Druhá kapitola „Racka“: GAZ 14 Čajka měl fádnější exteriér a neslavný osud

Dodnes působí monumentálně a v současném provozu (pokud máte štěstí a uvidíte ji) přímo nadpozemsky. Je to dáno působivostí ocelového šatu Čajky v době dnešní většinové uniformity vozidel. Ale co se skrývá v pozadí jejího vzniku a okolností, za nichž se rodila? Podívejme se na to detailně… V minulé části povídání o luxusních vozidlech z Gorkovské automobilky jsme se rozloučili střídáním „stráží“. Noblesní a neomylně „americká“ Čajka první generace odcházela počátkem 80. let do historie, aby uvolnila místo svému modernímu nástupci. Ale i on byl v této době už historicky zasloužilým vozidlem! Přibližně deset let po započetí prvních prací na GAZu 13 bylo jasné, že vůz navzdory eleganci a výlučnosti (přinejmenším na silnicích Sovětského svazu a jeho „lidově-demokratických“ satelitů) zřetelně tvarově zaostává.