Dne 28. července 1944 došlo v malé černohorské vesnici Velika k jednomu z nejbrutálnějších masakrů civilního obyvatelstva během druhé světové války. V době, kdy se německé jednotky pod tlakem postupujících spojeneckých a partyzánských sil stahovaly z Balkánu, zahájily operaci Draufgänger, represivní kampaň zaměřenou na rozdrcení odporu v oblasti řeky Lim. Po porážkách v okolí Andrijevice vtrhly do Veliky jednotky 7. dobrovolnické horské divize SS „Prinz Eugen“, společně s vojáky 21. horské divize Waffen-SS „Skanderbeg“ a místními pomocnými oddíly. Během dvou hodin rozpoutaly brutální ničení. Vypalovaly domy, drancovaly majetek a vraždily celé rodiny. Zahynulo více než 428 civilistů – převážně žen, dětí a starých lidí. Přeživší později popisovali nepředstavitelné scény: batolata stahovaná z kůže zaživa, kojence zastřelené v náručí matek a rodiny upálené uvnitř vlastních domovů. Krutost masakru byla tak extrémní, že se i někteří němečtí důstojníci později pokusili potlačit interní zprávy o tom, co se stalo...

Na konci války se snažila uprchnout před postupující Rudou armádou. Sovětští vojáci ji znásilnili a vyhodili z okna jako „pytel cementu“. To byl zřejmě důvod, proč Hannelore Kohlová trpěla alergií, kvůli které si před pětadvaceti lety vzala život.