Před 46 minutami
Pohled zvenčí považuje nová ředitelka Brány Jihlavy Patrícia Glinská za svoji největší výhodu. V rozhovoru mluví o svém příchodu do Jihlavy, záměrech s Bránou i o tom, proč nechce dělat v městské kultuře revoluci, ale evoluci. Působila jste v kulturních institucích ve městech jako Ostrava, Plzeň nebo také v Praze na magistrátu, co Vás dovedlo k přesunu do Jihlavy? Je to vlastně strašná náhoda, že jsem zrovna já tady v Jihlavě. Je to souhra okolností, ale zároveň je to pro mě výzva po pracovní stránce. Když jsem zjistila, že tady probíhá výběrové řízení a hledá se vedení Brány, tak jsem se o to začala víc zajímat a dlouho jsem se rozmýšlela, jestli se vůbec přihlásit. Šlo by o velkou životní změnu. Promýšlela jsem to i ve vztahu k tomu, co mám za sebou v Praze, jak dlouho jsem tam byla a nakonec jsem došla k tomu, že je možná prostor pro novou kapitolu života, která bude spojena s Jihlavou. Důležité bylo, že se budu moci podílet na tvorbě obrazu města a života v něm a budu mít možnost zúročit své zkušenosti z práce pro Městskou část Praha 10 i Magistrát hlavního města Prahy. Jak velkou změnu pro vás příchod do Jihlavy představuje? Teprve tady mi skutečně došlo, že jdu opravdu do menšího města. Jsem zvyklá pracovat později, takže když jdu třeba v pět hodin, tak už je všude zavřeno a říkám si, co vlastně budu dělat ve volném čase. Když to srovnám s Prahou, tam je prostě 24 hodin sedm dní v týdnu všechno dostupné a tady je ten režim trošku jiný. Na to si určitě budu zvykat. Co vám říkala Jihlava předtím, než jste si o ní začala více zjišťovat v rámci výběrového řízení? Co se mi vybavilo, když se řekne Jihlava? Že je to nějaké město mezi Prahou a Brnem (smích). Po své první návštěvě jsem si s ní začala spojovat Gustava Mahlera, ale na první dobrou bych to vlastně dřív neřekla. Já si myslím, že to je super otázka i pro nás dovnitř Brány, protože my jsme ti, kdo musí povědomí o Jihlavě zvednout. Takže by to pro vás mohla být výhoda, že se dokážete na Jihlavu dívat pohledem zvenčí. Já to říkám pořád, že moje největší výhoda pro tu práci je to, že nejsem z Jihlavy. Vidím věci novýma očima. To vnímám jako velice důležité. A prozatím se mi zdá, že tohle vnímají i ostatní, kolegové z Brány i kolegové z města. Jsou zvědaví na ten čerstvý pohled. Takže všechno, co jsem o Jihlavě nevěděla, je pro mě naprosté plus. To je to, co se o Jihlavě musí dávat vědět do světa. Více v tištěném vydání JL s datem 22. 5.
