i60

Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a prosluněné pláže. Taková hodně dlouhá pláž byla od hotelu oddělena cestou. O 5 km dále měla být další osada s hotely.

Balet Národního divadla se připravuje na premiéru dlouho očekávané inscenace Šeherezáda, která v sobě nese příběh o odvaze, lásce a síle vyprávění.

Čtvrtina českých dětí má nyní více kil než je zdrávo. Rodiče tento fakt často komentují větou: Nevíme, jak je to možné. Nicméně lékaři a odborníci na zdravý životní styl se shodují, že za to mohou především mámy a tátové.

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Pokud občas jezdíte vlakem nebo autobusem, jistě tušíte, že si můžete koupit jízdenku nejen u řidiče autobusu nebo u průvodčího ve vlaku či u pokladní na nádraží, ale také z mobilu nebo s použitím počítače.

Národní muzeum, nejvýznamnější českou muzejní instituci, jistě není třeba představovat. V monumentální novorenesanční historické budově v horní části Václavského náměstí v Praze sídlí od roku 1891.

Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách naznačil, že na bilancování mám ještě dost času. Tedy doufám, že mám.

Pořád jen koukají do mobilu. Pokud to někdo říká o mladších generacích, pozor. Přestává to platit. Opojení internetem dosáhlo vrcholu a začíná klesat. Mnozí lidé přestávají používat sociální sítě k vyhledávání zpráv.

Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v krámě, sestry ve škole, a tak dopoledne jsem pobýval doma sám. Seděl jsem na pohodlném nočníku, vedle stolička, na ní hrneček čaje a chleba a krabice hraček. A právě tady začala serie válečných průšvihů.

Vyspělost společnosti se posuzuje podle mnoha různých parametrů. Jedním z nich je také to, jak se umí postarat o nemocné a handicapované. V tomto směru se skutečně dějí pokroky.

Internetoví podvodníci číhají na svou příležitost. Zejména v době před Vánoci, kdy lidé ve velkém nakupují dárky pro své blízké. Přečtěte si desatero bezpečných nákupů, které vám pomůže zorientovat se v internetové džungli.

Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku, závrať, všechno, co dává životu smysl, a když ne smysl, tak aspoň pořádnou porci radosti.

Před několika lety vysílala Česká televize pohádku „O pokladech“. Zaujala mě jedna z úvodních scén, kdy David Švehlík doslova pronásleduje po dřevěné kolonádě minci. Uvědomila jsem si, že vůbec netuším, kde byla tato scéna natočena.

Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno vždycky předem uhodne. Co předpoví, to se splní. A přitom nepoužívá žádné věštecké pomůcky, nemá křišťálovou kouli, nevykládá karty, nestuduje kávový lógr. Prostě něco jen tak plácne a ono to tak dopadne!

Vzpomínáte, jak jsme 7. listopadu recitovali „Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři“? Naštěstí ty doby jsou dávno pryč a žádné oslavy VŘSR se nekonají.

Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím i já – je o mě rvačka. Ideální Vánoce by totiž měly být ozdobeny babičkou.

je reklama jen pro mladé? Myslím tím situační fotky, které propagují zboží. Copak křečové žíly, inkontinence, hemeroidy a další se týkají mladých modelek, které tyto výrobky propagují? Nikoliv. Potýkáme se s tím my, starší. Mladá modelka mě těžko přesvědčí, že má problémy s únikem moči.

Naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů. V manželství s rozvážným a starostlivým venkovským lékařem však její sny a růžové vidiny narážejí na šeď všedního života.

Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám přichystal situaci, na kterou člověka nic nepřipraví.

Zní to neuvěřitelně, ale v rámci našeho seriálu jsme se dostali už k padesátému dílu. Přemýšlel jsem, jak s tímto kulatým jubileem naložit, jakou další zajímavou postavu, kterou kostrbaté životní cesty zavedly do daleké ciziny, čtenářům představit.

Starší generace byly zvyklá dát si do hrnku čaje tři kostky cukru. Nikdo se tomu nedivil, bylo to běžné. Když nyní babička řekne vnoučeti, aby si osladilo život, rodina ji za to často vyhubuje. Z cukru se stal strašák, nepřítel a byl mu vyhlášen boj.

Světový den diabetu, který si jako každý rok připomínáme 14. listopadu, i letos klade důraz na prevenci onemocnění a zdravý životní styl. Datum připadá na den narození kanadského lékaře Fredericka Bantinga, který objevil léčebné účinky inzulinu.

Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.

Ještě pár dní předtím, než se podřipská krajina zahalila bílým neprůhledným závojem z mlhy, zvala dychtivé poutníky k cestě prosluněnou krajinou. Jako stvořená k pohodové procházce v kterémkoli ročním období je alej praotce Čecha, vinoucí se mezi poli z Ledčic do Mnetěše.

Většina seniorů si dobu, kdy už nemusí chodit do práce a každý měsíc dostává důchod, docela užívá. Jsou mezi nimi i takoví, kteří datum odchodu do důchodu dlouho toužebně vyhlíželi a těšili se na dobu, kdy už nebudou muset každý den brzy vstávat, spěchat do práce a poslouchat své nadřízené.

Nejen v souvislosti s blížícím se výročím událostí 17. listopadu 1989 je nutné si stále připomínat ty, kteří měli v období totality odvahu bojovat za svobodu a demokracii.

Dva roky zpovídala v podcastu MUDr.ování české lékaře, nejvýznamnější odborníky na lidské tělo i duši. Byla jich přesně stovka. Z třiceti rozhovorů vznikla kniha. Bylo těžké vybírat, všechna povídání totiž byla nesmírně zajímavá.

Při našem říjnovém putování po Chorvatských národních parcích jsme měli možnost navštívit i zajímavá města a městečka severní a střední Dalmácie. Můžete je se mnou také navštívit prostřednictvím mých fotografií.

Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z letošního sběru a chvástavě prohlašuje: „Jen dlabejte, pánové, kochejte se tím koncertem v hubě! Takový skvost nikde jinde nedostanete. Při vší skromnosti vám říkám, že na houbový žrádýlka jsem celosvětová jednička!“

Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a nevěřícné sledování televizního programu. Co na to říci?

Vínová, bordó, tmavě červená. Té barvě se říká různě. Má své příznivce i odpůrce. Letos na podzim zaplavila módní kolekce. Je vidět na modelech nejluxusnějších značek i na úplně nejobyčejnějším oblečení v řetězcích s rychloobrátkovou módou. Zkrátka, je teď všude.

Současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Prodlužuje se doba dožití a zvyšuje se podíl seniorů nad 65 let. Lidé častěji studují a nastupují do práce později, než tomu bylo dříve, a rodí se méně dětí, než tomu bylo zvykem u našich rodičů nebo babiček.

Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta odstěhovali na chalupu.

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Slova, která jsme v červenci 2012 slyšeli od našeho řidiče v Kigali zněla děsivě: „Podívejte se na lidi kolem. Komu je více než třicet pět let, má na rukou krev. Je jisté, že někoho zabil, ale kolik jich bylo, neví ani on sám. Mohlo jich být pět, deset nebo padesát.“

Někdy se zamýšlím, proč lidé rádi chodí ven. Rozum s tím nemá nic společného. Prostě je nám tam dobře. Náš cit (emoce) nám velí: běž do přírody. Vystoupej na skálu a podívej se na tu nádheru. Lehni pod strom. Vrhni se do vody. Poslouchej ptáky. Přivoň k luční květině. Sleduj pasoucí se zvířata.

Doba hospitalizace v nemocnicích se zkracuje. Lékaři často propouštějí pacienty, kteří tam už nemusí být, ale přesto se nejsou schopni o sebe postarat. Potřebují pomoc a mnohdy jim ji rodinní příslušníci nejsou schopni poskytnout.

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Otevírám skříňku a pohledem přejíždím uzavřené láhve skleněné i plastové. To je na okno, to na podlahu, toto na nábytek, toto na dlaždice, tamto je desinfekce. Všechno je určeno na úklid.

Pátek 20. září. Ranní pohled z okna hotelového pokoje naznačuje, že se klube nádherný den. Po snídani musíme hotel opustit, hodit si batůžky na záda a celý den si všechny věci, které máme s sebou, nosit. Ve světle těchto skutečností se rozhoduji, že budu raději nosit kraťasy a oblékám si dlouhé kalhoty.

Česko ožívá vědou. Celý první listopadový týden mohou lidé navštívit „bašty“ výzkumu, poslechnout si desítky přednášek, zhlédnout výstavy i filmy, nechat se vtáhnout do debat s odborníky nebo zažít science show.

To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně obyčejná ženská. Takové věty často říkají osoby, které mají nízké sebevědomí. A často jde o lidi vyššího věku, kteří v dětství nebyli zvyklí slýchat pochvaly a povzbuzování.

Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký čas čekání, život na prášcích a pak přišel den D a hodina H.

Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy fakt k zbláznění. Ale mít v ní dokonce hned dva, to už je na vylítnutí z kůže. Vím, co říkám, my totiž máme Luboše a Oťase. Oba tito pánové jsou v analyzování nejrůznějších situací pravými mistry.

Na nedávné cestě Podkrkonoším jsem kromě Jilemnice navštívila ještě dvě další místa, která určitě stojí za zmínku. A to hrad Pecka, který je také někdy nazýván “perlou Podkrkonoší” a repliku větrného mlýna u Borovnice, které se říká prostě “větrák”.

O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku psala Božena Němcová už v devatenáctém století. Co kdyby ale naše známá spisovatelka tvořila své pohádky v dnešní době, kdy princezny mají ambice daleko přesahující pouhé čekání na svého vysněného ženicha?

Jezdím často noční Prahou a povím vám, není to nic příjemného. Na ulicích, v tramvaji i v metru se pohybují jiní lidé než za denního světla. Nebojím se, nikdy jsem se nebála, ale necítím se dobře ve společnosti hlučných a podnapilých osob.

Během badatelské cesty do Austrálie jsem měl potěšení potkat se s celou řadou zajímavých lidí, které osud po srpnové invazi roku 1968 zavál z Čech a Moravy až k protinožcům.

Už jste někdy slyšeli o Zoubkové víle? Neslyšeli? Je to tak, když vypadne lidskému mláďátku první mléčný zoubek, ono si ho schová pod polštář a ráno se podívá, co mu zoubková víla nadělí. Našemu prvňáčkovi vypadl první zoubek, a tak si ho s nadšením schoval pod polštář.

Syrová reklama je nudná, ale dá se nápaditě okořenit. Stejně tak životem tvořící hlouposti. Jinak bychom měli o jeden důvod k úsměvu míň. Naštěstí jsme humorem dobře zásobováni. Však posuďte sami, co jsem při cestování posbíral.

České středohoří, mnou milovaný kout naší země, je plný krás. Krás přírodních, kterých se jen těžko můžete při toulkách po malebných kopečcích nabažit. A kopce, zejména v jeho části po levé straně Labe, jsou ozdobeny hrady, shlížejícími do kraje, resp. v současné době jejich zříceninami. Jednou z nich je méně známý hrad Blansko.

Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na dceru a syna. Souhlasila jsem. Jenže teď máme obavy, že to nebylo dobré rozhodnutí.

V době nakupování vánočních dárků je nutné počítat s vyšší aktivitou kybernetických šmejdů, kteří se snaží vylákat od důvěřivých zákazníků údaje z platebních karet. Jaké typy karet jsou pro nakupování na e-shopech nejbezpečnější?

Koho životem neprovázejí přátelé z mládí, těžko si nějaké další najde. To často říkají lidé, kteří ve vyšším věku žijí osaměle, bez kamarádů. Jenže mnohdy si za to mohou sami. V navazování společenských kontaktů Češi zrovna nepatří mezi špičku.

Je to závislost, která vznikla docela nedávno, ale začíná být dost rozšířená. Důchodce sice většinou nemá závislost na alkoholu a kouření, protože to mu zakázal lékař, ani nechodí hrát do kasina a většinou důchodci neberou ani drogy.

Jižní Korea má rozlohu menší než bývalé Československo, ale žije tam 52 milionů lidí. Na čtvereční kilometr připadá 507 osob. Na dálnicích jsou zácpy nejen ve špičce a nikoliv pouze kolem velkých měst. Obytné domy šplhají k nebi. Přelidněná země dynamických lidí.

Práce posudkových lékařů je nejen v poslední době často propíraným tématem. Davy nespokojených lidí, kteří nedosáhnou na stupeň invalidního důchodu nebo příspěvku na péči, jaký by si představovali, by k němu jistě řekli svoje. Jak ale práce posudkářů vypadá? A jak je možné, že si nemocného nepředvolají osobně?

Otázka zní, proč lidé potřebují znát svoji hodnotu serotoninu. Možná si myslí, že jsou nešťastní nebo v depresích, protože ho mají málo. Proč by se mu jinak říkalo elixír štěstí? Tato zjednodušená představa je může dovést k myšlence, že jim laboratorní test dá jednoznačnou odpověď.

„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se, že založím vlastní mafii,“ oznámil nám tuhle Béďa. „Každý z vás má právě teď vzácnou příležitost se do ní přihlásit. Vřele vám to doporučuju, neboť hodlám uplatňovat zásadu, že kdo není s námi, je proti nám!“

Také se vám někdy stává, že se vám zasteskne a toužíte se podívat na místa, kde jste prožili něco příjemného nebo zajímavého? Na mě to přišlo zčistajasna letos zjara.