Devadesátá léta byla zlatou érou počítačových her, kdy se z jednoduchých pixelových experimentů začaly rodit legendy, které dodnes určují podobu celého herního průmyslu a v našich vzpomínkách mají navždy zvláštní místo. Byla to doba, kdy jsme po škole zapínali své hlučné počítače, vkládali diskety nebo cédéčka do mechaniky a s naprostým nadšením se ztráceli ve světech plných dobrodružství, strategie, akce i fantazie, které nám tehdy připadaly nekonečné. Právě tehdy vznikly tituly, u nichž jsme si říkali „ještě pět minut“, jenže venku už dávno svítalo, a zároveň hry, o kterých se mluvilo na školních chodbách, v hernách i mezi kamarády u jednoho monitoru celé měsíce.

Původně to měla být jenom brigáda a přivýdělek k nevalné výplatě. Najala si mě rodina starého pána, abych mu dělala společnost. Nikoli opatrovnici nebo pečovatelku, ale skutečnou společnici.