Před 23 minutami
Narození hrabáče přináší chovatelům radost, současně ale znamená také velké množství práce. Odchov mláděte je totiž mimořádně náročný a bez intenzivní péče člověka může být jeho další vývoj ohrožen. „Hrabáčí matka má o mateřské laskavosti trochu jiné představy než většina z nás. Navíc je občas dosti nepozorná, neopatrná a s kojením mláděte si nedělá příliš velké starosti. Pokud se chtějí chovatelé vyhnout zbytečným ztrátám, musí mláděti věnovat velkou péči,“ vysvětlila zooložka olomoucké zoo Eliška Veselá. Přes noc spí ve vyhřívané bedně Hrabáči jsou aktivní především v noci. Ve volné přírodě proto matka tráví den s mládětem v noře, zatímco po setmění vyráží do stepi za potravou. Mládě během její nepřítomnosti zůstává samo a spí. Tomuto přirozenému režimu se snaží přizpůsobit také péče v olomoucké zoo. V prvním období života mládě v noci odpočívá v bedně vyhřáté přibližně na 33 stupňů Celsia. Během dne jej chovatelé pravidelně přikládají k matce, aby se nakojilo. Péče probíhá od pěti hodin ráno až do jedenácti večer. Samice tentokrát rodila za přítomnosti samce. Ten však podle zooložky významnou událost příliš neprožíval. „Naše hrabáčí samice tentokrát jako moderní matka rodila za přítomnosti otce, který ale porod prospal,“ dodala s úsměvem Veselá. V Olomouci se podařilo odchovat tři mláďata Olomoucká zoo chová hrabáče kapské od roku 2017. První mládě se zde narodilo 26. března 2020 a dosud se zahradě podařilo úspěšně odchovat tři mláďata. Hrabáč patří v zoologických zahradách mezi vzácné druhy. V Evropě jej chová přibližně 25 institucí. Od začátku roku 2026 se na kontinentu narodila pouze čtyři mláďata. V České republice mohou návštěvníci hrabáče vidět kromě Olomouce také v zoologických zahradách v Praze, Plzni a Dvoře Králové. Právě ve Dvoře Králové nyní rovněž pečují o mládě. Prasečí rypáček, zaječí uši a klokaní ocas Hrabáč kapský žije v Africe jižně od Sahary. Jeho vzhled připomíná hříčku přírody – má prasečí rypáček, dlouhé zaječí uši a mohutný ocas připomínající klokana. Zavalité tělo pokrývají řídké štětiny a končetiny jsou zakončeny dlouhými a silnými drápy. Dospělý jedinec může vážit kolem 60 kilogramů a dožít se přibližně dvaceti let. Přes den většinou spí a aktivní začíná být až za soumraku. Pomocí drápů rozhrabává termitiště a kořisti se zmocňuje lepkavým jazykem, který může být dlouhý až 30 centimetrů. Určit pohlaví hrabáče není na první pohled jednoduché. Samci mají varlata uložena v dutině břišní, a proto je často nutné provést analýzu DNA. V zoologických zahradách není snadné nahradit přirozenou potravu tvořenou především termity. Olomoučtí chovatelé proto připravují hrabáčům jemně rozmixovanou kaši z vařeného masa, psích granulí, žloutků, banánů, rýže, ovesných vloček, mrkve a jablek. Mezi nejoblíbenější pochoutky patří mouční červi.
