Pod vedením von Ribbentropa pomáhala německá diplomacie nacistům nejen získávat další území, ale také je podporovala v jejich genocidních myšlenkách. Von Ribbentrop podporoval deportace Židů z evropských zemí do vyhlazovacích táborů, zasílal partnerským státům formální nóty, v nichž požadoval zavedení protižidovské legislativy, a používal diplomatický jazyk, aby nucené vysídlení Židů označil za přesídlení nebo pracovní mobilizaci. Toto diplomatické krytí pomáhalo maskovat genocidu. Podle von Ribbentropa nebyl smrtelným nepřítelem nacistického Německa Sovětský svaz, ale Velká Británie. Měl rád a obdivoval Josifa Stalina a byl proti útoku na Sovětský svaz v roce 1941. Údajně předal sovětskému diplomatovi zprávu, která zněla: „Prosím, vyřiďte Stalinovi, že jsem byl proti této válce a že vím, že Německu přinese velké neštěstí.“ Navzdory von Ribbentropovým radám proti útoku se invaze uskutečnila, protože Hitler věřil, že rychlé vítězství nad Sovětským svazem je možné. Von Ribbentropův vliv v průběhu války klesal - většina světa byla ve válce s Německem, takže význam ministerstva zahraničí se snížil, protože diplomacie byla omezená...

Filip Turek se překonal. Petr Macinka ho vzal na výlet na Ukrajinu a výsledkem je mezinárodní ostuda a vyhrocení konfliktu s prezidentem republiky. Turek jen dokázal, že do vlády rozhodně nepatří.