Před 2 dny
Zatímco lidé budou mít na začátku ledna 2026 plnou hlavu tradičních novoročních předsevzetí, planeta Země se zcela nepozorovaně 3. ledna přesně ve čtvrt na sedm večer středoevropského času přiblíží vůbec nejblíže ke Slunci. Právě v tento okamžik nás bude od naší mateřské hvězdy dělit „pouhých“ 147 099 894 kilometrů. Země, stejně jako všechny ostatní planety naší Sluneční soustavy, okolo Slunce obíhá po elipse, resp. Slunce je v jednom z ohnisek této elipsy. V praxi to znamená, že někdy jsme v průběhu roku s celou planetou ke Slunci blíže, jindy zase o něco dále. Vůbec nejbližší přiblížení Země ke Slunci tradičně připadá na začátek ledna, naopak vůbec nejdále budeme 6. července, kdy nás od Slunce bude dělit plných 152 087 774 kilometrů, tedy asi o 5 milionů kilometrů více. Tento rozdíl ve vzdálenosti může na první pohled působit impozantně, nicméně z hlediska kosmických měřítek jde spíš i o pomyslné drobné popotažení židle. Okamžik nejbližšího přiblížení Země ke Slunci nenastává v pevném termínu. V průběhu času dochází k mírnému posouvání průměrného termínu tohoto okamžiku tak, že za přibližně 58 let dochází k posunu o jeden den kupředu. V roce 1246 tedy například nastala situace, kdy Země byla vůbec nejblíže ke Slunci právě v okamžiku zimního slunovratu. V roce 6430 pak dojde k tomu, že nejblíže Slunci se Země dostane při březnové rovnodennosti. Vůbec nejbližšímu přiblížení Země ke Slunci v daném cyklu se v astronomii odborně říká „perihelium“, zatímco dosažení vůbec největší možné vzdálenosti je označováno jako „afélium“. Pojmy perihelium a afélium pocházejí ze starořečtiny, kde peri znamená blízko, apo daleko a helios Slunce. V astronomii označují nejbližší a nejvzdálenější body dráhy těles obíhajících kolem Slunce a společně se jim říká apsidy. Být Slunci blíž má pro Zemi své fyzikální důsledky. V periheliu dostává Země asi o 6 až 7 procent více sluneční energie než v aféliu. Neznamená to ale, že by leden měl být teplejší. Roční období a průměrné teploty se ve skutečnosti řídí především sklonem zemské osy, nikoli vzdálenost od Slunce. Z hlediska průměrných teplot zcela jednoznačně nejdůležitější roli hraje sklon, pod kterým dopadají sluneční paprsky na zemský povrch – vyšší úhel dopadu znamená, že sluneční záření předá více své energie. Dalším faktorem zde je i skutečnost, že v průběhu léta je Slunce nad našim obzorem mnohem delší dobu než v průběhu zimy. Nezanedbatelným faktorem jsou i velice složité klimatické procesy. Důsledkem lednového přiblížení Země ke Slunci je tedy snad jen skutečnosti, že léto na jižní polokouli, které probíhá právě v době perihelia, bývá o něco málo ostřejší, zatímco zimy tam mívají mírnější průběh než na severu. Nicméně ostatní výše uvedené faktory, zejména ty klimatické, mohou tuto skutečnost často překrývat. Podle Keplerových zákonů se Země v perihelu také pohybuje rychleji, zhruba 30,3 kilometru za sekundu, zatímco v aféliu „zvolní“ na asi 29,3 kilometru za sekundu. V souvislosti s periheliem žádné dramatické změny neočekávejte. Jde spíš o statistickou zajímavost. Rozdíl několika milionů kilometrů je na astronomické poměry malý a Slunce se na obloze v periheliu jeví jen asi o tři procenta větší než v aféliu, což lidské oko vůbec nezaznamená.
