Před všemi smekám, jak se do toho vrhli
Před 13 minutami
Na podzim minulého roku jste byl osloven, jestli byste nenapsal nějakou hru k oslavám 800 let Vyskytné nad Jihlavou. A já jsem na to kývnul. Vůbec jsem netušil, na co jsem vlastně kývnul. (smích) Litujete toho? Nikdy ničeho nelituju, pro mě je to obrovská výzva. Poslední dva roky se pouštím do toho, že píšu hry nebo takový krátký aktovky. Tak jsem si říkal: dobře, zkusím něco napsat. Každých 100 let historie nějak pojmu, vycucnu z toho něco, ale ukázalo se, že to je dat! Tak jsem si říkal: tak každých 300 let… Těch událostí musela být spousta… Je to skutečně mnoho dat, a říkal jsem si: aby to nebyla nuda, vymyslím detektivní příběh, aby měl divák na co koukat, tím ho chytnu a pak už můžu na něj nasadit nějaká data a významné historické milníky nejenom ve Vyskytné a přilehlých obcích. Detektivní příběh jste sepsal a co bylo dál? Bylo by to málo, my musíme ty milníky nějak zahrát. Řekl jsem si: nebudu je rozehrávat, ale po vzoru Járy Cimrmana udělám živé obrazy. Kdo ho zná, ví, že s tímhle tvarem pracoval, a mně se to tak zalíbilo, že jsem si říkal, pojďme rozžít ty zásadní milníky. Jak jste je hledal? Ležel jsem v kronikách, byl jsem za panem archivářem Vilímkem na Rounku, který mi řekl několik krásných příběhů. Některé jsem si vybral, které mě bavily a ze kterých jsem si mohl třeba udělat legraci a trochu to shodit. Ale ne z neúcty k tomu, co se stalo, ale po vzoru Járy Cimrmana. Tímto se omlouvám nahoru panu Smoljakovi a do Prahy panu Svěrákovi, že se jimi nechávám inspirovat. (úsměv) Tím ale vaše nápady neskončily. Ještě jsem to oživil tím, že tam budou drbny, které budou univerzální a nebudou poplatné žádné době. Zjeví se nám roku 1226, a ač vypadající jako současné, tak budou celý ten příběh komentovat, drbat, pomlouvat, zjišťovat, co kde je, co kdo řekl… myslím, že je to zásadní v příběhu. Je to další prvek oživení, který by mohl diváky bavit. V tom určitě pomáhali místní. Samozřejmě. Drbny si holky udělaly samy. Já neznám ty poměry. Mně stačilo, že jsem ležel v kronikách a knížkách. Kdy jste začali zkoušet? Intenzivně začátkem tohohle roku, protože jsme si ještě museli říct, jak to bude vypadat, co budeme mít za kulisy - je nás hodně, v každém obraze je něco jiného. Jak jste to udělali? Nemůžeme scénu zahltit mnoha věcma. Proto mě napadlo, že si pomůžeme kartony. Budeme to trošku animovat, pracovat s nima - takový zvláštní prvek na divadle. Kartony nám pomůžou, aby vypadaly jako muzikanti, základní kameny, hasiči, transparenty… Příběh hry je sepsaný, kulisy vytváříte, ale vy divadlo ještě k tomu režírujete. Jaké to je režírovat herecké začátečníky? Je to těžké (smích), ale oni za to nemůžou. Je logické, že amatéři, kteří hraním nebyli ani políbeni a jsou tu poprvé, teprve pronikají do tajů divadla. Ale vždycky říkám, že když dodržíme nějaké divadelní principy, které jsou tu od nepaměti, od Shakespeara, od starého Řecka, antiky, tak se potom na tom může stavět cokoliv a prostředky mohou být jakékoliv. Kulisy z kartonu, nemusí se mluvit, může se jen gestikulovat… Například jaké principy? Má to nějaké zásady. Jak se postavit na jeviště, netočit se zády… Lidé, kteří nejsou profesionálové, ale začátečníci ochotníci - a to není žádná hana, ani nic špatně - tak se jim to musí vysvětlovat. A to někdy vyčerpává, ale v tom dobrém slova smyslu. Jsem tedy i pedagog, který je učí základy, a vlastně mě to baví. Z jejich strany to chce jistě obrovskou odvahu… To rozhodně. Před všemi smekám, jak se do toho vrhli. Jak se nic nevědouce vrhli na jeviště, kde jim někdo něco říká, co mají dělat, a někteří nerozumí, co říkám, někteří jsou nadšení, že hrají – jo, stojím na jevišti a hraju divadlo… je to opravdu úžasný. Ještě mě baví, že se vrhli na výr
