V nizozemských městech se objevily nápisy „Židům vstup zakázán“ – na kavárnách, plaveckých bazénech, sportovištích, v muzeích, knihovnách a divadlech. Židovským podnikatelům byl zabaven majetek a osobní cennosti. Poté, 29. dubna 1942, bylo Židům nařízeno nosit na oděvu žlutou Davidovu hvězdu. Kdokoli byl po 5. květnu přistižen bez ní, byl zatčen a poslán do Mauthausenu – což bylo všeobecně chápáno jako rozsudek smrti. Deportace začaly v červenci 1942. Poslední vlak z Westerborku do Osvětimi odjel 3. září 1944. Jak se tato politika teroru šířila napříč zemí, role Reydona v hnutí spojeném s nacisty se stále zvětšovala. Stal se členem generální, politické a propagandistické rady strany. Reydon také vedl teoretické vzdělávací aktivity NSB a měl na starosti zlepšování polního hospodářství prostřednictvím Nederlandschen Landstand, organizace farmářů spojených s nacisty. Jako loajální ideolog hrál ústřední roli při formování poselství a vzdělávacího rámce NSB. 28. ledna 1943, po sporu mezi předsedou strany Antonem Mussertem a generálním tajemníkem Tobiem Goedewaagenem, byl Reydon jmenován Goedewaagenovým nástupcem. Stal se generálním tajemníkem Ministerstva pro osvětu a umění a také předsedou Nederlandsche Kultuurkamer, nacisty kontrolované Nizozemské kulturní komory. Obě funkce oficiálně převzal 1. února 1943 a získal tak zásadní vliv na umění, kulturu a propagandu v okupovaném Nizozemsku. Reydon však tyto pozice nezastával dlouho. Kvůli jeho pronacistickým aktivitám se nizozemský odboj rozhodl ho popravit...

KOMENTÁŘ - To, že ten únos postrádá jakoukoliv racionalitu a mezinárodně politický záměr, je znamením toho, že šlo jen o to udělat velkou skvělou akci, která bude šokovat, mást a děsit.