i60

Dnes se podíváme do Irska. Každého, kdo na ostrov omývaný chladnými vodami Atlantiku zavítá, zaujmou zelené louky, prastaré památky a pivní kultura, kterou malý hrdý národ úspěšně exportoval do celého světa.

Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a 7 let - v úžas a nadšení. Dá se sáňkovat i bobovat, bruslit a lyžovat. Opakovaně jim vysvětluji, že takovéto zimy bývaly za mého dětství a mládí běžné.

Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a 7 let - v úžas a nadšení. Dá se sáňkovat i bobovat, bruslit a lyžovat. Opakovaně jim vysvětluji, že takovéto zimy bývaly za mého dětství a mládí běžné.

Virgen de Suyapa. Nebo Nuestra Señora de Suyapa (Naše Paní ze Suyapy). Také Virgencita, což znamená "Panenka". Jde o Pannu Marii Suyapskou, patronku Hondurasu.

Cesta do Botswany byla jednou ze čtyř etap našeho putování po zemích jižní Afriky. Přiletěli jsme tam z Namibie.

Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách nemocnice. Okamžitě se poznáváme a obě, s plachým pousmáním, vyslovujeme téměř současně svoje: „Dobrý den.“ Nic víc, nic míň. Ona v ošetřovatelském, já v sesterském. I beze slov nám je jasné, že jsme zůstaly věrny…

Milana Hrabala znám spoustu let. Vážím si ho pro jeho básně, píli, překlady lužickosrbských autorů a také pro velmi kultivovaný přednes. Náš rozhovor je určitou retrospektivou toho, co všechno jako autor dokázal.

„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a leckterá sedmdesátnice vám může závidět, paní Novotná. Vy máte za měsíc 94. narozeniny?! No to je krásné, dožít se takového věku. A co byste si přála k narozeninám?“

Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak, branou hrdě prošel. No a já, dítě svých rodičů, jsem skončila tak nějak mezi dveřmi.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zaznamenala další pokusy o získání osobních údajů klientů prostřednictvím rozesílání falešných e-mailů. Podvodníci se vydávají za pracovníky ČSSZ a nabádají klienty k reakci pod záminkou získání finančních prostředků.

Dlouho se mi vyhýbaly nemoci, kromě těch běžných jako je třeba chřipka. Bolesti kolen, kyčlí či housera jsem vždy vyřešil růžovou tabletkou. Až loni na podzim se ozvalo srdce se svou nepravidelností. A tak jsem začal být pravidelným návštěvníkem kardiologie.

Zakazujeme ti řídit auto. Tuto větu slyší hodně lidí vyššího věku od svých dětí, vnoučat, příbuzných. Někdy je na místě, někdy jde o nemístné zasahování do života.

První měsíc letošního roku jsme vás nechali od literárních soutěží odpočinout. A teď startujeme soutěže nové. A vyzkoušíme i nový koncept. Nabídneme více témat najednou a vždy na konci týdne vybereme nejlepší "Počin týdne", jehož autora oceníme.

Samozřejmě, pokud se ji dožiji. Nebál jsem se padesátky, šedesátky ani sedmdesátky. Bojím se ale osmdesáti. Proč? Myslím si, že to zkrátí mé aktivity a můj život bude omezen. Výkonností, ubyde sil a zhorší se rapidně zdraví.

Pokud si myslíte, že neuvěřitelné historky mě potkávají jen o Vánocích nebo státem uznávaných svátcích, jste na omylu. Mě se nějaká blbost může stát kdykoli a kdekoli. Třeba i na pohřbu.

A je to tady zase. Dva roky od poslední kontroly vozidla utekly jako voda, tak bude nutno opět nechat zkontrolovat auto, abych mohla s klidným svědomím a bezpečně brázdit naše komunikace.

Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada nesplněných přání. Pak jsem zjistila, že to bude jinak. Jako malá jsem si přála hlavně koně. Každý večer před spaním jsem spřádala v hlavě koňské příběhy, kde byli dva hlavní hrdinové - já a můj kůň.

Už je tady zas. Zavlečený komerční svátek, který nezadaným připomene, že jsou single, což je jen vznešenějši výraz pro plonkovou samotu. Ale nadšenci se radují a jihnou mezi záplavou rudých růží a srdíček.

„Babi, ty bydlíš na hamburgerové ulici?“ „Ne, já bydlím na ulici Eduarda Hamburgera.“ „A jaký je v tom rozdíl? Zeptáme se umělé inteligence.“

Máme tady u nás na "íčku" hodně dobrých fotografů a fotografek. Někteří jsou mistři v zachycení různých živočichů z naší přírody, dokáží ulovit širokou plejádu ptáků, srnek, veverek a jiných tvorů.

Chronické onemocnění ledvin patří mezi významné a stále častěji se vyskytující civilizační nemoci, jejichž výskyt ve světové populaci rychle stoupá. Podle dostupných odhadů žije s různými stádii onemocnění ledvin více než 800 milionů lidí a jejich počet v celosvětovém měřítku nadále významně narůstá.

Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného kraje, na Hradecko. Mamka pocházela z Plačic, což je dnes součást Hradce Králové. Taťka z vesnice nedaleko Hradce, ze Světí. A moje babičky bydlely tam, odkud rodiče pocházeli.

Před třemi lety mně zemřel manžel. Vybudovali jsme docela úspěšně fungující firmu a vždy nám bylo jasné, že ji převezmou naši synové. Jenže teď se mezi sebou hádají. Je za tím žena.

Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.

Již od roku 1994, tedy dvaatřicet let, pořádají v malé jihočeské vesničce Jilem masopustní průvody. Nejsou jen tak ledajaké. Každý rok je dané téma, kterému se účinkující přizpůsobují.

Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta, vzpínající se asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv se tyčí do výše 1281 metrů nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.

Klienti bank loni čelili téměř 91 tisícům útoků a celkové škody dosáhly 2,1 miliardy korun, oproti roku 2024 to je nárůst o víc než 700 milionů korun a průměrná škoda stoupla na 23 462 korun.

Vždycky se mi líbilo motto: „Můžeš všechno, když se nebojíš.“ Ano. Ale celý život jsem se bála. Teď už se bojím míň. Zase už úplně všechno nemůžu. Možná někdy ani nechci.

Sedmý den je nazýván nedělí. Sedmého dne Bůh odpočíval, unavený stvořením světa. Požehnal tomuto dni a nazval ho svatým.

Hotely, restaurace, vagóny ve vlacích určené pouze pro dospělé. Když o nich slyší rodiče malých dětí, zuří. Mnozí lidé naopak taková omezení vítají a říkají: máme právo na ticho a klid.

Únor bílý pole sílí a po těch polích se celé únorové dny válí mlha, slunko nevykoukne zpod šedé klenby a doma se musí celé dny svítit. A tak i malý výlet, který nás vytrhne z této šedi únorových dní, je vítaný.

Setkaly jsme se díky literatuře. Obě milujeme příběhy a knihy. Jarka dokonce tolik, že se stala dobrovolnou spolupracovnicí v knihovně, kde organizuje pravidelná setkání čtenářského kroužku. Sama také píše. Již spoustu let na různé blogy, ale vydala si také dvě knihy - zatím.

Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy. Naprosto přesně to zpíval Karel Gott. Je třeba se občas zastavit. Zabilancovat. Takže teď - jaká byla moje druhá polovina loňského roku z hlediska kulturních zážitků?

Když v letech 1591 až 1596 založil Jan ze Žerotína tuto papírnu, určitě netušil, že bude tak dlouho v provozu. Dnes je to s jedenácti zaměstnanci jediná výrobna ručního papíru v České republice i v Evropě a je v provozu neuvěřitelných 430 let. Nachází se v blízkosti zámku Velké Losiny.

Patřila mezi největší hvězdy poválečné české a československé kinematografie. Před filmovou kamerou se poprvé objevila už ve třinácti a díky uhrančivým očím, notné dávce půvabu a nezpochybnitelnému talentu se rychle stala jednou z nejobsazovanějších hereček.

„Renáto, já na nadpřirozené věci nevěřím. Jestli se ten tvůj kamarád trefuje, když ti předpovídá budoucnost, tak to není žádný věštec, ale dobrý psycholog, který tě má přečtenou a odhadne, co uděláš. Jak dlouho se vlastně znáte?“

Díky neuvěřitelnému bohatství pod povrchem a v pobřežních vodách byla jednou z nejbohatších zemí na světě. Během několika málo desítek let ovšem upadla do spirály násilí, chaosu a bídy. Dnes zde vládne krvavá diktatura a drogové kartely.

Na Sicílii naprosto běžná věc. A napříč Apeninským poloostrovem jakbysmet. Teď je zrovna jejich doba.

Moje letošní novoroční procházka patřila zámeckému parku ve Zruči nad Sázavou. Zámek je přes zimu veřejnosti nepřístupný, ale to mi nevadilo.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) upozorňuje své klienty, kterým jsou důchody vypláceny na jejich osobní účet nebo na účet jejich manžela/manželky, partnera/partnerky, že v únoru 2026 obdrží na účet jinou částku důchodu než v lednu 2026.

Máte rádi změny? Asi jak které, viďte? Ale obecně – spíš ano, nebo spíš ne? Já spíš ne. Jsem dost konzervativní a trochu skeptická. Jeden aforismus praví: „Každá změna je k horšímu. Změna je život.“ Tak černě to ale nevidím. Vím, že mnohé změny jsou i k lepšímu.

Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří, stejně jako pro ty, kteří se chovají, jako když jim nic svaté není. I pro nás, kteří netuší, zda jsou nebo nejsou věřící, a kteří nechápali, co se to tam s nimi dělo.

No fakt! A jsem jí po celý svůj život, představte si to! A taky se mi líbí chlapi, proč to nepřiznat. Jenže jim někdy nerozumím...

Začátkem devadesátých let minulého století můj manžel v Praze tlumočil ministru zdravotnictví Kambodže, který se svým vystupováním výrazně lišil od obvyklé představy politika. Mluvil pomalu, nevýrazně a potichu. Působil až nesmělým dojmem.

Město pohádek Václava Čtvrtka o loupežníkovi Rumcajsovi a jeho rodině, ale také důstojná rezidence Albrechta z Valdštejna, který tady chtěl vybudovat hlavní město svého panství – to je Jičín.

Měl jsem možnost náhodně potkat a na malou chvíli hovořit s maminkou postiženého syna upoutaného na invalidním vozíku. Také jsem mluvil i s ním. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem se rozhodl o tom napsat. Článek jsem nazval: Mám strach, maminko.

Ještě dvacet let zpátky lidé uváděli jako nejčastější místo, kde nalézají své životní partnery, zaměstnání. Nyní většina lásek vzniká na sociálních sítích, na internetu. Přesto však většina lidí sní o tom, že ideálního partnera potká náhodou.

Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec nevadí, že nejsem jediná, pro kterou byla návštěva Izraele splněným snem, spíše naopak.

Stačí malinkaté jako krůčky. Určitě, když si je splníte, budete mít radost a na sebe budete pyšní. Nemusíte snít o štěstí, které je vrtkavé a kluzké. Nikoliv famózní cíl, stačí maličkost, která vás potěší.

Jedna z největších hrůz, která se kdy na královském dvoře odehrála. Bál světlušek. Stalo se 28. ledna roku 1393. A hlavním aktérem byl sám francouzský král Karel VI., zvaný Šílený.

Kde bylo, tam bylo, kdysi dávno přivandroval z dalekého Saska do královského města Olomouce hodinářský mistr Antonín Pohl. Zhotovil na městské radnici veliké bohatě zdobené hodiny, kterým nikde ve světě rovných nebylo.

Nikdo z nás neví, co ho čeká v letošním roce 2026. Znáte to pořekadlo: "Člověk míní, Pán Bůh mění". Článek by se měl proto raději jmenovat, co bychom chtěli prožít, vidět a procestovat v následujících měsících.

Náhodou jsem se vrátila do města v Den zázraku (19. září), který se opakuje třikrát do roka. Ten den Neapol byla přeplněna lidmi. Do katedrály jsem se dostala až odpoledne. Vešla jsem do kaple sv. Januára a zeptala se, zda se očekávaný zázrak stal. Samozřejmě, zněla odpověď.

Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel. Ani ten minulý, ani ten přeminulý. Koneckonců, od toho jsou sny, aby v nich měla hlavní slovo fantazie.

Padlý anděl. Tato loutka neznázorňuje obyčejného lidového čerta. Její neobvyklý rys - křídla - otevírá starý a hluboký příběh o pádu andělů

Na prahu dospělosti jsem si ještě neříkal, že o ženské nestojím. Zatoužil jsem po sblížení se dvěma nebo třemi dívkami, ale nedočkal jsem se ničeho jiného než odmítnutí. „Moje chyba?“ ptal jsem se sám sebe a odpovídal si, že nejspíš jo.

Jednou z turistických zajímavostí Vysočiny je vodní nádrž Švihov na řece Želivce. S rozlohou 16 km² je největší vodárenskou nádrží v České republice i ve střední Evropě. Zároveň jde o čtvrtou největší přehradní nádrž a čtvrtou největší vodní plochu na území naší republiky vůbec.

Když jsem měla v programu Neapol, byla jsem kromě památek nejvíce zvědavá na neapolský lid. Tedy na Napoletani. Jak píše Karel Čapek v Italských listech: "Krom té krásné přírody je tu hlavní znamenitostí původní neapolský lid."

Já jsem člověk komunikativní a konverzuji s lidmi velmi rád. Pochopitelně, pokud je s kým. Samomluvou netrpím. Velmi důležité je, jestli člověka, s kým mluvíme, dobře známe, nebo je to osoba zcela neznámá. Jinak mluvím s dcerou, s blízkými přáteli, s přítelkyní, s úředníkem či s náhodným chodcem.

Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...