Maximilian Grabner patřil k nejobávanějším důstojníkům SS v Osvětimi a byl jednou z klíčových postav systému teroru, který charakterizoval nacistickou okupaci Polska během druhé světové války. Narodil se roku 1905 ve Vídni, vstoupil do NSDAP ještě před anšlusem Rakouska a později se stal členem gestapa i SS. Po německé invazi do Polska v roce 1939 byl v roce 1940 přidělen do nově zřízeného koncentračního tábora Osvětim jako vedoucí Politického oddělení. V této funkci dohlížel na výslechy, vyšetřování a evidenci vězňů. Přestože nebyl velitelem tábora, jeho moc byla obrovská. Vězni mu přezdívali „Bůh Osvětimi“, protože rozhodoval o tom, kdo bude žít a kdo zemře. Pod jeho dohledem se mučení v Bloku 11, vnitřním vězení Osvětimi, stalo systematickou součástí fungování tábora. Vězni byli biti, zavěšováni na sloupy, připravováni o jídlo i spánek a podrobováni výslechům. Grabner se přímo podílel na represích u osvětimské zdi smrti mezi bloky 10 a 11, kde byly zastřeleny tisíce lidí. Byl rovněž zapojen do selekcí a klamných postupů spojených s prvními vraždami pomocí Cyklonu B. Svědectví přeživších popisují, jak uklidňoval oběti krátce předtím, než byly odvedeny na smrt. Jeho jméno se stalo symbolem krutosti v Osvětimi-Březince. Ironií osudu byl Grabner v roce 1943 zatčen samotnou SS, nikoli kvůli masovým zločinům, ale kvůli korupci a nepovoleným zabitím. Vnitřní nacistický proces se zhroutil s tím, jak se zhoršovala vojenská situace Německa. Po válce byl dopaden, vydán do Polska a souzen během Osvětimského procesu v Krakově. V prosinci 1947 byl Maximilian Grabner uznán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. || Vypravěč: Luboš Novák

Blížilo se výročí revoluce a Nikita Chruščov tlačil na rychlé výsledky. Na Bajkonuru přibývaly závady na už natankované R-16, přesto se dál pracovalo. Zastavit přípravy si troufl jen jeden z členů komise.