Příběh zvonku ze Starých Hor
Před 14 minutami
Dnes bereme Staré Hory jako jedno z jihlavských předměstí a rušnou průmyslovou oblast. Nebylo tomu tak vždy. Antiquus mons, Altenperg, či Starehorzire tvořila ve 14. století pouze horní díla a provizorní stavby na české straně řeky. V jejím ohybu později vznikl statek, který s celým svým zbožím patřil ke vsi Hybrálec, se kterým sdílel svoje osudy až do počátku 20. století jako součást Střítežského panství. Osada se postupně rozšiřovala, na troskách staré huti vznikla r. 1540 Freyova papírna, vedle níž bývaly i čtyři velké statky, dnes bohužel zaniklé hospodařením nových národních správců, kteří je vložili hned v roce 1949 do prvního JZD na okrese Jihlava. Vesnický charakter zástavby tak dnes připomíná pouze malá náves se sloupem se sochou Panny Marie z roku 1788. Největším ze starohůrských statků byl tzv. Letscherhof, patřící podle všeho příslušníkům jihlavské měšťanské rodiny Letscherů. Nejznámějším byl „ctihodný a vážený člen jihlavského pěveckého bratrstva“ Abraham Letscher, měšťan a soukeník, milovník mistrovského zpěvu a básnictví. Po Bílé hoře jsou protestanti vypovězeni z města, sláva mistrovského zpěvu upadá a jejich čelní představitel Abraham umírá 21. října 1621 ve věku pouhých 47 let. Jaký byl jeho přesný vztah k Letscherům ve Starých Horách, není doloženo, ale mnoho jihlavských měšťanských rodin v té době podobné statky v okolí zakupovalo a vlastnilo. Mezi nejdéle usedlé rodiny ve Starých Horách patřily nejen Letscherové, ale i Prishingové, když je zde již v roce 1562 uveden Urban Letscher (také Letzer) a Paul Prisching (také Brischenkh). Po 30leté válce je to pak Mathes Letscher zachycený v nejstarších matrikách při narození svého syna Mathiase Letschera dne 20. ledna 1731. Zde se nám Letscherové vytrácí a objevují se v Hybrálci č.p. 40, kde dne 17. února 1824 umírá ve věku 64 let v Hybrálci č.p. 40 kolářský mistr Andreas Letscher (narozen 9.4.1760 v Hybrálci Martinu Letscherovi a Anně), odkazuje ve své závěti 200 zlatých na výstavbu místní kaple vystavěné o pět let později na návsi na místě dřevěného kříže. Přesná kontinuita hospodaření na statku zvaném Letscher se ztrácí v mlze, aby z ní roku 1766 vystoupil jako hospodář Johannis Pauli Preschnig a jeho syn Johan Paul Prisching, sedlák a rychtář, narozený 21.5.1745 na statku Staré Hory č.p. 12, jehož výměra v roce 1780 činí 228 měřic, tj. cca 43 hektarů. Pro úplnost je nutno dodat, že tento statek dostal při rozšiřování katastru obce na počátku 20. století nové č.p. 8 a pamětníci tím příběh trošku zamotali, včetně toho, že pravděpodobně zaměnili pruské vojáky z války o rakouské dědictví v roce 1742 za Švédy. Jedna z verzí dokonce uvádí zvonky dva, kdy ten první se roztavil v žáru hořícího statku vypáleného za 30leté války Švédy a „roztavený se vsákl do sutin“. To samozřejmě nesnižuje zajímavost tohoto rodinného ústně tradovaného příběhu, začínajícího v době před třemi sty lety, kdy byly Staré Hory zapadlou vesničkou a v sousední papírně podnikala poslední generace rodu Freyů. Takto příběh zachytilo v roce 1999 vyprávění starousedlíků otištěné posléze v čísle 4/2017 časopisu Mährischer Grenzbote: Začíná Hubert Nerad: „Kolem roku 1700 bylo ve Staré Hůře již 12 domů, z toho čtyři statky. Ten s číslem 8 patřil rolníkovi Mathiasi Pirschengovi, rychtáři a radnímu, který nechal u zvonaře nedaleko Prahy vyrobit zvonek (Glöckl). Jsou na něm odlity jeho iniciály MP a letopočet 1722. Zvonek byl zavěšen ve věžičce na jeho domě a zvonil ‚Otče náš‘ v 8 hodin ráno, ve 12 hodin a v 8 hodin večer a také ohlašoval požáry. V polovině 17. století (myšleno 18. století, pozn. red.) se po zemi potulovali Švédové a ušetřena nebyla ani Stará Hůra. Sedlák Pirscheng slíbil, že zazvoní, až přij

















































































































































