednou za měsíc, nebo nikdy. Masturbují ženy i muži. Někdo se za to stydí více, někdo méně, mnoho lidí u toho přistihl rodič, partner nebo partnerka. Málokdo o tom ale mluví veřejně. Užitečná debata na téma masturbace v moderní společnosti i nadále chybí, a to i v případě mužů, u kterých jde o menší tabu.

Roky měl image tvrdého rappera, ale časem došel k závěru, že šlo jen o snahu naplnit zažité představy. Hudebník a sportovec Renne Dang říká, že siláctví a nezlomnost bylo jen jakýsi krunýř, pod kterým se ve skutečnosti cítil jinak. Nyní si připouští vlastní zranitelnost a cítí se mnohem víc sám sebou. Co je podle něj mužství? A jak jeho fanoušci reagují na nalakované nehty?

Cesta ke schválení léku na sexuální dysfunkce pro ženy, kterému se někdy přezdívá ženská viagra, nebyla snadná. Podle autorky dokumentu Sex, pilulky a moc je to kvůli tomu, že medicína dlouhodobě podceňuje ženskou sexualitu. Proč jsou ženská těla a jejich prožívání ve vědě stále opomíjena nebo redukována na reprodukční funkci?

Antigona, Babička, Máj, Tyrolské elegie, Povídky z jedné a druhé kapsy. Mnozí z nás tyto knihy četli, nebo se tak aspoň ve škole tvářili. Většinou jsme tak ale učinili jenom proto, že tato díla – a řada dalších prověřených klasik – tvořila základ takzvané „povinné četby“. Podporují tyto seznamy doporučených děl děti v lásce ke knihám, nebo jim spíš dokážou od čtení odradit? A k čemu jsou tyto seznamy vlastně v dnešní době dobré, pokud pomineme maturitu z češtiny?

Otázku dětí dlouho neřešila, ale nakonec si v sedmatřiceti letech po rozhovoru se svou gynekoložkou nechala zmrazit vajíčka. Zpěvačka, textařka a producentka Katarzia v otevřeném rozhovoru přibližuje, proč se pro takzvaný social freezing rozhodla a jak celý proces probíhal.

Diskusí o inkluzivním jazyce, tedy o vyjadřování, které dbá na to, aby mimoděk někoho nevylučovalo nebo nezraňovalo, se v médiích objevuje čím dál víc. Často v nich ale hrají větší roli vášně a osobní pocity než vědecké výzkumy. Lingvista Mikuláš Preininger, vědecký pracovník Ústavu českého jazyka a teorie komunikace, ovšem data má a v rozhovoru pro Heroine je důkladně rozebral.

Děti se ve škole dozvídají o zdravém životním stylu, rovnováze a péči o sebe. Ti, co je učí, ale často čelí velkému stresu a psychickému tlaku – učitelská profese patří podle odborníků mezi ty nejnáročnější. Ukazuje se, že zásadní pro pohodu vyučujících jsou dvě věci: dobré vztahy na pracovišti a podpora od vedení školy.

Budoucnost pro lidstvo nepředstavují nová a moderní zelená města. Jak se vypořádat s klimatickou změnou bychom se možná mohli naučit tam, kde bychom to nečekali: na přelidněných předměstích horkých a suchých měst. Podle Arine Aprahamian by architektura měla více studovat to, co už lidé vybudovali, a co funguje, než bourat a stavět od nuly. Libanonsko-arménská architektka Arine Aprahamian v Praze v Centru architektury a městského plánování (CAMP) představila svůj výzkum s názvem Bourj Hammoud: The Value of Existing. V něm se věnuje studii jedné z nejhustěji osídlených městských čtvrtí na Blízkém východě, která leží na okraji libanonského hlavního města Bejrútu.

Šéfová poslala e-mail, radši na něj mrknu, i když je už osm večer. A když už jsem u toho, vyřídím ještě tenhle, a mrknu, co píše kolega. Najednou je deset a vy máte za sebou večer strávený u pracovních záležitostí. Proč máme takový problém oddělit pracovní čas od volného? A jak si sám před sebou i před druhými obhájit, že už nechceme pracovat víc, než musíme?

Dětí se rodí málo. Slabé ročníky už začínají přicházet do mateřských škol napříč Českem. V některých regionech stojí před dilematem: buď otevřou školky i dvouletým dětem, nebo budou do budoucna muset čelit například i uzavření zařízení. Dvouleté děti ale nezvládají to, co děti starší, a ne všechny školky si s nimi vědí rady.

V české krajině operují sérioví vrazi dravců a psovodka Klára Hlubocká je tou, která jim jde po krku. „Je to hnusný sajrajt, zvíře se udusí při plném vědomí,“ popisuje účinky zakázaného jedu karbofuranu. Poslechněte si záznam z adrenalinového živého natáčení podcastu Hlas Heroine na festivalu Jeden svět s hlavní hrdinkou environmentální detektivky Při zemi, která právě teď v kinech odhaluje drsnou realitu české přírody, kde o životě a smrti rozhoduje lidská bezohlednost i čtvrtina čajové lžičky pesticidu.

Teona Strugar Mitevska je režisérka, její sestra Labina producentka a herečka známá mimo jiné z českých Samotářů (2000). Tento týden vstupuje do kin jejich nový film, který je věnovaný Svaté Matce Tereze. V čem je překvapila? A proč podle nich byla Matka Tereza feministka?

Hned několik studentů a studentek medicíny v posledních týdnech popsalo případy, kdy je vyučující lékaři údajně vyzvali k tomu, aby si na pacientech v celkové anstezii vyzkoušeli vyšetření konečníku. Dojít k tomu podle nich mělo nejspíš i v situacích, kdy o tom pacient nebyl dopředu informovaný, nedal k tomu souhlas. Důkazy nejsou, jde pouze o svědectví mediků a mediček. Téma ale otevírá diskuzi nad tím, co je v rámci studia přijatelné a obhajitelné a co už pacienta degraduje na učební pomůcku, jak v komentáři pro Heroine.cz píše Valerie Tkadlčíková.

Ještě před pár lety měla Jana pocit, že bláznění okolo přijímacích zkoušek je přehnané. Připadalo jí, že rodiny, které tráví celé víkendy přípravou na testy Cermatu, jen přiživují obrovskou mediální bublinu. Pak ale její dítě nastoupilo do posledních ročníků základní školy. V ten moment se Cermat nastěhoval i k nim domů a uvědomila si, že i ona tu bublinu nyní nafukuje. A už se nemůže dočkat, až někdy praskne, píše v komentáři pro Heroine.cz.

Neustálá nevolnost, nadýmání, průjmy, zácpy. Stres, úzkost, rušení plánů na poslední chvíli, a k tomu nekonečná únava. To všechno se skrývá za diagnózou o třech písmenech – IBS. Syndrom dráždivého tračníku dokáže nemocným pořádně zkomplikovat život, a trvá často roky, než jim vůbec někdo uvěří a začne se jejich problémy zabývat.

„Když jsem chodila do školy, nesměla jsem se oblékat barevně. Kluci se nám holkám posmívali, proč chceme práva, na co nám prý budou,“ vzpomíná Mona Khademi, lektorka perštiny a expertka na Blízký východ z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na svoje dospívání v Íránu. V rozhovoru mluví o tom, jaké je být ženou pod režimem ajatolláhů a vysvětluje, že navzdory minisukním a džínám neměly Íránky rovná práva nikdy v historii – ani za vlády dynastie Pahlaví.

Když přijedou zahraničí novináři a novinářky do oblasti válečného konfliktu nebo i na běžnou reportážní cestu, trvalo by několik týdnů se v situaci zorientovat – nebýt takzvaných fixerů na místě, kteří dokážou leccos domluvit, zařídit, překládat. Mezi Kurdy byla vyhledávanou fixerkou Lína, která pracovala i pro české novináře a novinářky. Jaká byla její práce? Kdy se bála o českou novinářku? A jak si dnes zvyká na Česko?

Sportovní nebo taneční kroužky by měly u dětí a mladých lidí rozvíjet užitečné dovednosti a pomáhat jim nacházet cestu ke zdravému sebevědomí. Někdy je tomu ale zcela opačně: trenéři a trenérky je ponižují, nebo dokonce zneužívají. A mohou tak poškodit jejich sebevnímání na mnoho let. Příběhy dívek, které si něčím takovým prošly, sesbírala pro Heroine.cz Marie Kolajová.

V romské komunitě v Moravském Berouně vyrostly, nyní pomáhají řešit její problémy. I díky působení komunitních pracovnic Andrey Hlaváčové a Terezy Lackové se například ve městě daří zvyšovat počty romských dětí v mateřských školách. „Vidíme ty rozdíly, když děti do školy chodí. Jaké dělají pokroky a jak jsou pak připravené pro nástup do první třídy. Naše školka je v tomhle úplně super,” hodnotí zařízení Tereza Lacková.

Už jste slyšeli o trendu fragrance layering? Umožňuje dostat z vaší oblíbené vůně maximum, dodat jí úplně nový twist anebo získat vůni, kterou nemá nikdo jiný na světě. Takže jak správně vrstvit vůně?

Systém lákání, manipulace a vykořisťování okolo Jeffreyho Epsteina se ukazuje jako čím dál komplexnější. On i ostatní predátoři uměli u obětí vybudovat důvěru. Na jaké varovné signály se mají zaměřit rodiče mladých lidí, kteří se pokouší například o kariéru v modelingu? Jak mají se svými potomky mluvit, aby je to připravilo na případné problematické situace?

Na jedné straně toxický svět internetových „alfa samců“, kteří si z mužské frustrace udělali výnosný byznys. Na straně druhé popkulturní fenomén hokejové romance, který ukazuje, že skutečná maskulinita se se slzami a emocemi nevylučuje. V nové epizodě podcastu Hlas Heroine probírají redaktorka Gábina Knížková a moderátorka Ilona Kleníková dokument V nitru manosféry i seriálový hit Spalující rivalita. V čem jsou toxické mužské vzory směšné a proč je vlastně lepší hrát fér?

Vznik komunikačních platforem a sociálních sítí provázela optimistická představa, že lidé k sobě díky nim budou mít blíž. V posledních letech se ale naopak zdá, že od nás sociální sítě chtějí vše, jen ne sdílet autentické momenty z našich životů. Stali jsme se jen pasivními konzumenty reklamy a obsahu určovaného algoritmy? A pokud ano, co s tím?

Nejen mezi dětmi a mladistvými narůstá agrese. Školy i obce stále častěji čelí krizím, se kterými si samy nedokážou poradit. Doposud se mohly spolehnout na pomocnou ruku, kterou jim nabízel jeden z útvarů oddělení komunikace ministerstva vnitra. Ten se ale nynější ministr Lubomír Metnar (ANO) rozhodl škrtnout s odkazem na efektivitu, píše v komentáři pro Heroine.cz Lukáš Houdek.

Radovat se z prohraného soudního sporu? V Praze 6 se to právě teď děje. Rozsudek pro městskou část totiž znamená potvrzení, že může a má zkoumat, zda dítě, které jeho rodiče chtějí zapsat do některé z veřejných základních škol, skutečně bydlí na uvedené adrese. V boji s takzvanou spádovou turistikou tak dostali úředníci mocnou zbraň. „„Rodiče musí respektovat, že pokud nejsou z Prahy 6, neodvádí tu daně, poplatky, ale chtějí jen čerpat z benefitů šestkových škol, budeme se bránit,“ říká místostarostka městské části pro školství Mariana Čapková (Praha sobě).

Kolega se na vás kvůli něčemu naštval. Zašel za vámi, vyložil svůj problém a dohodli jste se na tom, co budete odteď dělat jinak. Pokud jste něco takového zažili, viděli jste, jak má vypadat vyspělá, otevřená komunikace. Bohužel ne každý je takové komunikace schopen. Na řadu pak často přichází „pomocník“ v podobě pasivní agrese. Jak ji rozpoznat a jak se proti ní bránit?

Lucia, Silvia, Paulína, Vanesa, Zuzana, Denisa. V 90. a nultých letech byly české a slovenské modelky ve světě v kurzu a mnoho dívek vidělo právě v modelingu cestu k penězům, cestování, zážitkům. Některé dívky si při studiích přivydělávaly jako hostesky na různých akcích. Mnohé z nich si ale odnesly do života spíš traumatické vzpomínky na situace, kdy s nimi muži nakládali z pozice autority jako s kusy masa.

Je terapeutka, a přitom je nemožná lama, jak o sobě sama říká. Má tisíc povinností, ale nejraději by zůstala pod dekou. Stejně jako pod ní zůstává zamračené Brno. Olga Vlachynská, psycholožka a spoluautorka podcastu Psychobitches vás zve na výlet do hlavy neurodivergentní ženy. Připravte se, bude to jízda.

Některé knihy mají moc měnit způsob, jakým přemýšlíme o věcech a dějinných událostech. Mezi ně patří Vyhnání Gerty Schnirch autorky Kateřiny Tučkové. Díky ní se na konec druhé světové války v Česku začalo nahlížet nejen jako na moment triumfu nad nacismem, ale také velkou dějinnou křivdu spáchanou na nevinných civilistech německého původu. Dá se očekávat, že dvoudílná filmová adaptace románu vzbudí ještě širší ohlas.

1:8, 1:6, 1:5. To jsou poměry přihlášených ku přijatým uchazečům a uchazečkám o nejprestižnější veřejná osmiletá gymnázia v Praze a Brně – a to mluvíme pouze o přihláškách s první prioritou. Jedenáctileté děti musejí při přijímačkách podat mimořádný výkon, což je spojeno s velkým stresem a značnými náklady. Rodiče doufají, že děti na těchto školách získají kvalitní vzdělání s puncem exkluzivity a rozvoj nadání a talentu. Co ale dostanou skutečně?

Jestli občas podlehnete pocitu, že váš šatník je příliš obyčejný a že bez drahých ikonických kousků nebudete nikdy vypadat dobře, chceme vás uklidnit. Není třeba za módu zbytečně utrácet, abyste vypadali elegantně a luxusně. Opravdový luxus totiž není v cenovce, ale ve stylu a citu pro detail. A právě s tím vám teď pomůžeme.

Ministr kultury Oto Klempíř si ve středu vyslechl hlasitou výzvu k demisi. Několik stovek převážně studentů uměleckých škol ho vyzvalo, aby buď zvýšil rozpočet úřadu, nebo složil funkci. Někteří během protestu varovali před slovenskou cestou, kdy se z kulturní politiky stal nástroj zastrašování. Umělecké instituce tam čelí čistkám, každý týden se objeví nová kauza. Jak se nenechat udolat a kde hledat v tom zmaru naději? Šéfredaktorka slovenského časopisu Artalk Barbora Komarová ji nachází v široké solidaritě a akcích společného odporu.

V málokterém odvětví českého pracovního trhu mají ženy tak zásadní převahu jako ve školství. Nejvíc se to týká mateřských škol, ale i na školách základních mají ženy drtivou převahu – tvoří více než čtyři pětiny osazenstva sboroven. Když ale dojde na vedení škol, vidíme úplně odlišnou realitu. Mužů - ředitelů je téměř polovina.

Móda není jen povrchní pozlátko, je to i odraz toho, co se děje ve společnosti. Proč se na přehlídková mola vrací extrémní štíhlost a jak nás neustálý tlak na dokonalé tělo oslabuje? Novinářka a autorka knihy On fashion Adéla Šponerová v novém díle podcastu Hlas Heroine otevřeně mluví o toxickém módním byznysu, o tom, proč bylo třeba třeba si vybojovat minisukně, i o svém vlastním boji, kdy jí kontrola jídelníčku přerostla přes hlavu.

„Jste nejhorší třída na škole!" Ruku na srdce - kdo toto někdy od svých vyučujících neslyšel? Jenže co když to děti slyší pořád? Jak si můžete pomoct, když třídní učitel nebo učitelka nezvládá třídu vašeho dítěte a vzájemné vztahy se vyostřují? Vy se ptáte, mentorky a mentoři profesní organizace Učitelská platforma odpovídají.

Sbormistr. Metoda Markovič. Monyová. To jsou jen některá z audiovizuální děl, která více či méně přiznaně ztvárňují skutečné životní příběhy skutečných lidí. Zároveň i mezi posluchačstvem podcastů se dlouhodobě mezi nejoblíbenějšími žánry umisťují tzv. „true crime“ série, které zpracovávají reálné kriminální případy. Je ale potřeba si uvědomit, že co je pro jednoho napínavou zábavou, může být pro druhého noční můrou, která se opakovaně zhmotňuje, když si ji tvůrci přivlastňují.

Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil se musel potýkat s nevolí politiků, v odborné veřejnosti měl ale dobré jméno. Nově jmenovaný koordinátor Pavel Bém rovněž v boji proti devastujícím účinkům závislostí sehrál pozitivní roli, jeho angažmá ve vysokých patrech politiky však může znamenat jistou zátěž. Co od něj můžeme čekat? Nad tím se v komentáři pro Heroine.cz zamýšlí Ivo Bystřičan.

Předávání britských filmových cen BAFTA, které se uskutečnilo koncem února, se v poslední době dostává nečekané pozornosti. Na ceremoniálu se letos odehrál kontroverzní trapas: hlasitá rasistická nadávka, kterou směrem k dvěma afroamerickým hercům vykřikl muž s postižením. Následná reakce amerického zábavního průmyslu je smutnou ukázkou nedostatku empatie, který musí negativně dopadat na osoby s hendikepem bez ohledu na jejich barvu pleti, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.

Marině Lacerda bylo osm let, když z Brazílie přišla do New Yorku, a čtrnáct, když ji kamarádka představila Jeffreymu Epsteinovi. Ten jí - a mnoha jiným dívkám ve zranitelné situaci - sliboval lepší život, pokud mu bude po vůli, udělá mu, co si přeje, a přivede mu další děvčata. Marina byla jednou z obětí, které se po letech ozhodly proti Epsteinovi svědčit. V soudních spisech figuruje jako Nezletilá oběť č.1. Nyní už dokáže o svých zážitcích mluvit i veřejně a v rozhovoru pro Heroine.cz a slovenský Denník N otevřeně popisuje léta zneužívání a groomingu.

Veřejné vysoké školy v Česku nevybírají žádné školné, přesto si studium čím dál víc mladých lidí nemůže dovolit. Na vině jsou rostoucí životní náklady, které nutí studující, aby namísto přednášek a knihoven chodili spíš po brigádách a volili takové obory studia, které se dají skloubit s prací minimálně na poloviční úvazek.

Devadesátá léta jsou v Česku často spojována s optimistickou porevoluční náladou, večírky i porušováním konvencí. Chování a zvyky společnosti se promítají i do architektury a stavebních projektů. Zatímco odborná obec z tohoto období zdůrazňuje hlavně poctivé materiály nebo návrat k přísným proporcím, široká veřejnost si v souslosti s domy z devadesátých let vybaví hlavně kýč. Co stavebně dokázala kombinace těchto dvou perspektiv, ukazuje kniha a výstava s názvem DEVADE. V pražském CAMPu si ji návštěvníci mohou prohlédnout až do 17. května.

Lidé mu často s obdivem říkají, že on je „jiný Rom“. Herec Nick Ferenc ale takové hodnocení odmítá. V nové epizodě podcastu Hlas Heroine říká, že školství páchá na dětech „intelektuální genocidu“ a popisuje s jakou samozřejmostí do sebe dennodenně dostáváme dávky xenofobie. Skrytý rasismus ukazuje na konkrétních situacích z praxe – ať už jde o zpívání lidových písniček, při kterém ve třídě děláme z tmavších dětí terč posměchu, nebo o boj s „rasistickými škraloupy“ na natáčení. Jak sám říká, i špičkoví scenáristé dokážou při psaní romských rolí zahodit talent a napsat plochou karikaturu.

Pět let natáčela na mobilní telefon svého bratra a bratrance, kteří žijí se závislostmi a nemají domov. Zachycovala všechno, necenzurovala se. Za mimořádný dokumentární film nyní Pepa Lubojacki získala ocenění na 76. ročníku filmového festivalu Berlinale. „Hrozně jsem chtěla, aby i ostatní lidé viděli to, co já. Můj bratr není jen závislý, byl mým dětským hrdinou. Je to náš společný příběh,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz. V čem bratra i nadále obdivuje? A co na film říkal, když byl střízlivý?

Zahrají si tři počítačové hry a z výsledků se jejich rodiče dozvědí, jestli náhodou nemají doma mimořádně nadané dítě. Nejde samozřejmě o nějaké střílečky, ale speciální diagnostické hry Invenio, které pro prvostupňové děti vytvořila skupina vědců z Masarykovy univerzity v Brně. Testováním nadání v těchto měsících prochází téměř šest tisíc pražských školáků, například na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze.

Aktivista za práva LGBTQ+ lidí Kryštof Stupka se před pár lety rozhodl na policii nahlásit výhrůžku pod jeho statusem na sociální síti X, která volala po smrti gay lidí. Nyní otevřeně mluví o tom, jak na jeho podnět zareagoval stát. Kromě čtyřhodinového policejního výslechu, kde podle něj policie celý případ bagatelizovala, nařídil státní zástupce neobvykle rozsáhlý zásah do Stupkova soukromí. Tak neobvykle rozsáhlý, že si ho jako možný podklad ke změně zákona vybral Evropský soud pro lidská práva.

Když internet zaplavily zprávy o tom, že íránské rakety v odvetě za americké bombardování (kolik zemí dneska musí člověk bombardovat, aby konečně dostal Nobelovu cenu míru?!) dopadají i na území Spojených arabských emirátů, včetně Dubaje, explodoval kromě dronu u luxusního hotelu i Instagram. A ne, nebyl to sekundární otřes poté, co Simona Krainová otevřela Moët & Chandon. To si jen tvrdá realita současného otřásajícího světového řádu razantně přiťukla s tím, co se doteď prezentovalo jako oáza s brandem „luxus, prosperita, bezpečí a 300 dní slunce“. S místem, které milionáři, VIP investoři a influenceři z celého světa, včetně Česka, dosud považovali za bezpečnou nafukovací atrakci, píše v komentáři pro Heroine.cz Petr Bittner.

Slovenka Naďa Marcinková měla s Jeffreym Epsteinem blízký vztah, stála při něm během soudních sporů a navštěvovala ho i ve vězení. Vyšetřovatelé o ní dokonce mluvili jako o možné spolupachatelce, protože finančníka a predátora seznámila s dalšími dívkami a mladými ženami. Jako pilotka jeho osobního letadla také nekteré jeho oběti nejspíš přepravovala. Nově nalezené záznamy ale ukazují, že FBI Marcinkovou považovala za Epsteinovu oběť a že žena s úřady dokonce úzce spolupracovala. Nyní po ní nejsou stopy, není jasné, zda je stále ve Spojených státech, kde díky spolupráci s úřady získala pobyt.

Pokřikování na ulici, osahávání v metru, pronásledování někým na ulici. Podobnou situaci někdy bohužel zažila téměř každá žena. Mnohé oběti v takových situacích ze strachu zamrznou, a následně si pak vyčítají, že neragovaly lépe, důrazněji. Jak se to naučit? Nejen na to hledala na kurzu moderní sebeobrany odpověď redaktorka Heroine.cz.

Za své krátké působení na Ministerstvu životního prostředí stačil Petr Macinka rozjet vlak politiky, která může vážně poškodit českou krajinu. Je třeba tlačit na to, aby jeho nástupce Igor Červený nepokračoval v omezování organizací, které chtějí přírodu chránit. Proč potřebujeme národní parky? A k čemu potřebují rezervy, které teď někteří chtějí odčerpat? To v komentáři pro Heroine.cz vysvětluje Daniel Kortus, který na sociálních sítích vystupuje jako Klimatomluva.

Jméno Giséle Pelicot dnes znají lidé po celém světě. Žena, které její teď už bývalý manžel roky podával léky na spaní a v bezvědomí ji pak půjčoval cizím mužům ke zneužívání, se rozhodla zlu postavit čelem a za svou spravedlnost bojovala veřejně. Zachovala hrdost, morální převahu a dočkala se odsouzení všech obvinění. Svůj příběh nyní sepsala i v knize, která pod názvem Óda na život: Hanba musí změnit strany vyšla v Jan Melvil Publishing. Na webu Heroine.cz z ní nyní najdete ukázku.

Focením umírání chtěla lépe poznat samu sebe, ale také otevřít diskusi a prostor pro přemýšlení o posledních chvílích člověka. O okamžicích, které jsou zásadní také pro jeho rodinu a jeho přátelé, říká dokumentární fotografka Gabriela Teplická o své nejnovější sérií nazvané Moment: Dotyk smrti. Co jí lidé na prahu smrti říkají? A jak na to, že je u toho někdo fotí, reagují jejich blízcí?

Alkohol pro mladé lidi přestává být lákadlem, a stává se zátěží. Nastupuje generace, pro kterou postavit se společenským očekáváním neznamená „vylít se“, ale naopak zůstat střízliví. Nabízíme pohled dvou sester – pětadvacetileté a osmnáctileté – na fenomén pití, sociálního tlaku a úzkosti.

Čekají vás letos nebo příští rok přijímací zkoušky na střední školu? Pak vás určitě zajímá, jakou strategii přípravy zvolit a jak se naučit pracovat s nervozitou. Posbírali jsme pro vás tipy od úspěšných uchazečů a uchazeček z loňského roku, abyste to měli aspoň o trochu jednodušší.

Žena po potratu je smutná, kaje se, o zákroku raději nemluví - alespoň takovou představu má většina veřejnosti. Jaké je to ale podstoupit potrat doopravdy? Mluvili jsme se ženami, které interrupci zažily – a chtějí se o ní otevřeně bavit.

Je to něco přes půl roku, co přišel o ženu Mariku, se kterou tvořil jeden z nejoblíbenějších českých food blogů Kitchen story. Zůstal sám na dva malé syny a na velkou bolest. Přesto Jiří Kuča v nové epizodě podcastu Hlas Heroine mluví o tom, že život po ztrátě nemusí být jen nekonečným trápením. Otevřeně přiznává nový vztah a boří společenské tabu o tom, jak dlouho a jakým způsobem je „patřičné“ truchlit.

Byla krásná, úspěšná a obdivovaná. Nizozemská modelka Karen Mulder patřila v devadesátých letech ke světové modelingové špičce. Jednoho dne se ale rozhodla v televizním vysílání veřejně svěřit se zneužíváním, které zažila ze strany mocných mužů – a místo pochopení byla urychleně umlčena. Nyní se její jméno objevuje na internetu v souvislosti s kauzou Epsteinových spisů. Jaký je její skutečný příběh a co nám může říct o tom, jak se mění vztah společnosti k obětem?

Společnost nám léta vnucuje, že po čtyřicítce nás čeká už jen postupný sešup z kopce do neviditelnosti. Co když je ale naopak moment, kdy konečně přestaneme čekat na povolení být samy sebou? Věk není zloděj, který nám krade krásu. Je to sochař, který z nás konečně otesává to, co nejsme, aby zbylo jen to, kým skutečně jsme. Svrchovanými panovnicemi svého života. Nabízíme inspiraci i konkrétní tipy, jak strach ze stárnutí nahradit skutečnou svobodou.

Bez znalosti jazyka a s ročním synkem v kočárku dorazila Solomiia Makovska před čtyřmi lety, doslova pár dnů po začátku ruské invaze, do Česka. Zakotvila v Jihlavě, kde od té doby učí angličtinu na základní škole. Věří, že receptem na úspěšnou integraci je „prostě chtít“.