Prvním Stalinovým velkým státotvorným činem měla být koncem 20. let kolektivizace. Rusko bylo vždy agrární zemí, naprostá většina jeho obyvatel se živila zemědělstvím. A najednou přišel Stalin s cílem jim jejich půdu vzít. To si rolníci nechtěli nechat líbit, začali se bouřit. Stalin to vyřešil po svém: nejdřív je nazval hanlivým výrazem kulaci. Společnost je měla začít vnímat jako lichváře a vykořisťovatele. Pak začalo pronásledování. 300 tisíc lidí bylo popraveno, stejný počet odeslán do gulagů a na Sibiř byly deportovány 2 miliony rolníků, aby obdělávaly půdu. Všechno vyvrcholilo na začátku 30. let hladomorem. Stalin nařídil tak přísné odvody obilí a všeho, co rolníci vypěstovali, že jim nic nezbývalo. Na celém území sovětského svazu to bylo až 8 milionů obětí. Stalin tímto brutálním způsobem potrestal rolníky za vzpurnost. Celá tato politika nebyla ničím jiným než chladnokrevně naplánovanou genocidou.

V souvislosti s Filipem Turkem se hovoří o tom, že by měl dostat šanci své „hříchy mládí“ si odpracovat – jako ministr vlády. Poukazuje se na to, že i prezident Pavel si ty své „hříchy“ odpracoval.