Před 2 dny
Pro někoho je to jen další společenská událost v kalendáři, ale pro nás, letošní maturanty, to byl večer, na který se nezapomíná. Od prvních tahů štětcem vizážistky až po poslední tanec nad ránem – maturitní ples byl pro nás magickou bránou do dospělosti. Přípravy na tento velký den přitom začaly už brzy ráno. Každý detail musel být dokonalý, od ladění účesu až po poslední úpravu vlečky u šatů. Když jsem si je konečně oblékla a pohlédla do zrcadla, poprvé jsem skutečně pocítila tu změnu – už jsem nebyla tou holkou z lavice, ale dospělou ženou připravenou na novou životní etapu. Největší zkouška odvahy nás však čekala až v sále. Sejít schody v dlouhé róbě a na vysokých podpatcích pod dohledem stovek očí vyžadovalo více soustředění než leckterá písemka z matematiky. Během slavnostního nástupu se mi sice rozbušilo srdce, ale stačil jeden pohled na usmívající se spolužačky a veškerá nervozita se rozplynula v pocitu sounáležitosti. Ten nejsilnější okamžik přišel s šerpováním. Ve chvíli, kdy mi šerpa sklouzla přes rameno a sál zaplavil bouřlivý potlesk, jsem si uvědomila, jak dlouhou cestu jsme společně urazili. Naše společné půlnoční překvapení sice nedopadlo podle našich představ, ale sklidilo zasloužený úspěch a my jsme si konečně mohli užít euforii z vydařeného večera. Když jsem nad ránem odcházela ze sálu a naposledy se ohlédla, došlo mi, že maturitní ples není jen o krásných šatech a tanci. Je to o loučení s jednou krásnou kapitolou a o odvaze vykročit do všeho, co nás teď čeká.