Naše národní vášeň aneb Kdo není sběratel, tak není Čech
Před 16 minutami
U nás v republice snad každý něco sbírá. Ať už to jsou známky, brouci, motýlkové nebo různé nálepky od všeho možného. Moje kamarádka Věra sbírá reklamní kalendáříky ze všech našich měst. Má jich už 4 500 kusů! A víte, co sbírám já? Jsou to zajímavá jména a hlavně příjmení. To byste nevěřili, jak se někteří lidé zvláštně jmenují. Ze všech časopisů, novin, ale i z rozhlasu a televize si vypisuji zvláštní jména. Mám na to speciální diář, který má po straně abecední seznam. A tam svoje úlovky mám uložené podle abecedy. Fascinují mě jména z 19. století. Jako třeba – VOZIHNŮJ. Je člověk na takové své jméno také patřičně hrdý? Alois Jirásek ve své historické trilogii Bratrstvo používá jména hejtmanů jako – TŘIKRÁTZLEJ nebo POBERA Z LOMU NEVÍ KAM DOMŮ. Někteří z vás si budou ještě pamatovat, že za totality se náš ministr zemědělství jmenoval BAKULA. S takovým jménem to dotáhl až na ministra. U nás v Bohdalově žil občan, který se jmenoval BAMBULA Ladislav a nechal se přejmenovat na Bláha. Jenomže Bláhové už tam byli hned dva. Ředitel školy František Bláha a v dolním konci žil další. Tak mu stejně po přejmenování nikdo neřekl jinak než Bláha Bambula. Ten člověk měl dvě dcery, ty se zamilovaly do dvou bráchů s příjmením KONÍK. To se těm dámám nelíbilo, i když koník je ušlechtilé zvíře. Tak se milí Koníci museli taky přejmenovat na Bláhy! Byl z toho hotový blázinec! A přitom náš slavný tenista se jmenoval HŘEBEC a jak byl úspěšný. Taková příjmení jako Brzobohatý, Skočdopole, Osolsobě nebo Vítámvás, tak na ty už jsme si zvykli, ale jsou jiná, která mám ve svém zápisníku. Jako třeba HRAJSEMNOU, jeden doktor z Prahy se jmenuje CEDIVODA, na Slovensku mají zase jméno BOLEBRUCH, jeden hokejista se jmenuje BUCHTELE… A tak bych mohla pokračovat, těch jmen je mnoho. Někde jsem četla, že jeden občan se jmenuje CUKR. Jeho maminka k tomu sladkému příjmení vybrala křestní jméno BIVOJ, asi aby ho trochu pochlapila. U nás na Lesnově se jeden senior jmenuje Josef NEBEHAY. Má hodnou dceru, která ho tady často navštěvuje. U stolu v naší jídelně se mnou sedí paní Míla a ta mi vyprávěla, že v obci Šlapánov, kde v mládí žila, měla u sousedů dvě sestry kamarádky. Jedna se provdala za hocha z vedlejší vesnice a ten měl příjmení TROUBA a ta druhá si vzala chlapce, který se jmenoval LENOCH. To je ale náhoda, že? Můj poslední zápis v diáři je „úlovek“ z Jihlavských listů, kde se píše o udělování Výročních cen města Havlíčkův Brod. Mezi oceněnými je i pan Jaroslav TROUBA. Překvapilo mě, jak je čeština bohatý jazyk. Kromě těch zvláštních příjmení jsem se ještě zaměřila na slova (podstatná jména v 1. pádě), která mají na začátku i na konci dvě stejná písmena. Uvádím příklad: levandule, Karlička, kaplička, Toronto, tapeta, Volvo, lamela, celnice, těžiště, odvod, starost atd. Zatím jich mám 96 a budu pokračovat. To koukáte, čím se taky můžete zabývat ve volných chvílích, že? Nevím, co mě ještě napadne. Zkuste to taky. Třeba vás to bude taky bavit.
