Cesta k masakru byla dlouhá. Začala 1. září 1939, kdy německé jednotky vtrhly do Polska ze západu a zahájily druhou světovou válku. O něco více než dva týdny později, 17. září, vtrhly do země z východu sovětské jednotky. Polský stát se pod dvojitým útokem rychle zhroutil. Během několika týdnů Polsko zmizelo z mapy Evropy. Pro obyvatele východních regionů, jako Volyň a Východní Halič, se život změnil přes noc. Tyto oblasti, nyní pod sovětskou kontrolou, brzy zaplavila atmosféra strachu a podezíravosti. Sověti začali zatýkat polské úředníky, učitele, kněze a statkáře. Mnozí byli posláni na Sibiř nebo byli popraveni. Sovětské úřady se také pokusily zničit všechny stopy ukrajinské kultury a identity. Když v červnu 1941 vtrhly německé jednotky do Sovětského svazu, vše se opět změnilo. Sověti uprchli a místo nich přišli nacisté. Německá okupace přinesla nový teror, ačkoli nacisté hledali také spojence mezi místními. Právě v této době Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) posílila. Mnoho Ukrajinců věřilo, že je to jejich šance konečně vytvořit vlastní stát, který by byl svobodný od Poláků a Sovětů a také bez etnických a náboženských menšin. Ukrajinci, zejména členové později založené Ukrajinské povstalecké armády – UPA, tyto plány velmi rychle zrealizovali...

Co má společného atentát na Reinharda Heydricha v pražských Kobylisích s utrpením mladých polských studentek v koncentračním táboře Ravensbrück? Mnohem více, než by se na první pohled zdálo.