Před 1 měsícem
Linii stromů na obzoru rozbíjejí cihlové komíny, betonové kvádry chemičky, ocelová konstrukce nádraží. V dáli se sbírají mračna, stoupá vítr, který hlásí, že se blíží emise a za chvíli bude nutné vyhledat úkryt. Ještě chvilku... ještě chvilku počkám a vdechuju vzduch vonící ozonem, i když vzdálené hřmění vyhnalo z lesů houfy mutantů. Jsem totiž doma... v Zóně.