Před 13 minutami
Před rokem jsem touhle dobou dobíhala svůj první maraton v životě. Mám video z posledních metrů, kde vyčerpaně tvrdím, že už nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy tohle nepoběžím. Jenže už druhý den jsem věděla, že poběžím. A o pár týdnů později už jsem dokonce byla i přihlášená. A tak je to tu zase. Je půlka října a já stojím v Třeboni na náměstí a čekám na startovní výstřel. Hned po něm vybíhám vstříc více než 42 kilometrům. Má to asi jediný rozdíl. Vím, co mě čeká. A strašně se na to těším. Loni to bylo speciální: běžela jsem svůj první maraton v životě. A před ním jsem absolvovala svůj první maratonský trénink, tedy hodně a hodně naběhaných kilometrů, hodně a hodně hodin protahování, posilování, masírování… Až postupně jsem přicházela na to, co všechno je potřeba dělat, aby člověk bez větších problémů zdolal tak dlouhý závod a úplně se nezničil.