Před 15 minutami
Plný mladistvého elánu oslavil třebíčský malíř Josef Hrubeš kulaté výročí, osmdesátiny. U příležitosti tohoto jubilea si zájemci mohou prohlédnout v Zadní synagoze výstavu nazvanou Josef Hrubeš – retrospektiva k 80. narozeninám. Expozice představuje průřez celoživotní tvorbou autora. Hrubeš patří k posledním starousedlíkům z Židovské čtvrti. Svou uměleckou pozornost věnuje právě rodnému městu. Obrazy naplněnými barevnou laskavostí vzdává hold místům, kde prožil celý život, i památce původních židovských obyvatel. Josef Hrubeš se narodil 23. března 1946. V Židovské čtvrti prožil celé své dětství a žije tam dodnes. První třídu začal navštěvovat v Hasskově základní škole, která se nacházela v místech dnešní městské knihovny. Ve druhé třídě nastoupil na takzvaný Harvard, což byla původně židovská škola, z které se později stala škola německá, následně pomocná, a ve 20. letech se jí začalo přezdívat Harvard. „Je málo Třebíčáků, kteří mají Harvard,“ říká hrdě Hrubeš. Následně se vyučil v Západomoravských strojírnách (ZMS). S manželkou se seznámili na vojně v Lavičkách u Velkého Meziříčí, odkud už odjeli společně do jeho rodného domu v Židovské čtvrti, kde spolu bydlí dodnes, už téměř 60 let. Po vojenské službě nastoupil jako pracovník geologického průzkumu uranových dolů v Dolní Rožínce. Od roku 1975 pracoval jako propagační výtvarník podniku Restaurace a jídelny Třebíč, kde se setkal s výtvarníkem Vladimírem Lavickým. Od roku 1992 byl zaměstnaný v Západomoravském muzeu v Třebíči a o deset let později odešel, jak se říká, na volnou nohu. Hrubeš začal s výtvarnou činností už ve svém mládí jako samouk, ale po smrti táty z finančních důvodů nemohl jít studovat. Jeho rádcem a učitelem zároveň se později stal akademický malíř Zdeněk Novotný. Malíř se věnuje malbě své rodné Židovské čtvrti, ale nepohrdne ani krajinkami. Hrubeš se netají svojí láskou k trempinku a pořád vyráží s manželkou a kamarády do přírody. Nejčastěji tvoří technikou olejomalby. Ve svém rodném městě měl řadu samostatných výstav, vystavoval rovněž v mnoha dalších městech, jako je Brno, Jihlava či Náměšť nad Oslavou. Jeho obrazy si našly cestu i do soukromých sbírek v mnoha státech Evropy, stejně jako ve Spojených státech, Mexiku, Austrálii, na Novém Zélandu, ale i v Číně. Hrubeš žije v Židovské čtvrti celý svůj život, ale židy, jako původní obyvatele, nezažil, kromě paní Urbanové. To byla jediná židovka. Jinak se do Židů už nikdo po válce nevrátil. Josef Hrubeš žije se svou manželkou Vlastou v domě, kde bydleli jeho předkové od roku 1895. Tam lze také navštívit Galerii Vlasta. Tím, že v této čtvrti prožil celý život, vnímá velice intenzivně všechna zákoutí, která čtvrť nabízí. Jeho díla nabízejí melancholickou připomínku doby, přes podobnost s Janem Zrzavým mají svoji originalitu. „Tady jsem se i narodil, tedy nikoli v porodnici, ale přímo v této čtvrti, takže tu opravdu žiji celých 80 let,“ vyznává se malíř. Netají, že poslední dobu nevnímá pro čtvrť příliš příznivě. Původní obyvatelé vymírají a prázdné domy kupují podnikatelé a přestavují na penziony. „Je sem zákaz vjezdu automobilů, ale nikdo to nedodržuje, nikdo to nekontroluje,“ zlobí se malíř. Samozřejmě si pamatuje dobu, kdy se měla celá čtvrť zbourat. Největší tlak si pamatuje po roce 1985, kdy čtvrť zatopila velká voda. Je rád, že se čtvrť v roce 2003 dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. „Jsem prostě patriot,“ dodává hrdě malíř Josef Hrubeš.
