České stavby

Pouhou hodinu jízdy automobilem od hranic České republiky s Německem najdete Deutsche Märchenstrasse (Německou pohádkovou stezku). Místo, které je u nás známé spíše pod pojmy Pohádkový les Kromlau a také především Ďáblův most (Rakotzbrücke). Nečekejte ale dřevěné sochy pohádkových postav, pro tento park jsou kromě mostu typické vzrostlé stromy, azalky, rododendrony a kamenné sochy v rokokovém stylu. Ovšem právě Rakotzbrücke dodává parku neobyčejnou atmosféru. Jako byste se náhle ocitli v sídle elfů z Pána prstenů.

Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?

Z Vinoře, okrajové pražské čtvrti, se stává plnohodnotné místo pro bydlení v Praze. A nyní přišel další developerský projekt, který posouvá bydlení nikoli na okraj, ale přímo do centra Vinoře - Veni Vidi Vinoř. Na ploše téměř 30 000 metrů čtverečních vyroste osm řadových domů s byty o dispozicích od 3+kk až po 6+kk. Celkem bude bytů 134, v podzemním parkovišti má pak každý majitel bytu k dispozici vlastní parkovací místo. Výjimečnost, vybavenost a velkorysost, to je Veni Vidi Vinoř. Žádná maximalizace zisku ze zastavitelné plochy.

Na nejvyšším patře bývalé průmyslové budovy vznikl byt, který je téměř celý obložený dřevem. Interiér ukazuje, že přírodní materiály nemusí být jen dekorací, ale mohou se stát hlavním konstrukčním i estetickým principem domova. Projekt je zároveň experimentem s tím, jak daleko lze zajít při používání jediného materiálu a jak to může ovlivnit atmosféru každodenního života.

Ještě nestojí, ale brzy by stát měla. Ovšem oznámení této stavby budí značné rozpaky, ba i odpor. Vymezují se proti ní nejen památkáři, ochránci přírody a lesníci. Přilehlému městu však může 16 nových větrných elektráren vysokých až 250 metrů přinést jenom výhody. Vyrobená elektřina by přitom měla významně navýšit kapacity českého energetického průmyslu. O přiblížení se běžným současným evropským standardům nemluvě. Jenže… Odpůrci bijí na poplach kvůli možnému ohrožení přírodního a kulturního dědictví.

Bydlení jako jedna z nejzásadnějších otázek naší současné společnosti. Tak se letos představí již tradiční festival Den architektury. Jeho nosné téma propojí od čtvrtka 1. do úterý 6. října architekturu, urbanismus, veřejnou debatu a bytovou politiku. Ukáže historické i současné podoby bydlení, tradiční typologie a nájemní domy, poválečné kolektivní bydlení i dnešní hledání dostupného a udržitelného bydlení, které není vůbec snadné.

Letošní rekordní ptačí hodinky se účastnilo rekordních téměř 40 000 lidí. Celkem bylo zaregistrováno 28 000 hodinových sčítání, při kterých dobrovolníci sečetli celkem více jak 800 000 ptáků. Jde o vůbec nejvyšší čísla ze všech osmi uplynulých ročníků. A jak to dopadlo? První pozice sýkory koňadry je nadále neochvějná, druhý kos černý však posunul sýkoru modřinku až na 3. místo a bohužel se také ukázalo, že ze zimních krmítek mizí zvonek zelený. Akci organizuje Česká společnost ornitologická (ČSO).

Koráb pouště to zrovna není a čerstvé droidy skladem uvnitř nemají. Nevešli by se tam. Tenhle tiny house je totiž malinkatý. Inspiraci Hvězdnými válkami ale nepopírá. Stejně jako chytře řešenou konstrukci.

Rozšiřování rodinných domů, které už jsou součástí řadové zástavby, je trochu problém. Prostor pro růst je omezený a každý zásah je přísně sledovaný. V kanadském Montrealu proto zvolili zajímavý diskrétní přístup.

Hannoverský výtah, známý jako Kuppelaufzug, je naprosto jedinečný výtah. Byl důmyslně navržen tak, aby se pohyboval po sedmnácti stupňové parabolické křivce, a přitom vynášel návštěvníky na vyhlídkovou plošinu v kupoli budovy, aniž by zakrýval atrium pod ním. A pěkně se houpe.

Na první pohled by neměla mít čím překvapit. Tu schopnost u budovy, která má přes dvacet podlaží a stojí uprostřed jedné z nejlidnatějších metropolí světa, totiž vídáme jen zřídka. Věžáky v brazilském São Paulo se nestaví kvůli kráse nebo nápadu, ale praktičnosti. Jenže budova Inspira SP, která se nachází v oblasti Paulista Avenue, na to jde jinak. Praktičnost funkce se tu mísí s chytrými nápady. A ekologií.

Že se před sto dvaceti lety stavělo jinak než dnes, to asi příliš nepřekvapí. A dá se rozumět i tomu, že v takovém věkovitém domě zatoužíte bydlet podle moderních standardů. Majitelé stavení z Dorsetu k tomu ale přidali ještě jedno přání. Chtěli rekonstrukcí dosáhnout současné kvality, ale nechtěli se vzdát původního kouzla.

Domy mají příběhy. Zpravidla to ale nebývají příběhy cestovatelské, protože budovy se drží pevně svými základy země tam, kde byly postaveny. Tu a tam jim s pohybem z místa na místo může pomoci velká voda nebo zemětřesení, hurikán, ale z toho moc veselá historka nekouká. Co když ale někdo dům rozebere, po dílech přepraví přes oceán a zase smontuje? Právě to činí Virginia House unikátním.

Že by zrovna z Česka probíhal nějaký dovolenkový exodus právě do Kanady, to asi těžko. Přesto ale i tímto směrem mnoho lidí směřuje a třeba i pracovně. Pak vězte, že v Britské Kolumbii najdete místo, které se v článcích a anketách běžně objevuje mezi nejproslulejšími zahradami světa. Vznikly na místě bývalého vápencového lomu, který využívala místní cementárna rodiny Butchartových. Ovšem paní Jennie Butchartové se časem stěny již nevyužívaného lomu nelíbily a rozhodla se lom revitalizovat do podoby zahrady. Z okolní zemědělské půdy nechala navést tuny zeminy a začala budovat první část dnešních zahrad, takzvanou Sunken Garden (potopenou - zapuštěnou zahradu). Dnes je zahrad celkem pět.

Ve vyúčtování energií může být chyba. Bohužel. A právě na začátku roku dostává velká část domácností vyúčtování za odběr elektřiny a plynu. Můžete být šťastlivci, kteří se těší z vyššího přeplatku, můžete si ho dokonce plánovat, i když je to zbytečné. Vaše peníze se bezúročně někde „válí“ až rok. Ale co když to nevyjde a zjistíte, že vám dodavatel energií nevrátí nic? Počítali jste špatně? Nebo oni? A co když vám v e-mailu či poštovní schránce přistane neuvěřitelný nedoplatek? Jak se bránit, když máte pocit, že to nemůže být pravda?

Budoucnost se ještě nestala a těžko říct, co bude na Kypru za dvě nebo tři staletí. Skoro jistě už ale na těchto místech nebude stát rezidence, vybudovaná dnes architekty z Varda Studio. Tak dalece dnešní stavby nehledí. A právě to bylo důvodem, proč v místě zachovat olivovníky. Nebyl třeba jim potenciál jejich dlouhověkosti narušovat „pomíjivou“ stavbou.

Jak dalece nepatrný může být tiny house? V tomhle případě jde o model, který je malý i na standard kapesních domků. V sobě nese vlastně jen patnáct metrů čtverečních užitné plochy. Překvapuje ale ještě něčím jiným.

Koupíte si běžné lacinější elektrické a elektronické spotřební zboží. Strojek. Spotřebák. Ale i drahou pračku, ledničku, televizor, počítač, mobil, varnou desku atd. Vydrží? Nevydrží? Máte se třást strachy, že odejde, sotva uplyne záruční lhůta? S právem na opravu se ohledně životnosti a opravitelnosti třeba poměry změní. Snad. V každém případě jde Evropské unii o prodloužení životnosti výrobků, omezení plýtvání surovinami a snížení rychle se zvyšujícího objemu elektroodpadu. Inspirace přišla z Francie.

Prvořadá památka technická, a k tomu ještě i pořádně zajímavý kousek hezké staré architektury. Obojím dohromady je fabrika, kterou v roce 1787 nechali vystavět v anglickém Longtonu. Dnes funguje jako zajímavé muzeum, skanzen keramického průmyslu.

Evropská Komise předložila v prosinci loňského roku upravený návrh nařízení o ekodesignu. A právě jím se ruší faktický zákaz prodeje samostatných plynových kotlů od září 2029. Podle předchozího návrhu znění tohoto nařízení z roku 2023 měly zmizet z obchodů, skladů i výrobních linek. Nezmizí. Proč tak prudký obrat? Evidentně kvůli velkému odporu členských zemí EU.

Hračky z Číny, co přežijí kratší dobu, než po jakou k vám z opačného konce světa cestují. Kvantita nahrazující kvalitu. Ale taky království neuvěřitelně laciných nákupů a internetový obchod, který umí nabídnout bezpočet maličkostí, o nichž jste dosud neměli tušení, jak moc je vlastně potřebujete. A dost možná taky pořádná past.

Zahrada v Počaplech využila terénní nerovnosti jako přírodní oplocení. Řešení je to na současné poměry novostaveb stavěných převážně na malých a rovných pozemcích dosti neobvyklé. O to více, že terén okolo nového domu musel být pro tento účel modelován. Výsledek je ale velice zajímavý a hlavně funkční. Byť byla zahrada realizována již v roce 2009 a 3. místo v anketě Zahrada roku získala v roce 2012, zaslouží si pozornost stále. Zahradu navrhla Martina Forejtová z Ateliéru Land05.

Do podhůří Jizerských hor bylo projektováno novodobé lesní město, inspirované charakterem jizerskohorské krajiny i historickou architekturou Liberecka. Vlastně jde o největší rezidenční projekt v historii Libereckého kraje, který si ale nechal záležet především na souladu s přírodou. Vznikne plnohodnotná městská čtvrť obstoupená zelení. Městský život na dotek zeleně, hor i krajského města. Liberce.

V parku Sanjiaodi, který se nachází v pekingské čtvrti Čchang-pching, dekonstruovala společnost XISUI veteránský model prvního čínského autobusu. A vytvořila z něj nový herní prvek na hřišti, které mohou využívat děti všech věkových kategorií. A těší i jejich rodiče.

V Americe se nedávno doslova „roztrhl pytel“ s explodujícími stromy. Přidáme-li lidskou představivost spolu s touhou vydělat především na internetu co nejvíc peněz, přisypeme ingredienci schopností AI a manipulativní záměr s lidskou psychikou, za arktických mrazů spousta lidí ani nevylezla z domu. A když ano, ke stromům se vůbec nepřiblížili. Co kdyby to bouchlo! Jak vůbec může k něčemu takovému dojít? Snadno, lidský svět se už dávno zbláznil.

Že čas jsou peníze? To vypadá jako heslo, které se zrodilo až v našem uspěchaném 21. století. Jak ale názorně dokládá příklad z francouzského Lyonu, šetřit kvůli pohodlí a zisku každou vteřinku, to uměli lidé i před 1900 lety. A nevšedním způsobem se to promítlo do tamní architektury.

Architektura může mít hluboký smysl pro humor, stejně jako archeologie. Někdy je to až jako nůž, který se vám zabodne mezi žebra a pořádně dloubne. Proboha, kde to vlastně žijeme? A co tady bylo před námi? Kdo zde žil, kdo tohle vytvořil? A proč? Záhadologové mají náhle prostřeno, jako by někdo rozložil prázdný pohádkový ubrousek a poručil mu čarovat. Co má pak teprve říkat obyčejný farmář, který tráví večery u svého jezírka a pořád mu vrtá hlavou, proč se generacemi jeho předků a sousedů nese pověst, že místní jezírka nemají žádné dno?

Rekonstrukce starších bytů často balancuje mezi zachováním původního charakteru a potřebou moderního bydlení. Projekt studia Weinbenami ukazuje, že tyto dva přístupy se nemusí vylučovat – naopak mohou společně vytvořit harmonický, funkční a nadčasový interiér, který reaguje na současné nároky, aniž by zapomínal na svou minulost.

Pojem FIALOVÁ CHUŤ se brzy možná ocitne jako reklamní slogan na našich zelinářských pultech. Kvůli fialovým rajčatům. Novému kultivaru obchodně nazvanému Purple Bliss.

Odolnost vystavěného prostředí se stává klíčovým tématem současnosti. Česká komora architektů na tuto výzvu reaguje vydáním nových TEZÍ ČKA, které v deseti bodech shrnují zásadní principy, jak navrhovat, obnovovat a spravovat města a budovy tak, aby obstály v krizích a zůstaly dlouhodobě funkční.

Tohle bude skoro osobní. Protože k modelům mašinek, vláčků a železničních krajinek protkaných kolejemi ve zmenšeném měřítku máte buď velmi silný vztah, anebo naprosto žádný. Většinou nic mezi tím není. Jak tedy představit krásy malé a velké železnice těm, kterým nic neříká?

4. února skončilo přesně v 10:00 embargo na informace o zahájení nominací do letošního ročníku soutěže Adapterra Awards. Ochrana klimatu a přírody bude mít i letos své hrdiny, už osmým rokem v řadě. Nominujte svůj zajímavý projekt, začít můžete právě nyní (4. února 2026), nominace budou uzavřeny po 11. březnu 2026.

Česká společnost ornitologická (ČSO) právě vyhlásila PTÁKA ROKU 2026. Stala se jím pěnice černohlavá, ikonický druh, který je u nás sice hojně zastoupen, ale především při svých migracích čelí doslova masakrům. V některých zemích je pěnice černohlavá vyhledávanou pochoutkou. Přitom má ČSO tohoto ptáka ve svém logu a latinské rodové jméno pěnic (Sylvia) nese název odborného časopisu ČSO, který vychází již od roku 1936. Volbou pěnice černohlavé chce ČSO upozornit na sté výročí vzniku organizace a zároveň varovat před nelegálním a drastickým lovem tohoto druhu především ve Středomoří.

Štípance na kůži, svědění hlavy, drobné tečky v posteli nebo mazlíček, který se drbe víc než obvykle – i v běžné domácnosti v České republice se občas objeví nezvaní hosté. Udělejte si rychlý kvíz a otestujte si, jestli je poznáte všechny.

Na dánském ostrově Læsø vznikly střechy, které popírají většinu stavebních pouček. Bez krovu, bez tašek a bez dřeva. Výsledkem jsou nepřehlédnutelné stavby, jež vydržely staletí a dodnes fascinují svou jednoduchostí i odolností.

Život na nás klade nemalé výzvy a jednou z největších komplikací při jejich řešení je věčný spěch. Všechno pospíchá a mělo být hotové ideálně včera. Kde si pak od takového shonu můžeme odpočinout? Rezidenční projekt od D´Aussy Interiors se k tomu prý podbízí.

Architektura se nemusí krčit před svými klasickými a slavnějšími vzory. To dokazuje casa Collumpio, žlutě svítící ocelový skelet na betonovém podstavci s výhledem na jedinečnou barcelonskou čtvrť Gràcia a nedaleko vstupu do parku Güell navrženého nikým jiným než věhlasným Antoni Gaudím. Ano, tím geniálním šílencem, který vymyslel baziliku Sagrada Família, a jejíž dokončení je po 144 letech plánováno na letošní rok. Ale zpět k domu pojmenovanému Collumpio.

Uplynulý rok se nesl v duchu propadu trhu s fotovoltaikou, ale také k vlny krachů a insolvenčních návrhů instalačních firem právě kvůli propadu poptávky. A predikované zdražení v roce letošním? Oproti loňské relativní cenové stabilitě přinesl podle distributorů již letošní leden prudký obrat. Zaznamenali opakované změny nákupních cen, někdo uvádí dokonce až tři změny ceníků za tak krátkou dobu. A předpověď zní, že prudké zdražení fotovoltaiky nastane nejdéle ve chvíli, kdy se doprodají nakoupené zásoby technologií. Má to být brzy.

Památkově chráněné rezidenční stavby není třeba oddělovat od moderního vývoje. I ryze současné prvky vybavenosti, jako jsou například bazény, je možné do starých objektů nerušivě integrovat. Jak? Na to má netradiční recept Austrálie.

Plápolající oheň v kamnech s prosklenými dvířky nebo v krbu, to není jenom romantika, výmysl útlocitných duší. Především jde o teplo a palivo, které toto teplo vytváří, a kterým můžeme stále ještě topit i v kotlích. Pro mnohé z nás je dřevo dosud relativně dostupným a ekonomicky smyslupným zdrojem tepla. Používáme ho ale správně? Nevhodné dřevo a způsob vytápění zvyšují náklady, znečišťují spotřebiče i spalinové cesty. Přesvědčte se v našem kvízu, že vám právě palivové dřevo říká „pane/paní“.

Na první pohled nenápadný byt v bývalé průmyslové budově na okraji Paříže ukrývá překvapivé prostorové řešení. Architekti se rozhodli zpochybnit tradiční uspořádání loftu a vytvořili interiér, který funguje přesně opačně, než bychom očekávali. Výsledkem je moderní bydlení s industriální duší, lehkostí a nečekanými designovými detaily.

Nový pavilon pro obojživelníky se jmenuje Amphibiarium a najdete ho hned u hlavního vstupu do areálu. Stane se tak v letošní sezóně jedním z prvních míst, která v areálu uvidíte. Výstavba stála okolo 22 milionů korun a nabídne bezprostřední kontakt s prostředím, ve kterém obojživelníci přirozeně žijí. Nastěhovat se všichni mají postupně do letošní letní sezóny.

Architekt Lukáš Janout navrhl dům pro svého bratra Pavla, který je zároveň investorem a projektantem. Nejenže se znají od útlého věku a vyrůstali vedle sebe, ale také spolu profesně dlouhodobě spolupracují. A jak řekl Lukáš: „Když navrhujete dům pro někoho, koho znáte celý život, vidíte mnohem jasněji, co je pro něho opravdu důležité. Nemuseli jsme si vysvětlovat základní principy, spíš jsme řešili důsledky jednotlivých rozhodnutí.“

Na otázku „Jak se staví v Polsku“ se dá paradoxně odpovědět mnohem snáze než na vzteklé konstatování českých stavebníků „Proč to nejde u nás?“ Na to se odpovědět nedá. Proč je stavební řízení v Polsku mnohem rychlejší a efektivnější?

Elektrická koloběžka je ve městě skvělý nástroj pro rychlou přepravu mezi dvěma body. Ale není už tak skvělá pro zdraví koloběžkáře a těch, které míjí. S touto formou asistovaného pohybu se pojí víc problémů, než kolik jich měla pomáhat řešit.

S přibývajícím věkem pomalu mizí pocity romantiky spojené s ohněm plápolajícím v kamnech. Důvodem je nutné zásobení se dřevem, jeho příprava a neustálé doplňování paliva. Je to namáhavé. Jako určitá alternativa se jeví nástěnné kotle či kamna na pelety, ale také nejsou úplně bez práce. Bezpracné je vytápění plynem, ale ten nebyl do chatových oblastí a osad zaváděn. Tedy plyn zemní, plynovod. Senioři proto často řeší vytápění propanem, úplně bychom ale nelámali hůl ani nad solární energií.

V rozmarech české zimy se na předchozí horké léto vzpomíná hezky. Ostrůvek Baljenac vám s tou lehkou melancholií pomůže. Je malý, skoro kapesní. Na krátkou dovolenou by ale určitě stačil. Jeho skutečná mimořádnost ovšem vynikne až tehdy, spatříte-li ho z výšky.

Stačí jediný pohled a děje se něco zvláštního: mozek bez námahy přiřadí obraz ke konkrétnímu místu, i když jste v daném městě nikdy nebyli. Panoramata metropolí fungují jako vizuální zkratky. Ověřte si to v rychlém obrázkovém kvízu.

Měla to být ve světě nevídaná senzace. Město, které by si „eko“ nejen říkalo, ale skutečně by jím i bylo. To by bylo vůbec první svého druhu na světě. Jenže nad čínským Dongtangem, jak se ten zázrak měl jmenovat, se po pěti letech zavřela voda. Nikdy postaveno nebylo.

Je to projekt, který realizovaný nebyl. Do historie se ale zapsal. V dobré slova smyslu. Tentokrát to nebyl podfuk, investiční schéma ani tunel, ale docela vážně promýšlené řešení. Přeplněné Tokio hledalo nový prostor k životu obyvatel, a po jistý čas ho hledalo i pod zemí.

Říkat tomu můžete shánčlivost, šetřílkovství anebo škudlivost. Můžete to opisovat dnes už nekorektním úslovím o hospodyňkách, které pro pírko i přes plot skočí. Anebo třeba zvoláním, že kdo šetří, má za tři. V Japonsku tomu ale říkají Mottainai. A je to nádherná poezie udržitelnosti v praxi.

20. ledna letošního roku byla Platforma pro sociální bydlení oceněna v anketě World Habitat Award za úsilí o systémovou změnu v oblasti bydlení a řešení bezdomovectví. Toto ocenění zamířilo do ČR vůbec poprvé, tedy celosvětová „zlatá“ cena World Habitat Award, která je udělována ve spolupráci s UN-Habitat (program OSN pro lidská sídla). Do soutěže bylo přihlášeno více jak 100 organizací z celého světa.

Pokud byste dnes hledali českého sportovce, umělce, vědce, mediální hvězdu či politika, který plní stránky světových médií nejvíce, budete překvapeni. Je to bobr. Postavením hrází a obnovením přírodního mokřadu pod Dolejším Padrťským rybníkem v CHKO Brdy na Rokycansku totiž ušetřil státu desítky milionů korun. Zpráva o tomto stavebním počinu se dokonce stala jednou z deseti nejlepších světových událostí loňska. Citována byla snad ve všech významných zahraničních médiích.

Ať už ve vzduchu visí pandemie, bankrot na vzdálené burze anebo se ve schránce hlásí o slovo letáky se slevovou akcí, vždycky to dopadne stejně. Lid hromadně vyrazí nakupovat zásoby toaletního papíru. Má tahle nevšední strategie přežití kolapsu nějaké hlubší opodstatnění? A jak dlouho se dá vlastně ten „do zásoby“ nakoupený toaleťák vůbec skladovat?

"Cloudová tanečnice" je vlastně překvapivou volbou. Protože svým způsobem ani nejde o barvu, z fyzikálního hlediska bílá barva neexistuje. Ve více jak pětadvacetileté historii volby barvy roku je to poprvé, kdy se nehledal něčím výjimečný odstín. Obláčkově bílá sází na vizuální čistotu a univerzálnost. Alespoň v americkém Pantone Color Institute, jenž platí za světově uznávanou autoritu v oblasti barevných trendů, si myslí, že přesně po tom teď lidé touží.

Myšlenka, že bychom měli jíst hmyz, vyvolává u mnoha lidí spíš nevolnost než chuť k debatě. Jenže při pohledu na rostoucí populaci a omezené zdroje planety se z brouků a červů stává vážně míněná alternativa. Je ekologicky účinná, nutričně zajímavá. Ale ke svému naplnění má ještě daleko.

Běžný byt 3+1, který je u nás vzhledem k cenám nemovitostí a nájmů pro mnoho rodin nedosažitelný, evropskému vnímání přelidněnosti obydlí často nevyhovuje. Tedy pokud se například kvůli jednomu či dvěma z potomků nevzdáte obýváku. Obzvláště v panelových bytových domech ale nebývají podobné úpravy dispozic vlastně ani příliš možné. Jak se v Evropě počítá přelidněnost bytů?

Vilová čtvrť Ořechovka, to je vlastně návrat do elegance první republiky přímo v srdci Prahy. Bydlet by zde chtěla spousta lidí, ale dovolit si to může málokdo. Většina z nás se sem dostane jenom jako návštěvníci, náhodní i se záměrem, turisté. Pražští i náplavy. Anebo jako stavební dělníci a řemeslníci pracující na obnově zdejších prvorepublikových skvostů. A právě to se stalo v případě tímto článkem prezentované rekonstrukce vily. Kromě architektů z ateliéru monom se sem mnohokrát podívali právě i lidé, kteří se na mravenčí práci podíleli. Vila i zahrada prošly dokonce rekonstrukcí dosti radikální, ale s úctou k historii a při zachování místního tvarosloví. Včetně plotu.

Čím emisní povolenky zjednodušeně řečeno jsou, proč vznikly, do čeho všeho se promítnou domácnostem a jak? Vznikne pomocná síť pro každého, kdo ji bude kvůli ETS2 nejvíce potřebovat? Nebo to nebude až tak hrozné, jak mnozí alarmují?

Skalní chataři to sice nevidí rádi, ale i přestavbou staré chaty může vzniknout rodinný dům. Tedy vlastně domek, který se okolním chatařským souvislostem příliš nevymyká. Tedy především kromě trvalého bydlení. Ale k tomu se už uchýlili právě i mnozí chataři. Na okraji Prokopského údolí v Praze vznikl totální přestavbou chaty ze 70. let 20. století malý rodinný dům. Jak se povedl? Posuďte sami.