Ilse Koch — přeživšími známá jako „Čarodějnice z Buchenwaldu“ — zůstává jednou z nejslavnějších postav nacistického systému koncentračních táborů. Narodila se roku 1906 v Drážďanech a z pozice sekretářky se vypracovala na jednu z nejobávanějších žen Třetí říše. Po vstupu do NSDAP v roce 1932 se provdala za důstojníka SS Karla Otta Kocha, velitele koncentračního tábora Sachsenhausen a později Buchenwald. V Buchenwaldu měla Ilse Koch nad vězni obrovskou moc, daleko přesahující roli manželky příslušníka SS. Přeživší vzpomínali, jak se pohybovala po táboře v provokativním oblečení, ponižovala vězně, nařizovala bití a podílela se na brutálním týrání. Její pověst se upevnila díky četným svědectvím, podle nichž vybírala tetované vězně, kteří následně mizeli — jejich kůže měla být údajně použita na stínidla lamp, obaly knih či jiné morbidní předměty. Přestože tyto pozůstatky nebyly nikdy jednoznačně nalezeny, řada svědků nezávisle na sobě popsala stejné vzorce výběru, zmizení a nalezení tetované kůže. Ilse Koch a její manžel vedli život plný korupce a přepychu. Zatímco vězni hladověli, Kochovi se obohacovali prostřednictvím zpronevěr a vydírání, což nakonec přitáhlo pozornost soudce SS Georga Konrada Morgena...

„Tady jsme v pohodě,“ říkají lidé, kteří celá desetiletí žili nerušeně v opuštěných tunelech starého metra. Klid „krtčích lidí“ narušili vetřelci z povrchu, část starousedlíků ale snahám o vysídlení vytrvale vzdoruje už řadu let.