Před 4 měsíci
Tento článek bude trochu netradiční…. Napsal ho pro vás Michal formou deníčku z cest.Vydal se s naším tříletým Máťou obytňákem na týden do Polska. Jen oni sami dva. Spolu. Táta a syn.Chtěli jsme tuto jejich společnou pánskou jízdu zaznamenat a tohle je výsledek. PÁNSKÁ JÍZDA V POLSKU Odjezd Je neděle a já už vlastně od soboty od večera balím. Markéta jela s Máťou na víkend s ostatníma maminama a dětma na chatu (více si můžete počíst tady: ubytování s dětmi na farmě) a tak já zůstal doma a hlídám Miri s neštovicema. Ale to vůbec nevadí, všechno si to vynahradím příští týden. Markéta měla vzít na týden pryč i Máťu i Miri, no prostě obě děti a mě měla začít dovolená. Jasně, chodil bych do práce, takže je to prd dovolená, ale chápejte, bez dětí a ženy týden doma sám. No, kdo se moc těší.. Samozřejmě chvíli před odjezdem u Miri propukly neštovice, které chytla od bráchy co je měl týden nazpět. A najednou bylo vše jinak, Slovensko s dětma se ruší a všichni budou doma, navíc Máťa měl zůstat celej tejden doma, protože ve školce byl už odhlášen a jelikož se blíží konec roku a proběhla jakási účetní uzavírka, tak Máťa do školky prostě na týden nesmí, když už byl odhlášen. Oka, nesmysl, ale co naděláme. Asi den po této informaci mi hlavou bleskl skvělý nápad 😀 Co si takhle vzít jednu z posledních dovolených a vyrazit s Máťou někam sám, třeba do Polska k moři, když o tom tak furt básní. No, takže se vraťme k tomu, že je neděle. Čas oběda, Miri spí a já čekám až někdy odpoledne přijede Máťa domů, abych ho mohl převzít a vyrazit. K Baltu je to od nás nějakých 6:37 jízdy. Podle navigace teda, jenže navigace neví, že máme obytňáka dědečka, který když jede stovkou, tak je rád, že je rád. S jednou čůrpauzou a rychlým Mekáčem jsme to zvládli za bezmála 8 hodin. Příjezd je v 1 ráno a já jsem rád, že můžu zalehnout. Každopádně 8 hodin v autě se rovná asi tisícům otázek, kdy už tam budem, kde je to Polsko a já chci jet zpátky domů za maminkou. Máťa mi byl předán s tím, že mi asi brzo usne v autě, protože moc nespal. To brzo bylo po tisícém meltdownu ve 22:38 😀 Byl totálně přetaženej a střídalo se u něj nadšení z toho, že jedeme k moři, když si to teda nechal vysvětlit, s touhou jet domů za maminkou, že vlastně do Polska nechce. Tyto intervaly chodily po cca pěti minutách ticha, když už jsem si říkal, že je klid a že jsme si to konečně vysvětlili. Opak byl pravdou. V jednu hodinu jsme tedy dojeli na místo, které jsem si předem vytipoval na mapách. Na to že není sezóna je tu teda dost karavanů, ale k moři to máme 380 metrů, takže TOP. Navíc tu jsou TOI toiky a zastřešené sezení. Maťu jsem ze sedačky úspěšně přendal do postele, ani pohádku nechtěl přečíst. To jsem byl teda rád a tak jsem sebou praštil vedle něj do postele a po chvíli hučení v hlavě jsem konečně usnul. Den 1.8:30 a my vstáváme. Nemůžu uvěřit svejm očím, na to jakej je okolo rachot, tak jsme si docela pospali. Ale vzhledem k tomu, že cesta byla náročná a pro Máťu dvojnásob to dávalo smysl. Slunce už docela svítilo, venku příjených 19 stupňů a lehkej větříček. Po rychlé snídani jsme sbalili nějaké dinosaury, vlastně asi všech 100 co si sebou Máťa v obytce vozí, slunečník a další důležité věci a vydali jsme se na pláž. Cesta netrvala moc dlouho, na druhou stranu je to necelých 400 metrů, ale Máťa se každou chvilkou chtěl zastavit a nechat se vyfoti s lopatkou a pak že vyfotí tátu. Asi deformace, má to okoukané. Pláž, konečně jsme ,,zase,, tady. Musíme se ale vydat doleva, protože napravo jsou naháčové. Mě by to teda nevadilo, Máťovi asi taky ne, ale nechtěl jsem pořád dokola Máťovi vysvětlovat, že bobr se tomu jen říká, že to s tím zvířátkem nemá nic společného a že i když je to až na břichu, p
