Utena masakr patří mezi nejbrutálnější rané zločiny holokaustu v Litvě. Když nacistické Německo 22. června 1941 zahájilo operaci Barbarossa, Litva rychle padla pod německou okupaci. Za jednotkami Wehrmachtu postupovaly Einsatzgruppen – mobilní vražedné jednotky pověřené systematickým ničením židovských komunit v Pobaltí. Mezi nimi byl i Einsatzkommando 3 pod velením důstojníka SS Joachima Hamanna, jehož pověst bezohledné efektivity z něj učinila jednoho z nejvražednějších pachatelů rané fáze holokaustu. V týdnech po vstupu německých jednotek do Uteny 26. června 1941 perzekuce rychle eskalovala. Židé byli zbaveni práv, nuceni k práci, ponižováni, biti a veřejně mučeni, zatímco jejich domovy byly označovány, rabovány a ničené. Ve spolupráci s litevskými kolaboranty začalo Hamannovo Rollkommando organizovat masové popravy v celém regionu. Dne 31. července a znovu 7. srpna byli Židé z Uteny odvedeni do nedalekého lesa Rašė, donuceni svléknout se a zastřeleni u předem vykopaných jam. Jen při těchto dvou akcích byly zavražděny stovky lidí...

„Hergot, furt se tu couráte jak bílí havrani, kdo to má poklízet?“ Kdo by si nepamatoval větu, kterou častovala nemocniční uklízečka procházející lékaře ve filmu Jak básníkům chutná život. Ztvárnila ji herečka Divadla na provázku Eva Vidlařová.