Je 7. října 2009 a v budově Kapitolu, v hlavním městě Spojených států Washingtonu, se čeká na odhalení nového uměleckého díla – bronzové sochy holčičky stojící u pumpy na vodu. Ta holčička se jmenovala Helen Kellerová a byla to absolventka prestižní Harvardovy univerzity, která zasvětila svůj život tomu, aby pomáhala lidem s postižením po celém světě. Co je ale vůbec nejdůležitější: ona sama trpěla jedním z nejstrašnějších hendikepů, jaké si vůbec lze představit. Byla slepá a zároveň hluchá, což v její době v podstatě vylučovalo jakoukoliv smysluplnou komunikaci s okolním světem. A pak, náhle, přišel onen téměř zázračný den, kdy v sedmi letech, právě u vodní pumpy, pochopila, že každá věc má své jméno. A že tekutá substance, která jí omývá ruce, se jmenuje voda. Tento moment je ale jen malým fragmentem životního příběhu Helen Kellerové. Příběhu, který je jedním slovem úchvatný…

Bioložka Nan Hauserová zažila v roce 2017 u Cookových ostrovů neuvěřitelný moment, kdy ji obří keporkak začal pod vodou tlačit vlastním tělem. Brzy zjistila, že ji velryba chránila před tygřím žralokem a dělala jí štít, dokud se nedostala na loď.