Představte si, že je vám čerstvých osmnáct nebo devatenáct let. Máte právě po škole, v hlavě plány na první skutečnou práci, rozjíždíte kapelu, nebo možná trávíte každý večer se svojí první opravdu vážnou známostí. Celý život máte před sebou, svět se zdá být plný možností, i když je to svět za železnou oponou. Ale pak to přijde. Jednoho obyčejného dne najdete ve schránce nenápadnou hnědou obálku s pruhem. Je to tzv. Povolávací rozkaz. Vítejte v Československé lidové armádě. Nástup na takzvanou základní vojenskou službu nebyl za socialismu možností. Byla to neúprosná povinnost, které se dalo vyhnout jen za cenu obrovského rizika, nebo s obrovským štěstím. Stát, pevně ukotvený ve strukturách Varšavské smlouvy a připravující se na nikdy nekončící hrozbu třetí světové války, potřeboval masy mužů. A na to jak se z civilistů stávali vojáci a jak to na vojně zhruba probíhalo, se právě teď podíváme.

Cílem textu není zobecňovat ani nekriticky špendlit náboženské násilí na jednu skupinu v etnicky a nábožensky rozmanité Nigérii. Cílem je upozornit na krvavou realitu a popsat ji co možná nejobjektivněji, bez emocí a hodnotících znamének.