Co slyšíme, když nic neřeknou?

Nastoupila jsem do dopolední poloprázdné tramvaje. Posadila jsem se a rozhlédla se po spolucestujících. Hned kousek přede mnou sedělo pár babiček, co asi jedou na trh, hádala jsem cíl jejich cesty podle nákupních košíčků na zeleninu. U okna seděl jeden starší, velmi úhledně oblečený pán s aktovkou, naproti němu přes uličku se něčemu chichotaly tři krásné studentky s dlouhými vlasy a batůžky na klínech a za nimi seděla maminka s dítětem předškolního věku, které nesmírně zaujatě sledovalo všechno, co bylo za oknem.